Sdílej
Že funguje chemie mezi Termanologym a Statikem Selektah, nás tihle dva Massachusettčáci přesvědčili už nejednou. Oni mají oproti většině výhodu v tom, že si náramně rozumí i v normálním životě, nejen v tom pracovním. Freeway a Jake One a nebo Moss a Eternia byli taky společně ve studiu, jejich spolupráce a přátelství začala ale v podstatě až s natáčením. Term a Statik ale makají na společné desce 1982 už minimálně dva roky a celou dobu spolu vše konzultují a jeden bez druhého neudělali ani prd. To je potom strašně znát, i když jsou dva, deska je jako jedno komplexní dílo. 1982 byl silný rok. Wild Style byl uveden do kin, Michael Jackson vydal nejprodávanější desku všech dob Thriller a také se narodili oba dva hlavní aktéři. Reference na tento rok můžeš slyšet jak ve stejnojmenné autobiografické pecce, kde Term odkazuje na svoje dospívání, tak i v úvodní “World Renown“. Celé album by se dalo rozdělit na tři části. Na striktní hardcore rap a na klidné soulové rapované i zpívané skladby. Zatímco začátek a konec ovládají tvrdší podklady, od čísla pět až jedenáct se začne servírovat Statikova pohodička, kterou známe z jeho práce na albech jako Stick 2 The Script nebo Grey Hairs. Musím se přiznat, že já miluju Statika, když diktuje s těžkým bubnem, mocnou skrečí nebo jazzy atmosférou. Takových skladeb je tu více. Nekompromisní kytarový riff v “Things I Dream“ si přímo žádal o hostovačku od Lil Fame. Inspectah Deck zní v tracku bazírujícím na dětském sboru “The Hood Is On Fire“ taky výborně, stejně jako nefalšovaný boom bap, skrečované hlášky LL Cool Je a zážitky s kdysi nejmocnějším médiem “Radio“. Některé songy mě však kvůli své sladkosti nechávají vcelku v klidu, na což jsem nebyl u této dvojice zvyklí. Pokud se jedná o poklidnou “Tell Me Lies“, kde se Term vysmívá všem rapperům a jejich vymyšleným příběhům s drogami a pouličním fiktivním životě, nemám problém, pokud ale najedou věci jako “Wedding Bells“ nebo “You Should Go Home“ s nosnou myšlenkou „nikdy se mezi naše přátelství nesmí dostat ženská“, jsem trochu v rozpacích a raději přeskakuji, abych nevypadl z tempa. Další věc, kterou bych možná změnil, je redukce hostů. Na jednu stranu je to paráda, super marketingový tah a diverzita, slyšet na jednom underground albu rappaz jako Cassidy, Xzibit, M.O.P., Inspectah Deck, Styles P nebo Bun B, ale na druhou stranu je tu reálné nebezpečí, že album může ve finále znít jako další Statikovo kompilace. Když už na tom makali tak dlouho a chtěli udělat něco opravdu komplexního, mohli to trochu zredukovat, to je ale věc názoru. 1982 je podle mě krutá deska, nicméně sólové LP obou aktérů mě bavily ještě o něco více. Je to dané nejspíše tím, že je mám oba radši v tvrdší poloze a tady těch měkčích kousků je na můj vkus víc než bych čekal. Přesto kontroluj.
Už jsi četl?
