Sdílej
Hudba je jen hudbou a hudbou vždy bude. Bez mantinelů, pravidel a omezení. Bez ohledu na to, kolik pozornosti se jí dostane, stejně jako jejím autorům. Máme tu tváře, které vnímáme prakticky každý den jak opakující se reklamy v televizi, ale pak i ty, kterým se dostává mnohem méně prostoru v tom vzduchoprázdnu pomyslné virtuální přízně. Kdo je Rook, kterého byste na ulici potkali nejspíše ve východních Čechách, pokud zrovna neokupuje studio či nemá výjezd na koncertní show? Jistá komunita by mohla asi mluvit obšírněji, jiní by složitě pátrali v paměti a další neznali odpověď. Ať tak či onak, ve zdejších přehrávačích už jeho věci rotují nějaký ten pátek a letos vytvořil i zajímavou týmovou placku „Jízda“.
Máme rok 2023, což znamená, že tvoříš již více jak třináct let. Ohlížíš se někdy zpět a chytá tě nostalgická chvilka při poslechu starých věcí?
Vůbec, můj život je jak horská dráha a na některý věci, co se děly dřív, bych i nejradši zapomenul. (smích)
Dá se říct, že jsi byl u zrodu grime music, potažmo ostrovních vlivů v Česku? Změnila se od té doby nějak váha těchto subžánrů nebo je to stále o specifické posluchačské základně, kdy pod stagí potkáváš mnohdy ty samé tváře?
Podle mě grime v CZ prakticky neexistuje, je tu pár interpretů, co sem tam udělají trek, a pár lidí, co tu music maj rádi, ale je jich fakt jen pár. Prakticky se to celé vždycky točilo hlavně okolo Smacka, ten těm lidem vždycky musel ukázat, co teď jede nebo co by měli poslouchat, jinak je to prakticky nezajímalo.
Když se ještě vrátíme úplně na ten počátek všeho, měl jsi od začátku v hlavě choutky to dělat jinak, než byly do té doby často v tuzemských vodách nalajnované koleje? Tehdy ostrovní zvuk nebyl tak četný a pro inspiraci se muselo asi hlavně do zahraničí…
Hele, já byl hlavně věčně naštvanej tou dobou, měl jsem asi nějakej mindrák, že mi nikdo nerozumí a tak jsem se do všech a všeho furt navážel. Ten grime k tomu byl ideální, tvrdá surová music, rychlá, do toho ty MC´s v Británii mezi sebou soupeřili na akcích jako Lord of the mics, tomu se říká clash,což jsem úplně žral a chtěl to provozovat i tady.
Znamená to tedy, že dnes si již víc vyrovnanej a smířlivej? Některé žánrové větve často zastávají radikálnější názory, přes které ten vlak nejede. Jaká je Rook osobnost z více úhlů pohledu? Vnímáš u sebe pokoru a vděk za každý ten schůdek nahoru? Respektuješ i to, co ti třeba ve sluchovodech příliš neladí?
Stopro, tím, že jsem na začátku tý svojí cesty nasral dost lidí a zavřel si dost dveří, tak moc dobře vím, že „nenávist je to, co jde nejhůř smejt” jak někde rapuje Hugo. Dneska už v sobě nemám takovou tu soutěživost, jsem rád, že dělám music a díky StudioSession jezdím i dost shows. Obklopuju se už jenom lidma, vedle kterých se cítím dobře a vlastně jsem úplně přestal řešit žánr. Dělám prostě to, co mě teď zrovna baví a to se dost často mění.
A neexistuje tady mezi žánrovými boomery stále trochu taková ta pomyslná zeď, kdy vás škatulkují mimo žánrové vody a de facto hlásají, že to je rap do atypického bmp? Jak vstřebáváš kritiku a bereš si z ní to pozitivní, pokud je konstruktivní?
Já to vůbec nevnímám už, já jsem tak mimo tu scénu, že se ke mě vlastně ani nic nedostane. Jediný, od koho beru kritiku, jsou kluci, s kterýma tvoříme společně věci, a to jsou spíš dobře mířené rady, který mě ve většině případů spíš posunují.
Už jsme se tu lehce otřeli o tu historii a dnes je na scéně těch jmen daleko více. Cítíš se jako jeden z „otců zakladatelů“, kteří položili základy pro další generaci nebo ty zásluhy skutečně necháš všechny Smackovi? Pocházíš z východních Čech, kde operují jména jako Tubs, partička FTH Stylin a další…stavěli i na nějakých základech, které jsi položil?
Noo.. asi ty zásluhy klidně nechám jemu… Se všema, co jsi vyjmenoval, jsem se potkával na akcích a spolupracoval. Je pravda, že jsme to dělal chvilku před nima, ale ne zas tak dlouho, všichni si velice rychle našli nějakou svoji cestu.
Ty už jsi to trochu naznačoval, že sis pár dveří zabouchl a pár lidí nasral. Víc jak třináct na scéně, přesto by ty čísla mohla být větší a povědomí silnější. Ujel ti v něčem dalším vlak a nechal si jej ujet cíleně s ohledem, že si nechtěl být ve středoproudu toho všeho žánrového humbuku?
Já si ani nemyslím, že mi něco ujelo, nikdy jsem neuměl dělat promo a prodávat to. Vždycky jsem v podstatě jen dělal treky, točil klipy a dával to ven. Navíc mi přijde, že rok od roku si to víc hudebně sedá a cejtim se jistější v tom, co dělám. Všechno je asi tak, jak má být.
A na tom promu jsi nějakým způsobem zapracoval a dá se už dnes říct, že se umíš adekvátně prodat nebo v rámci týmu máte někoho, kdo tuhle černou práci okolo odedře?
Popravdě? Je to furt stejný. (smích) Teď mě přesvědčili, ať si koupím iPhone, tak alespoň na Instagram teď přidávám víc věcí. Ale nemám žádnej business plán, vždycky když jsem se pokoušel to tlačit, tak mi to bralo radost z dělání hudby, a to už nechci nikdy zažít. A upřímně, ty nejlepší věci se vždycky stali, když jsem to nejmíň čekal. Třeba StudioSession, kdo by řekl, že to takhle bouchne. 4 MC´s, jeden producer, každej jinej, a podívej, letos jsme udělali desku.
Když se řekne ostrovní zvuk, můžeme si pod tím dnes už představit nespočet směrů a vlivů. Ty jsi naznačoval, že nejsi škatulkován a děláš to podle aktuálního rozpoložení tak, jak tě to zrovna baví. Považuješ se tedy za obojživelníka, který umí reagovat na všechno? Máš však pro něco slabost, co je takovou srdcovou záležitostí? Ve kterém bpm se cítím komfortně?
Je mi bližší to, co se děje v UK než v US. Momentálně dost rapuju do DnB nebo dělám takový pomalejší lofi věci, kde si můžu víc hrát s textem. Řekl bych, že mám takový dvě polohy, kdy jedna se přesně hodí na party a druhá spíš jako poslechovka do nějakýho jazz klubu nejlíp s kapelou, kde budu sedět na židli a ne lítat po podiu sem a tam.
Už tu zazněla ta letošní deska pěti různých osobností. V čem je ta „Jízda“ s Painem, Batrsem, Brejchusem Paviánem a Magentou unikátní, aby jí posluchači věnovali pozornost? Je to právě ta různorodost, která funguje v synergii? V čem tkví to kouzlo a síla výsledku? Je to i o té sehranosti během posledních let?
Tak v první řadě jsou to Magentovi beats, ten typek má svůj sound, kterej je skvělej. Jeho DnB produkce vycházej na velkých labelech v UK a pravidelně jezdí hrát do klubů po Evropě. Co se týká nás jako MC´s, jsme každej jinej, ale dobře se doplňujem, bych řekl. A to hlavní je, že si sedíme lidsky, a to podle mě z tý music jde cítit. Vidím to hlavně na shows, kdy to má fakt neskutečnou energy, dovolím si tvrdit, že málokdo tady tak demoluje stage jako my! Přijďte se podívat, stojí to za to!
Před pár lety jsi reagoval v rozhovoru pro Bbarak.cz na to, že se v rapu vytrácí obsahová stránka. Jak velkou roli hraje výpovědní hodnota při tvém psaní textů? Cítíš i odpovědnost vůči koncovému zákazníkovi, tedy posluchači?
Cítím zodpovědnost hlavně vůči sobě. Teď už nejsem ve věku, kdy si můžu dovolit plácat nějaký kraviny. Chci prostě vydávat jen věci, za kterýma si obsahově stojím. Jestli to někoho bude zajímat, mám až na druhým místě. Pro mě hraje výpovědní hodnota velkou roli. Nechci říkat děckám, ať smažej, že je to cool a podobný věci…
V textech i na Studio Session se dost často se svými parťáky vyjadřuješ k problematice užívání návykových látek. Taky to vnímáš tak, že dneska jde málokdo na mejdan bez dopisu z Kolumbie? V čem je podle tebe příčina? Asi v tom nebude jenom všeobecná popularizace bílého pudříku…
Takhle, já nemám žádnej vyhraněnej vztah k drogám. Některý, jak se časem ukazuje, jsou i docela prospěšný. Ať už se budeme bavit o psilocybinu nebo MDMA pro léčbu psychických poruch nebo ganja na léčbu všeho možnýho. Ať si s tím každý experimentuje, jak uzná za vhodný. Jediný co fakt nesnáším a proti čemu se vymezuju, je pervitin, protože neznám fakt nikoho, kdo by tuhle jízdu zvládnul bez vetší újmy… Celkově ke všem těm věcem je potřeba přistupovat opatrně, ale lidi jsou dneska jak urvaný ze řetězu a všeho moc škodí…
Kde se cítíš nejlépe a nejkomfortněji? Je to ve studiu, když nahráváš nové věci či na seasons s kluky, kde jen jamujete anebo je to na stagi? Naplňuje tě víc vyslat věc ven, o které jsi přesvědčen, že jeho to banger nebo když dáváš na koncertě a dav se chytne? Kde vzniká nejvíce endorfinu?
Zjistil jsem, že mi nejvíc vyhovuje dělat v partě, ale musíš mít kolem sebe zodpovědný lidi, na který se můžeš spolehnout. Je super, když jste ve studiu nebo na podiu a navzájem se hecujete. Pak každá z těch věcí, co jsi napsal, má svoje kouzlo. Nedokážu říct, co z toho je pro mě nejvíc.
V jaké fázi života je Rook’s Squad? Je to uzavřená kapitola nebo se možná jednou ráno probudíš, a zjistíš, že ti hudební napojení na Waka chybí stejně jako fans?
Já a Wako jsme na sebe napojený pořád, pojí nás přátelství, teď jsme spolu chodili po rumunských horách. Ale nemyslím si, že ještě bude dělat music… Když jo, má vždycky dveře otevřený, a budu rád. Ale momentálně je RKSQD hlavně můj brand, který bych teď znova rád oživil. Za nedlouho budu vydávat pokračování Vítr v bedně 2 a poslední měsíc píšu každý den nonstop nové věci.
