Rapový rok 2025 je v plném proudu a kromě novinek od velkých jmen jako Little Simz nebo Playboi Carti se pod povrchem dějí věci, které si zaslouží vaši pozornost jakbysmet. Níže přinášíme 7 tipů na výjimečná alba, která vás můžou překvapit víc než to, že Jay Hova pořád nevydal nic. Můžou váš však i rozesmát, dojmout nebo rovnou převrátit váš pohled na to, čím vším může soudobá rapová hudba být. A dost možná jste o nich ještě neslyšeli…
Bruiser Wolf – Potluck
Detroitský originál Bruiser Wolf přináší s počinem „Potluck“ zcela jedinečný jazyk města, který nemá nic společného s Eminemem, Big Seanem ani Tee Grizzleyem. Svérázný styl a la Suga Free kombinuje pouliční rozhled s pimpovským nadhledem a přetváří syrovou realitu Motownu v umělecký trip plný vtipu a fantazie. S minimálními prostředky a maximální kreativitou tvoří zvuk, který baví, překvapuje a zároveň reflektuje chaos, v němž vznikl. V roce 2025 těžko najdete album, které by za tak málo peněz nabídlo tolik osobitosti. A pozor, uvnitř jsou i Harry Fraud, Fat Ray nebo Knxwledge!
Saba & No ID – From The Private Collection of Saba & No ID
Chicagský rappa Saba a legendární producent ze stejného města No I.D. plní nejeden fanouškovský sen a výsledek naštěstí nenabízí žádné selhání. Deska nabízí Sabu v nejlepší formě, jak lyrické, tak emoční, a beaty velikána z větrného města jsou zase ukázkou promyšlené a elegantní produkce. Od intimních zpovědí až po bangery do auta, album se pohybuje mezi světy s jistotou a citem. Vrcholem je skladba „How To Impress God“, kde se Saba vyrovnává s vnitřní prázdnotou i tlakem úspěchu. Společně vytvořili dílo, které působí jako začátek něčeho většího a kdyby spolupracovali úplně naposledy, překvapilo by nás to.
Nino Paid – Love Me As I Am
Debutové album člena letošního „XXL Freshman“ výběru Nino Paida je jedním z nejpestřejších projektů roku. Barevná, hravá produkce plná klavírních linek kontrastuje s hluboce osobními texty o bolesti, ztrátách a odpovědnosti. Nino s lehkostí balancuje mezi mainstreamovým zvukem a niterným obsahem, aniž by sklouzl do klišé. „Love Me As I Am“ je silné nejen svým sdělením, ale i tím, jak nenásilně propojuje introspektivu s trapovým leskem a vytváří prostor pro upřímnost v prostředí, kde často chybí. Nebo si snad myslíte, že nám rappeři přiznávají všechny své slabosti?
Baví vás obsah bbarak.cz? Budeme vděční, když nás podpoříte na Buy Me a Coffee
billy woods – GolliWog
Nejnovější album od billy woodse je temné, chytré a brutálně aktuální. Od prvního rýmu na „Jumpscare“ je jasné, že se nejedná o běžný rapový projekt. Woods se nebojí historických souvislostí, rasových struktur ani politické bolesti. Produkce je nekompromisní, někomu by mohla evokovat potenciální soundtrack k neexistujícímu hororu o Americe, ale přitom drží pevný směr. G***** * představuje silné svědectví o dnešku a co víc, klidně to může být i jedna z nejlepších rapových desek tohoto roku.
Ghais Guevara – Goyard Ibn Said
Jo, jo, jde o album, které Kendrick Lamar nechal zahrát před svou Super Bowl show. Ghais Guevara s „Goyard Ibn Said“ servíruje politický rap, který není pózou, ale hluboce zakořeněným postojem. Kombinuje kolonialismus, kapitalismus a osobní zodpovědnost do hutného, tvrdého i zábavného balení. Je to zábavná, přesto morálně neúprosná deska, jež odmítá umělecké i etické kompromisy. Snad si moc neuletíme, ale díky absenci jakékoliv přetvářky a jasnému hlasu je to možná nejpřesnější zrcadlo současné rapové branže.
Key Glock – Glockaveli
Key Glock zdá se konečně naplno naplňuje svůj potenciál a servíruje svůj dosud nejvyzrálejší projekt. „Glockaveli“ přináší filmově laděné trap beaty s bohatými soulovými samply, na kterých Glock předvádí svou nejlepší lyriku i flow. Ať už mluví o ulici, ženách nebo své cestě ke slávě, dělá to s přehledem a cynickým šarmem. Nahrávka dokazuje, že i mainstreamový trap může být nápaditý, hlubší a zvukově výrazný a co víc, že i Memphis má pořád co říct.
McKinley Dixon – Magic, Alive!
McKinley Dixon navazuje na své úspěšné album z roku 2023 dalším výjimečným dílem. „Magic, Alive!“ vypráví příběh tří přátel, kteří se po smrti čtvrtého pokoušejí překonat bolest surrealistickým návratem do dětské představivosti. Dixon na jazzových samplech a živé instrumentaci zkoumá téma života, smrti a víry v sebe sama. To vše s hosty jako Quelle Chris, Pink Siifu nebo Blu, jenž v závěru nezapomenutelně poeticky rapuje z perspektivy plakátu na zdi. Za nás originální a silné!
