Sdílej
Vzpomněl jsem si na letošní album Filipa Konvalinky a jeho skladbu „#aboutlastnight“, ve které se ptá sám sebe, co dělalo včera jeho tělo. I přes několik stovek krušných rán a přesvědčování na sociálních sítích statusem „Už nepiju“ moc dobře vím, že další víkend vyrazím znovu do streetu a rozhlédnu se, jaké párty jsou k mání. Když se jdeš bavit, chceš se prostě bavit. Vypnout, oprostit se od veškerého shonu posledního pracovního týdne a nechat se unést volností. Po tom náročném týdnu je možná až zázrak, že tvé tělo najde ještě dostatek sil, aby v klubu zanechalo další nemalé množství spálených kalorií. Když jdeš do klubu, chceš na stagi jméno, které tě přivede do varu. Je super, když interpret ví, jak na to. V euforii a naprosté spokojeností opouštíš klub pln emocí, vzpomínáš si na zběsilý rave či skákající dav, ale už po pár krocích si uvědomíš, že jsi už dávno zapomněl, o čem ta hudba byla ve svém nitru…
Je složité posouvat hranice na pomyslném vrcholu. Bez debat a zbytečného nalhávání si pod roušku, Separ patří mezi to nejzvučnější, co slovenský rapový trh nabízí. Nikdy nepatřil mezi nejlepší textaře na tamní scéně, ale generuje věci, které fungují. Je to díky dobrému marketingovému plánu a schopnosti zacílit na trh s tím, co dokáže vyvolávat emoce. Neřešme, jestli jsou pozitivní nebo negativní, pro nemalou část slovenského publika je Separ vnímán jako vůdčí osobnost a stojí za ním výsledky, přestože se neustále nemohu zbavit dojmu, že talentu v jeho crew má více Dame, jen ho nedokázal adekvátně po jeho boku prodat.
Tvorba Separa je mnohdy jednostranná game cílená na posilování ega a stavění se do role lídra. Je jasné, že pokud by se jako interpret na stagi třásl strachy a neměl přesvědčivý projev, publikum by mu jeho bars nevěřilo. „OG“ je ale v mnoha místech až překrmeno stavění sebe sama do pozice nepřemožitelného, lehce až nabubřeného mocipána, jehož hmotné statky a materialismus čítají mnohamístné sumy v Eurech. Vytratil se už ten manuál a popis pracovitého člověka, který si plní sny a vykazuje odhodlání být lepší, spíše už jen konzumuje nabyté benefity. Nehovořil bych ale o chamtivosti a lakomství, neboť je známo, že Separ podporuje různé druhy charit a pomáhá i tam, kde je to potřeba. Však to nezapomíná na své desce také zmínit.
Jak jsem nastiňoval již v úvodu, „OG“ jednou velkou kalorickou klubovou bombou. Pár náznaků obsahové stránky se zde objevuje, ale i s ohledem na četné zastoupení hostů se mu příliš prostoru nedostává. Právě velkého přísunu pozvaných jsem se v počáteční fázi obával, ale vybráni byli na míru a do oslovených věcí pasují. Není tu nikdo, kdo by vysloveně udělal ostudu, ale od některých jsem čekal i více. Některé nové tváře na scéně se těší již dnes zajímavým číslům a popularitě, ale ještě musí o svých schopnostech přesvědčit, aby se mohly stavět mezi lídry.
Produkce jsou úderné a chytlavé a při koncertní interpretaci budou skvělým hnacím motorem. Svým charakterem ale někdy lehce splývají, proto se mi občas u poslechu zdálo, že neposlouchám pestré album, ale jednu stopu s kupou pozvaných hostů, která občas vykazuje pár změn a přechodů. S ohledem na poptávku je ale jasné, že výsledek bude vnímán pozitivně a dočká se dobrých čísel. Nabízí se však otázka, zda si tento materiál dokáže získat i uznání dlouhodobého rázu mimo koncerty. Chybí mi zde skladby, které by mohly definovat či se nesmazatelně vrýt do paměti s generačním přesahem. Cítím ten tvůrčí apel okamžitého efektu… odráží se to i v samotném coveru.
„OG“ je jeden velký nadopovaný energetický nápoj, který dokáže naplnit kluby a uspokojit hlad mladých po zábavě. Díky bohatým zkušenostem autora se nebojím o to, že by ty koncerty nebyly v topu. Stále se ale nemohu zbavit dojmu, že potenciál mimo stage byl vyčerpán a Separ si prochází obdobím, kdy forma výrazně vyhrává nad obsahem. Možná mu to ale nelze klást za vinu, když této filozofie nahrává hudební, tedy především rapová doba.
6/10
Už jsi četl?
