Strýc Nory – Space lopata (2023; Ty Nikdy)

Život se zdá být nevyčerpatelnou studnicí příběhů, zážitků i postřehů, které posléze slouží jako zdroj inspirace. Není tomu jinak v rapovém průmyslu, který nabízí nespočet možností, jak svůj úhel pohledu uchopit a zpracovat. Poslední dobou bývám trochu překrmený nažehlenými stories o plnění snů a vystoupání ze dna na vrchol, proto mi už docela chybělo takové to typické české buranství, jednoduchost, přímočarý tah na branku. Možná i proto vnímám disk „Space lopata“ vcelku pozitivně, neboť má v sobě přehršle toho, čeho je na trhu málo. Antihrdinství.

Pro mnohé je Strýc Nory jako zjevení z čistého nebe, které se vzalo odněkud, dostalo se mu možnosti obklopit se zkušeným okolím a chytnout tu pomocnou ruku. Koncertní skills sbírané v rámci tour Resta pomohly obrousit ty vroubky v technice, seance ve studiu s Ideou pak daly za vznik oficiálnímu debutu. A jak sám Nory hlásí na adresu jediného beatmakera na jeho releasu, Idea už je veterán skoro jako Vec.

O tom, zda je Strýc Nory opravdu „Neznámej šampion, bychom mohli v tuto chvíli stále vést spekulace, ale ten potenciál tam je. Bude zajímavé sledovat, zda se mu nedostane hudebního jepičího života jako některým jeho profesním kolegům. Zda bude ten příběh natolik zajímavý, poutavý a možný rozvíjet, aby jako zdroj nevyschl.

V čem tkví vlastně jeho síla, díky které je označován za jednoho z nejprogresivnějších mladých jmen na tuzemské scéně? Tak samozřejmě je to o Ideovi, který dodá beaty, které jsou základem všeho. Ve studiu poskytne i nějakou tu radu, kterou není radno ignorovat. A pak je tu samotný Nory, který je drzý, prostě svůj a vsází na to, že nebude vybočovat jako vlajková loď a vzor, ale spíše vzdor v podobě černé ovce. I on má své sny, ambice a touhy, ale na druhou stranu je to schizofrenní pražská kavárna i pivnice, která tam, kde se čeká, že řízne do živého masa, začne mluvit spisovně a naopak.

To kouzlo tkví právě v té autentičnosti mládeže z generace, která při dospívání trávila chvíle u konzumace toho, co dokázalo obratem rozmazat realitu. To kouzlo tkví ale i ve slovníku a práci s textem, kdy Nory umí využít zásobník neotřelých spojení a výrazů, aby vlastně řekl to, co už řeklo mnoho před ním. Některý humor je občas lehce bez legrace, jiný naopak neomrzí ani po několikátém poslechu. A jako celek to funguje se všemi těmito faktory natolik, že na debut je to více než slušná práce.

„Space lopata“ je pestrou směsicí z života autora, který se na scéně stále ještě rozkoukává, přesto zaujímá pevný postoj. Bude zajímavé sledovat jeho vývoj, názorové obměny a progres, jakou cestou se vydá dál. V tuhle chvíli mě baví ta hladovost, drzost a  lopaťáctví, které ve spojení s bubny od Pepka vytváří zajímavě dávkované ingredience. Stejně jako je silueta Prahy jen částečným opisem něčeho, tak je i Nory pouze špetkou košatého žánru ve slánce. Ostré lokty mu ale nechybí, stejně jako chuť obstát sám za sebe bez hostů. Neobávám se, že by se neustále rozhlížel nalevo a napravo, kdo další by mu mohl pomoci, spíše by se mohla rozšiřovat základna naslouchajících, které dokáže přesvědčit.

7/10

Originál alba „Space lopata“ si můžeš pořídit na shopu Ty Nikdy.