Sigr & Konig – Patriot (2020; Brno Reprezent)

Orná půda pro rap se vždy vyskytovala v husté zástavbě. Velká města nabízela podmínky pro nahrávání a realizaci na stagi. I proto v pravěkých dobách a prvních českých seskupeních patřilo i Brno neodmyslitelně k baštám tuzemského rapu. Pak přišla éra internetu a sociálních sítí a kromě lepší dostupnosti v rámci proma už měl každý druhý doma techniku, aby ten zvuk nelezl jako z prdele. Ale moravská metropole vyklízela pozice, jedna generace odrůstala a další byla v nedohlednu. Čestný prapor držel Tafrob, občas o sobě dal vědět Morelo nebo se objevilo něco undergroundového rázu. Nyní se zřejmě blýská na lepší časy, kvalita v katakombách pod Špilberkerm se probouzí, talentované tváře se objevují a pestrost vykazuje zelenou. A jakou roli v tom všem hrají Sigr a Konig?

Vymlouvat se na minulost a historii, topit se v nostalgii a naříkat na nepřízeň doby, je už klišé jako odkazovat se na underground, když vám míra pozornosti stagnuje. Brno asi po plodných letech v režii Naší Věci, ZW Cirkusu a dalších muselo padnout na hubu, aby zažilo renesanci a znovuzrození. Pár floutků vystrkovalo růžky, ale dlouhé roky bylo ticho, což mi dá za pravdu i nejznámější brněnský Sup. Dnes tu máme Maniaka, Michajlova, Daniela Vardana, Robina Tenta, Calina, či Stein27. Pestrost nahrává do karet poptávce, neboť i staří vlci se vrátili k řemeslu, anebo o sobě dají občasně vědět skrze zvukové stopy. Zapomínat by se pak nemělo také na smečku, ze které se před lety vyloupl Michajlov, a následně i Daniel. Brno Reprezent dál pokračuje i po jejich exodu a rozhodně bych si netroufal tvrdit, že byl dříve pro oba zmíněné kotvou. Tenhle tým vykazuje silnější i slabší články, ale mohu se domnívat, že o některých dalších členech ještě v budoucnu uslyšíme.

Pod drobnohledem zůstává primárně Pasr, který se jeví nyní jako nepsaný vůdce. Sem tam ale zaregistruju singly od dalších, které mě utvrzují v názoru, že ten neotesaný kámen by mohl časem opustit hranice města. Přestože je rap hrou ega a primárně vykazuje u každého jedince ty největší ambice a odhodlání, není na škodu kráčet řečištěm pokory a nenakládat si na bedra více očekávání, než sám unese. I proto u mě v úvodu Sigr získává plusový bod za vlastní uvědomělost, že stále patří do lokálního písečku. Zatím hranice nepřekročil, ale mohl by. Deska „Patriot“ s Konigem vykazuje silné i slabší momenty a poukazuje na fakt, že po letech sídliskové praxe pro fellaz a sousedy může expandovat mezi cizí dav a nebát se, že by si uřízl ostudu.

Od úvodních minut se mi do uší nalívá poctivá brněnská tvrdost a strikce, na kterou jsem byl na této adrese léta zvyklý. Oproti matičce stověžaté jsem zde vždy registroval větší špinavost a společenskou složitost. Možnost pro život se zcela jistě odráží v samotné tvorbě, ale nechtěl bych být tím soudcem, který vynáší ortel ve smyslu, že v Brně to mají těžší. Jisté ale je, že rap tam mají údernější a tvrdší. Možná to je jenom dojem, možná tím akcentem, který nesedne každému. Sigr nalévá svůj hluboký hlas, který ve spojení s dikcí a úderností vytváří ponurou atmosféru, jež při účasti poutavých příběhů a jasných náhledů na problematiku kolem něj vytváří silnou symbiózu chuti. Problém se objevuje tehdy, pokud hudební podklady změknou a hlasově se už nelze opírat o tvrdost. Konig se jeví jako obstojný producent, posílá do hry zajímavé bubny. Jeho práce asi nebude aspirovat na podklady roku, ale má svou sílu a rukopis. Během pár let by mohla být po jeho hudbě poptávka a zájemci se hlásit v pravidelných intervalech.

 „Patriot“ chvílemi budí dojem rozběhlého obra, který se nezastaví před první překážkou. Postupem času a četnějšímu poslechu ale ucítíš, že deska se nejen ubírá k lokálnímu rázu, ale některými tématy na něj i cílí. To však neznamená, že nevykazuje momenty, kterým by nebylo porozuměno i za hranicemi Brna. Tento disk vnímám jako dobrý odrazový můstek, po kterém by měla následovat deska vyspělá, silná a schopná zaujmout od Aše po Ostravu. Dvacet stop v tracklistu je slušná porce, ale některé skladby bych nechal doma v šuplíku. Selekce na počet třeba dvanáct by nabídla více kvality a možnosti vklínit se do podvědomí. Výběr hostů byl zvolen s ohledem na přátelské vazby, ale alespoň zde není vsázeno na nějakou „hvězdu“, která by měla nosiči pomoci napovrch. Tohle se odmaká vlastníma rukama, a buď bude plodit ovoce, anebo zapadne časem.

Sigr a Konig vytvořili sympatický disk, který se sluší poslechnout. Potěší především ty, kteří mají pouliční rap a tvrdší podání. Od názvu „Patriot“ se odráží nejen cover, ale i obsah. Tihle dva berou Brno jako svou rodnou hroudu, na kterou sou i přes notné nedostatky pyšní. Nechtěl bych tvrdit, že tento disk propluje podvědomím jako nůž máslem, ale pro republikový věhlas je potřeba ještě máknout. Jak Sigr zmiňuje, je to výzva dostat se na mapu a já věřím, že když tomu půjdou naproti, nemusí to být jen sen…

4,5/10