Sdílej
V roce ’90 nebyl za louží snad nikdo, kdo by neznal album All For One nebo alespoň jeden ze singlů “Slow Down”, “Wake Up” či samotnou titulní skladbu z desky, jejíž vydání mělo důsledky daleko širší, než kdy samo mělo ambice. Desky, která kromě toho všeho, byla především vstupenkou do hry pro čtyři mladíky z New Rochelle, N.Y., angažované ve věcech ideologie The Five Percent Nation of Islam a šířící své vyhraněné chápání světa pod jménem Brand Nubian. Skupinu tohoto jména založili již v roce ’89, tehdy stále mladíci, Grand Puba (Maxwell Dixon – původně člen oulskůlových Masters Of Ceremony), Sadat X (Derek Murphy, známý též jako Derek X), Lord Jamar (Lorenzo DeChalus) a Sadatův bratranec DJ Alamo. Díky svému stylu a hudebně bohatému zvuku byli ve své době všeobecně řazeni k seskupení Native Tongues (A Tribe Called Quest, De La Soul, Jungle Brothers…), ačkoli ve skutečnost nikdy nebyli členy a brali si nesrovnatelně méně servítků ohledně vyjadřování svých politických názorů. Považováni za to nejlepší z té radikálnější strany, jejich rýmy je řadili spíše vedle kapel jako X-Clan či Poor Righteous Teachers, avšak obsahem nejednou vzbuzovali kontroverzi na ještě vyšší úrovni, nežli tito jejich předchůdci. Řekneme-li si to bez obalu, Brand Nubian byli názorů nepokrytě rasistických. Kapela celkem záhy po svém založení podepsala smlouvu s vydavatelstvím Elektra a toto spojení přineslo své první ovoce hned v létě roku ’90, kdy vyústilo ve vydání již zmíněného alba All For One. Muzikálnost a široký záběr hudební inspirace Brand Nubian dělal jejich skladby poslouchatelnými pro velkou skupinu lidí, ať už bylo jejich poselství jakékoli. Afrocentrismus byl sem tam zastíněn hravou a pozitivní stránkou jejich tvorby a All For One se stalo jedním ze symbolů své doby. Album získalo pozitivní ohlas i u kritiky a časopis The Source ho dokonce, jako jedno z hrstky vyvolených, ohodnotil pěti mikrofóny, což znamená hiphopovou klasiku, jak v rétorice magazínu, tak v hiphopových učebnicích. Věci se pro budoucnost Brand Nubian nemohli zdát lepší. Obrovský úspěch, který mělo album All For One u posluchačů se však překvapivě nepromítl do prodejních výsledků. Těžkou ránu mu zasadil silný bootleging a též odpor některých jednotlivců v mašinerii nahrávací společnosti, kteří se cítili dotčeni převráceným rasismem v poselství Brand Nubian. Desky se dodnes prodalo “jen” nějakých 375.000 nosičů – tedy žádná sláva na klasiku, což? Další nečekaná událost následovala. Jedna část Brand Nubian chtěla pokračovat v nastoupené radikální cestě s drsnějším pouličním stylu, zatímco část druhá cítila své místo v odlehčenější párty-atmosféře. Svorně tvdili, že mezi ní není zlé krve a že prostě jen chtějí zkusit každý něco jiného, avšak mluvilo se o konfliktu Lorda Jamara a Grand Puby, který se neztotožňoval s Jamarovou téměř fanatickou radikálností názorů. Puba tedy odešel a Brand Nubian ztratili nejen svůj hlavní hlas a producenta, ale i DJe, jelikož Alamo odešel společně s ním. Takovýto vývoj v tak ranném stádiu sice nikdo nečekal, ale všichni byli především zvědaví, jaký to bude mít dopad na tvorbu obou “frakcí”. Rozhřešení přinesl rok ’92. Grand Puba udeřil sólovým albem Reel To Reel a s DJ Alamem za zády uspěl. Zabodoval jak nakoplý úvodní singl “360°”, tak i následující “Check It Out”, kde hostovala tehdy ještě nepolíbená začátečnice Mary J. Blige. Duo osiřelých členů Sadata X a Lorda Jamar a doplnil veterán DJ Sincere a pokračujíc pod jménem Brand Nubian zhmotnili své představy na geniálním albu In God We Trust. Ohlášená změna zvuku je sice připravila o většinu původních posluchačů, ale o to víc deska zabodovala tam, kam byla namířena – na štrýtu. Byla našlapaná peckami v duchu své doby kolem jednoho, ze zlatých ročníků hiphopu, kterým byl rok ’93. Pecky jako “Allah U Akbar”, “Pass The Gat”, “Brand Nubian Rock The Set”, “Love Me Or Leave Me Alone” či “Steal Ya Ho” patří do hiphopové síně slávy, stejně jako doslova kultovní singlovka “Punks Jump Up To Get Beat Down”, kterou její producer Diamond D. vybavil pro maxáč a video vylepšeným kabátem a udělal z tohoto dvanáctipalce neustálý předmět re-edic. Všechno je tedy jinak a všichni jsou spokojeni. Nikdo nezasahuje do prodejních knih rekordů, ale zato vzniká poctivá muzika a není tedy potřeba cokoli měnit. Brand Nubian navazují roku ’94, kdy solidní singl “Word Is Bond” uvádí album Everything Is Everything. Deska obsahuje pár vynikajících skladem, ovšem strádá vinou totální pomatenosti Lorda Jamara, který do toho všeho podlehl okouzlení west-coastovými gangsterismy. Album proto mizí ve stínu bobku, jenž na něj fans hází a tak musí situaci zachraňovat Puba. Jeho album 2000 vychází léta páně ’95. “I Like It” říká první singl a album tak také zní. Puba umí se svým nosovým hlasem i celkem slušně zpívat a když tím proloží svou prověřenou osobito flow, vznikají pecky jako “Very Special”, “A Little Of This” nebo “2000” skvělá deska, která se výborně poslouchá. Na dupačce “Play It Cool” se dokonce staví zarýmovat Sadat X a ledy tedy citelně tají. Nicméně, ač skutečně kvalitní, 2000 neodráží svou jedinečnost do čísel prodaných nosičů a to se “pánům za stolem” nelíbí. Elektra tedy uspořádá hromadnou rozlučku a všichni členové jsou nuceni potloukat se po undergroundových vesmírech a vydávat si maxáče vlastním nákladem. Ale dělají to rádi, tudíž v tom pokračují i bez smlouvy. Nejaktivnějším je v tomto období Sadat X, jenž sbírá frčky po všemožných featuringách a freestylech. Dokonce spojí síly s Everlastem na pecku “Heart Full Of Sorrow” pro třetí album slavných, avšak pořád bílých, House Of Pain, což způsobí vlnu zvednutých obočí od té části publika, které se ještě nedokázalo zbavit extrémních projevů ideí, jež zprvu reprezentovali i Brand Nubian. Sadat X tento problém již však nemá. Je starší a dokáže si přiznat své omyly, tudíž odkazuje dotyčné do příslušných mezí a ejhle – nijak mu to neuškodí. Naopak. Roku ’96 dostává šanci od Loud Records a tak vydává nadšeně očekávanou sólovku Wild Cowboys se slibným seznamem producentů, čítajícím mohykány jako Diamond D., Showbiz, Pete Rock, Da Beatminerz či Minnesota. Úvodní haló “The Lump Lump” má na triku Buckwild a DJ´s po celém světe si tuhle pecku dodnes nosí v kufříku. Tam ovšem úspěchy Wild Cowboys končí a album, ač dosahující neoddiskutovatelných kvalit, končí v rámci tradice – neuspokojivými prodeji a následným “sbohem a šáteček” od těch, kteří píší šeky. Někdy tou dobou, kdy si Sadat vyklízí skříňku, dochází k setkání celé původní sestavy Brand Nubian, v jaké dali vzniknout stále vzpomínanému All For One. Nálada přeje, a tak následuje série úspěšných společných koncertů, vyúsťující roku ’97 ve dvě soundtrackové pecky znovuzrozených Brand Nubian, z nichž se nejvíce ujímá “Child Is Born” ze Soul In The Hole. Flashbackové vlny volající po návratu Brand Nubian v obsazení, které v očích většiny zůstalo ideálem, se chytl major Arista a naši tři vetráni plus DJ Alamo mu to podepsaly. DJ Premier ukuchtil další ze svých krutostí a “The Return” putuje do rukou kotlechtivých DJ´s. Foundation se jmenuje album, jenž je tímto definitivně potvrzeno a roku ’98 také přichází do shopů, kde již čekají fans slibující si od něho návrat zpět v čase. Něco takového však není možné a Brand Nu´ se o to ani nepokouší. Vzniká standardní album, obsahující pár povedených momentů, avšak celkově příliš ovlivněné požadavky hituchtivého major-labelu. Treky jako “Let´s Dance” působí až legračně od pásků jejich pověsti. Nicméně, jistý dopad na dění Foundation má a je pozitivní demonstrací nehynoucího elánu těcto pamětníků. Takže horké brambory Brand Nubian se zbavuje další label a kluci pokračují tam, kde skončili než je Arista.vyrušila. Sadat X vydává indie EP The State Of New York vs. Derek Murphy (2000), Grand Puba spojuje síly s rozpínajícími se Koch Entertainment, aby pohořel se slabším pokusem o sólo-návrat nazvaným Understand This (’01) a Lord Jamar produkuje (pomáhá i současným pokračovatelům politického rapu – dead prez) a příležitostně dostává vedlejší role v seriálech či nezávislých filmech. Žijí poklidný život rapových pijonýrů, v klidu se množí a akorát, když je scéna pomalu definitivně oplakala, jsou zpátky bez jakéhokoli varování. Je rok ’04 a Brand Nubian v plné polní zapalují Fire In The Hole na nezávislé značce Babygrande – domově současných undergroundových ikon jako 7L & Esoteric, Jedi Mind Tricks či Outerspace. Jestli mají po patnácti letech co nabídnout zjistíme až poslechem – naší zkušenost vám nabídneme v recenzi v příštím čísle. Jestli však dokáží i uspět, to ukáže až starý homeboy čas. Já jim to přeji, vy jistě také, a tak nezbývá než “zatím díky” a zase jednou RRRRYYSSSPEEEEKT! (článek byl publikován v papírovém vydání Bbaráku #33) foto: Kwé, archiv
Už jsi četl?
