Sdílej
Titulní stranu nového CD od Sodoma Gomora zdobí nejen stylový depresivní tunel obehnaný kostrami a vetřelci, ale také tradiční upozornění, že se jedná o obsah nevhodný pro mladistvé. Já osobně bych desky tohoto typu opatřoval ještě nálepkou „pokud nejsi ochotný přistoupit na zvrácenou hru, nech toto CD odpočívat v pekle“. Tím pádem se totiž vyhnete nepříjemnému zážitku, který vám tohle album může způsobit. Je to přesně ten typ muziky, kterou k smrti milujete nebo k smrti nesnášíte. Nic mezi tím. Stejně jako předešlé desky od Řezníka, SG, MW a české horror core bandy, i na tomhle počinu, které přináší fatální zjištění, že na koci tunelu je tma, jsou tuny exkrementů, hektolitry spermatu, kbelíky zvratků a cisterny krve. 18 zvrácených úchylných skladeb, kde zlo je dobro a „bůh obří zfetovaná kozopice na lítajícím stroji“. Kdo nevypne hned po intru, kde se servíruje „tvoje sraní“, toho čeká výlet do bizarní říše M.Engeleho alias Dr.Zmrda a DeSade, kteří „ventilují svoje vnitřní stavy absolutní zrůdnosti prostřednictvím rapu bez nutnosti někoho zabít“. Já osobně jsem ochotný tyhle věci decentně tolerovat a přistoupit na hru, pokud tu vidím nějaké fóry, invenci a originalitu. Je jedno, jestli se jedná o úchylnej nápad, musí to ale být něco extra. Bohužel tu slyším klasiky typu „zabiju tě, ojedu tě“ a zajímavých konceptů je tu poskromnu. Pár výjimek se tu přesto najde. Že SG nejsou žádní sportovní nadšenci, prozradí ve skladbě “The Great Olympic Massacre“, kde zazní „neskáču do písku, ale do pysku“. Robert Rosenberg tu má oslavný song “Pornokrál“, kde se dozvíš, že to je sen každého kluka živit se pícháním. Mě složil rým „každý hnedka ví, když se řekne Rosenberg, ten při šoustání nikdy neusne jak Swarzenberg“. Oba hlavní protagonisté cítí, že nejsou ještě připravení stát se otcem, proto v “Nechci dítě“ uslyšíš „vůbec na mě nezkoušej, že si v jiným stavu, to bych ti ten plod asi omlátil o hlavu“. Nechybí ani politická kritika v jejich osobitém podání, kde vypomáhají i Hrobka a Pitva, kteří dodávají rýmy typu „neskutečná dřina musí být ve vládě, jedna ruka na koulích, druhá pak na kládě.“ Zklamáním je tentokrát pro mě i muzika, která je taková neslaná nemastná, bez výraznějších nápadů a hlavně moc nehraje. Většinu obstaral Czmelak, něco přidal Doyem, kterému to hraje o poznání lépe. Snad nejchytlavější instro shledávám v songu “Wierd In Bed“, kde se objeví největší hvězda desky, kterou není nikdo menší než Bizzarre z D12. Ten sem koncepčně zapadá víc než dobře, pamatuji, že jsem ho měl dlouhodobě v paměti jako jednoho z největších amerických uchyláků a to pro svoje rýmy typu „moje babička mě kouřila, ale já se neudělal“. Každý ví, že tahle deska je pro fajnšmekry, co uspokojí jen pár nosičů ročně, které vyjdou v naší republice. Následovníci kultu při opakovaném poslechu popravili nejednoho kohouta, ostatním asi postačí jako varování tahle recenze.
Už jsi četl?
