Sdílej
Častokrát se ptáme sami sebe, proč věnujeme to nejdrahocennější, tedy životní čas, poslechu tohoto a tohoto alba. Někdo je takovým průzkumníkem, jiní sází na jistotu. Když se ale u něčeho zdržíme více než jen pár minut, je to jasný signál, že výsledek vykazuje něco, co dokázalo upoutat naší pozornost. Možností, jak si autor získá naše sympatie je celá řada, ale upřímně se přiznám, že u mě je to autentičnost a originalita. Nechci ochutnat stokrát přelitý lógr kávy, ať z tuzemských šálků či těch zahraničních. Ono se to také odráží na faktu, že který umělec se dnes může pochlubit tím, že si obsah jeho desky, názvy skladeb a hosty pamatují posluchači i s odstupem několika let. Release „Námestie Slobody“ to bude mít u posluchačů složité, k mnohým možná ani nedoputuje, ale ti, kteří se u něj pozastaví nebo za ním cíleně půjdou, rozhodně zklamáni nebudou.
Branči Kováč je svým způsobem praotcem rapu u našich východních sousedů a na svém kontě má celou řadu úspěšných a osobitých projektů, ke kterým se dá vracet i s odstupem času. S ohledem na věk už se dá říct, že v poslední dekádě vyklidil pozice na výsluní a soustředil se spíše na svou bublinu, rozvoj své osobnosti a generování hudby, která stárne se svými posluchači. A když se naskytne moment, že vašim sousedem ve stejné čtvrti je nějaký ten čas Supa z Moja Reč, smrdí to studiovou aktivitou. Možná škoda, že se do projektu „Námestie Slobody“ nezapojil také Zverina, neboť se s lítostí obávám, že CP Kombo se své desky nedočká.
Léty prověřené duo nám naservírovalo celkem deset stop, stojí za zmínění, že vlastně deset nečekaných stop, neboť ve vší tichosti přišlo s kůží na trh až ve fázi finální. Pohodová hudba, která mnohými samply vychází z českého a slovenského prostředí, obsahová stránka, která donutí posluchače přemýšlet nejen nad obsahem samotného alba, ale i života a společenských hodnot současnosti.
„Námestie Slobody“ je dobrou studnicí témat postřehů, ze kterých lze čerpat. Poslední roky vidíme hrdý patriotismus vyjádřený ve skladbách s názvy PSČ, Opia v Brně vygeneroval zajímavý projekt mapující zase důležité zastávky Šalingradu a jejich příběhy. Vyslat ale opis svého hoodu tu dlouho v této podobě nebyl, matně budeme vzpomínat na časy PSH a jejich oslav Jižáku či Názov Stavby a jejich hlášení k Petržalce. „Náměstí Slobody“ je v reálném světě místě, kde slovenský lid demonstruje, sídlí tu úřad vlády, budova Slovenského rozhlasu, která upoutá pozornost svou ocelovou konstrukcí ve tvaru obrácené pyramidy… vlastně mi ani nevadí, že „Náměstí Slobody“ bylo zdrojem inspirace albu „Náměstí Slobody“, což ve finále odložilo na vedlejší kolej další projekty, možná třeba pokračování Ultrazvuku s Tonem Suchotou.
Hlavními devizami projektu Supy a Vece jsou ingredience. Rapový sound, který dokáže oslovit za hranicemi žánru, čistota a zápal pro výsledek, který není ovlivněný kalkulem a storytelling jedněch z nejlepších slovenských lyriků v rapovém podhoubí. „Náměstí Slobody“ je deskou spíše pro starší posluchače, neboť nový by potřeboval celou řadu berliček a vysvětlivek, ale ono vlastně stačí jen naslouchat té náladě ve společnosti, která se odráží i na této desce. Celý obsah se nemusí motat kolem politiky, ale chodit kolem horké kaše prostě nešlo.
Temnější chvíle střídají veselejší a není to jen výběrem témat, ale i schopností autorů zpracovat některé momenty s nadhledem. „Náměstí Slobody“ je kořením života a kořením traklistu jsou i přizvaní hosté, kteří jsou příjemným zpestřením. Nepochybuju o tom, že vřelý vztah si k výsledku vypěstujete až po několikátém poslechu, neboť těch slov a myšlenek je v hudbě opravdu hodně. Pokud ale často spíláme nad navoněným obalem bez vnitřku, tak tady je to naopak. „Náměstí Slobody“ je dílem, které se vám otevře, ale jen když budete naslouchat.
9/10
Už jsi četl?
