Sdílej
Dr. Dre a Snoop Dogg se před pár dny vrátili na scénu s očekávaným albem, které slibovalo propojení staré školy s moderním zvukem, a mělo přinést do současného hiphopového prostředí nejen nostalgii, ale i svěží energii.
Někde jsem dokonce četla, že jde o „duchovního nástupce“ jejich rané tvorby, ale pod to bych se podepsat neodvážila. Ano, slyšela jsem nadšené reakce „fenomenální“ nebo „připomínka toho, co je skutečná hiphopová velikost“, na Instagramu dokonce házeli plamínky LeBron James, Jamie Foxx nebo Russ. Ale i přes všechny tyto superlativy bych vsadila boty, že Grammy tohle album nevyhraje.
Otázka, zda deska osloví mladší generaci, je složitější. Jisté však je, že Snoopův taťka, starý pan Varnado, na ni zaručeně kejve celých pětačtyřicet minut. Rolling Stone udělil nahrávce tři a půl hvězdy z pěti, což určitě nepřehání. Pobavila mě jejich poznámka, že album působí nově, přestože v roce, kdy se narodil nejeden z našich oblíbených SoundCloud rapperů, měl už Snoop vydaných asi deset alb.
Album otevírá skladba, ve které se nerapuje, což mi připomíná začátek „Doggystyle“. Co se týče názvu desky „Missionary“, ten chápu a nemám s ním problém. Dobře vystihuje jejich více než třicetiletou hudební chemii, která už ale také není nijak revoluční, stejně jako po třech dekádách v posteli.
Album „Missionary“ se řešilo s Radimem a DJem Ramelem také v Guestlistu č. 23
Dr. Dre sám řekl, že jde o jeden z jeho nejlepších projektů a zdůraznil lyrickou vyspělost Snoopa. Musím uznat, že současný prezident Death Row, který mě v posledních sezonách mnohdy nudil, zde překvapil. Mění polohy, předvádí deset různých flow a evidentně si dal záležet. Pořád si navíc dokáže udržet sebevědomí. Například v „Hard Knocks“ prohlašuje: „Udejme si v tom pořádek, jsem na vrcholu totemu.“
Samplování tu hraje pořád velkou roli. Zaznívají klasiky jako „Message in a Bottle“ od The Police nebo „Thank You“ od Sly and the Family Stone. Narazíme také na motivy, které si mnozí spojí spíše s J Dillou a jeho prací na „Stakes Is High“ od De La Soul. Právě tady mě trošku zklamalo, že se nepředvedlo nic, co by beatmakery donutilo drbat si hlavu, odkud to ten starej páprda André zase vytáhl.
Produkční stránku alba má na starosti Dreho tým, ve kterém jsou nyní mimo jiné Fred Wreck a Focus. Dre sám působí, jako by si ulehčil práci. Na druhou stranu je album pestré a baví mě momenty, kdy se beat během skladby změní a nový základ překoná ten ten původní, což se stane asi třikrát.
Zvukově se deska snaží držet ucelená, ale občas sklouzne do žánrových odboček. Zásahy do blues nebo country jsou ještě v pohodě, ale reggae ve „Fire“ mi připadá vyloženě otravné.
Trochu mě zklamal track „Gunz N Smoke“, kde Dre, Snoop, 50 Cent a Eminem poprvé v historii spojují síly dohromady. Produkce, která by měla být strhující, bohužel zůstala jen na půl plynu. Beat, který měl rvát hlavy a připomínat zlaté časy gangsta rapu, se nakonec ztrácí v nenápadnosti. Pocta Biggiemu a vůbec celé éře old school gangsta rapu to však je. Na desce ale bohužel nenajdeme žádný ekvivalent „Still D.R.E.“ nebo „The Next Episode“.
Podobně jako u nedávné desky „Man Down“ od Ice Cubea, jež vyšla o pár týdnů dříve, mi album jako celek nepřipadá až tak bombastické. Zůstanou mi z něj asi jen čtyři skladby, mezi nimiž nechybí „Now or Never“ nebo „Skyscrapers“.
6/10
Už jsi četl?
