Hele, tak aby bylo hned na začátku jasno. Tohle v žádným případě není recenze na žhavou novinku. Ale zase na druhou stranu se jedná o dílko, které je určitě hodné vaší ctěné pozornosti. Na webu jsem kdesi narazil na diskuzní fórum, kde se jeho účastníci celkem jednoznačně rozdělili do dvou táborů : jedni „Architechnology“ vynášeli do hiphopových nebes a ti druzí tvrdili že větší „shit“ ještě neslyšeli. Asi to takhle má být vždycky, když fakt o něco jde. Rubberoom je parta týpků z města českých uklízečů, polských obchodníčků a basketbalového týmu Bulls, čili Chicaga, Illinois. Tvoří ji pánové Meta-Mo a Lumba coby znásilňovači mikrofonů, dvojka Fanum a Isle of Weight, kteří se starají o ušní blaho posluchačovo svými beaty a partičku těhle vykutálenců uzavírá Dj Stizo, kterej všechno to běsnění prokládá svýma šrábancema. Říkal jsem něco o blahu posluchačově, ale pozor, tohle není žádná kašírovaná junda na rozjuchanou party, tohle je jízda na urvaným vagónu do hodně temnýho tunelu. Tady přestává veškerá sranda a při braní sluchátek do rukou (tenhle způsob poslechu vřele doporučuji) je záhodno být ve vyvážené psychické pohodě. Jinak se psýcha labilnějších typů vystavuje nebezpečí trvalého poškození. A začíná to pěkně zostra. Úvodní „Born“ nenechá nikoho na pochybách, že o rozkvetlou louku, štěbetající ptáčky a veselou písničku na rtech tady nepůjde. Tady se otevírají brány apokalypsy jak ze zjevení svatého Jana. Temné samply v pozadí, objevující se v podobném duchu tu a tam po celém albu domalovávají první snímek do podoby hodně ponurého filmu o pálení čarodějnic či nebo podobných radovánkách. K tomu samozřejmě přednes pánů Lumby a Meta-Mo. No prostě poslední šance jak tenhle rozjetej vlak opustit, sundat sluchátka a jít ven se nadýchat čerstvého vzduchu, jinak vás to už nepustí děj se co děj. Jízda střemhlav mezitím pokračuje. „Smoke“ s temným kytarovým samplem a podezřelými zvuky dokola kolem mi připomněl dobu, kdy v určitých kruzích frčel styl zvaný industrial. Podle mě se producentská dvojice z Rubberoom k nějakému takovému materiálu určitě dostala. To potvrzuje i následující číslo „Lock Jaw“, kde je těch „průmyslových“ vychystávek ještě krapet více. „Bleach“, číslo 4 v tracklistu, je dalším dílčím vrcholem alba. Navozená gotická atmosféra v pozadí v kontrastu s ubíjejícím tepotem jednoduchého beatu a kapkami jedu z úst emceeho. Výsledek? Lehké mrazení v zádech a vymačkaný tlačítko „repeat“ na ovladači. Lomené oblouky gotické architektury (nebo Architechnologie??) se staví úspěšně i v dalším tracku v pořadí, kterým je „The Shining“. Sampl pianka a jeho kontrast se strojovým tempem bicí mašiny stačí, aby zase nebylo co řešit. „Acid Wow“ je track o tom jak drogy dovedou zkomplikovat život. Beaty opět jako z třetího patra Dantova pekla a konec tohoto díla seškrábán Deejayem tak, že mě to nutí svinout se do polohy nenarozeného plodu. Tak a jsme v půlce tohoto 75 minutového alba. V dalším průběhu začíná nápor poněkud polevovat. Ono taky mezi náma, ta první zhruba půlhodinka byla takový nátěr, že nějakej slabší počin musel přijít (teda pokud by se archadělé z Rubberoom neupsali rovnou do služeb knížeti pekelému). Takže ted už to jde rychleji z kopce: „Vertigo (Extended Mix)“, „Style Wars“ feat. Path, Juice a Kenny Bogus, „Architechnology Nine“, mluvená „Offering 1366“, vyklidněný „Trial of the Vampire“, „Space And Time“ a předoutrovská atmosferická (ne Atmospherická !) „Operation Forever“ jsou skladby, které by určitě bral všemi deseti nejeden hiphoper. Tady však v kontextu s první půlkou alba vyznívají jaksi ploše a monotónně. V posledních skladbách alba se ke kmenové dvojce producentů Fanum a Isle of Weight, někdy též zvané the OPUS, přidávají Chauncy (track 13 a 15) a Dee Jay Bird spolu s Dj Stizem (track 14). Záměrně jsem vynechal jednu skladbu z druhé půlky a to je devítka, „Sector Rush“. Jedná se o remix (originál je k slyšení na EP „Reconstruction“ téhle bandy). Zvuková stěna jak z x-tého pokračování filmové ságy o Vetřelcích a do toho něco jako jedovatý dech sedmihlavého draka v zadní části téhle zvukové jeskyně. K tomu sekaný přednes týpků od micu řídící se tempem mírně zrychlené drum mašiny a máte zase vymalováno. Na závěr celého tracku ještě trocha ze scratchového repertoáru Dj Presyceho. Co jsem to předtím říkal o té poloze nenarozeného plodu? Rubberoom a jejich „Architechnology“ jsou jízdenkou na hiphopovou podzemku, tedy hip hop underground. Pokud si vystojíte frontu a koupíte si ji, můžete si užít jednu hodně divokou jízdu. Když se vám ta projížďka bude líbit uvažujte o permanentce, pokud ne, vraťte se zpátky na povrch, na tramvaj. Nevím jak vy, já už mám jasno.
RUBERROOM – Architechnology (1999, 3-2-1 / Indus)
