Jelikož už 4 emcees jsou dost, nečekejte rozsáhlý seznam hostů. Ale důležitým aspektem je návrat Dopey Rottena, který na skladbě Piro se svými 4 bars přidává naději, že bychom brzo mohli uzřít jeho návrat do sestavy, pokud zdraví dovolí:
Your rap shit’s terrible
Talk the talk Walk the walk oh you never do
Chop your head off then i put it on a pedestal
Clean up the tools had a scheme but you never knew
Celkový počet skladeb se ustálil na 13, včetně intra, outra a skitu, takže realní hudby se nám dostáva deset, průměrně tří minutových skladeb. Je tohle dost na čtyři rapery? Zdá se, že ano. Každému se dostává téměř stejné porce času na mikrofónu, i když je jasné, že Onyx své léta v brandži dobře zúročují a jsou více aktivní dvojici alba. V textové rovině se obě skupiny povedlo sladit a tématicky jsou skladby vyskládany velice klasicky. Násilí a zase násilí, překládáno slušnou dávkou drog a nenávisti k policejním a státním složkám. Zkrátka a dobře, Onyx a Dope DOD tak, jak je známe. Je však škoda, že se tématicky nevěnovali více politickým případně kulturním aspektům, jelikož se spojují dvě rozličné kultury.
Největším překvapením jsou však beaty, na kterých je celé album položeno. Producenty jsou více-méně neznáma jména typu ChuBeats, který funguje pouze na SoundCloud. Co vedlo tyto velikány k volbě beatů pro tohle album, je neznámou veličinou, avšak kombinace fungují vcelku dobře. Překvapivě, i přes rozvleklé beaty typu Die Slow se daří Stickymu a Fredrovi rýmovat kvalitně. Stejně tak překvapují textově Skits Vicious a Jay Reaper, kteří se posnažili vyrovnat legendám z Brownsville.
