Celé album je posazeno poněkud jinak, než předchozí Boston Project, který se víc zaměroval na temnou stránku bostonských ulic a života v nich, King of everything else přináší výlet do temných, pokroucených zákoutí Slainovi mysli. Již z úvodu, v písničce Destroy everything jasně ukazuje, že není chladnou hlavou, právě naopak. Naprosto skvělým a výjimečným počinem je Bobby be real, kde hostují Madchild a Tech N9ne. Kombinace rychlejšího, takřka bigbandového beatu s alkoholovo-kokainovou schýzou v textu funguje naprosto skvěle. Dočkali jsme se i vizuálu, který můžete shlédnout níže. K Bobby be real se váže zajímavá historka, kterou Slaine zmínil v jednom ze svých interviews. Refrén vzniknul cestou domů z jedné párty, když Slaine řídil auto své ožralé kamarádky, které mělo rozbité řízení, takže jej musel neustále korigovat a když na něj holky ze zadního sedadla pokřikovali: „Hold to the wobbly wheel!“ Slaina napadl celý refrén tak to otočil rovnou do studia, kde jej rovnou nahrál. A jelikož sebou vzal pár lidí, kteří rozjeli ve studiu párty, věta kterou celý track začíná je jeho reakce na bordel, který u toho dělali.
Velice smíšené pocity však přináší track Dopehead, na kterém hostuje Jaysaun. Velice dobrá lyričnost a skvěle vyjádřená dekadence dealera na feťáka, navozuje neopakovatelnou atmosféru, kterou však v zápětí zabíjí vokodérový refrén. Pissed it all away – název to říká sám za sebe, Slaine velice trefně kritizuje svůj vlastní alkoholismus a staví se do role člověka, co už měl všechno, a pak to jednoduše prochlastal, opět skvostní podání do energického beatu.
Jestli je to vtip v a nadsázka v Hip Hop Dummy, kde spolu s Apathym a Bishopem Lamontem rozjíždějí serii vtipných komentů na adresu komerčního posluchače, nebo Children of the revolution, Slaine je na vrcholu svých dovedností a sází neuvěřitelné rýmy. Téma sexuálního úpadku v tracku The most dangerous thing in the world je velice úderně podáno, až hraničící s horrorcorem, avšak téma je hodně klišé. Nelze nevypíchnout výborný vokál v Come back down, kde taky hostuje Vinnie Paz a Regan Hartley, které tento skvělý hlas patří.
Our moment je syrová, motivační pecka, kde mi však Slaine až nápadně připomíná Eminema a jeho Til‘ I colapse a tudíž o originalitě se stěží dá mluvit.
V temném, až zvráceném, prostředí alba pak písnička Zip Zero, kde zas hostují Thermanalogy a Reks působí hodně energicky a uvolňuje atmosféru, avšak do celého konceptu vůbec nezapadá, obzvláště následována trackem Defiance, který nám pro změnu nabízí pohled do Slainova dětství. V poslední skladbě Gettin‚ high, kterou produkoval geniální DJ Lethal, rozebírá svoje poslední kousky závislostí spolu s Demrickem. Opět jsme se dočkali ulítlého vizuálu plného sjetých lidí, které jsou nastříhany z youtube videí.
King of everything else přináší 17 tracků kvalitního poslechu, kde již obal napovídá, za krále čeho se Slaine tituluje. Sarkazmem sršící, s nadsázkou podané album kritizující jak společnost tak sama sebe je výbornou volbou a záporák, kterého nemůžete nemilovat, Slaine, je v této parketě velkým mistrem.
7/10
Marty
