hledat

Tags:

Robin Zoot – Robby Trouble (2021; Milion+)

Sdílej

Na soutoku Labe a Bíliny bylo pár let ticho a po zlaté éře Severské dvojky či dalších projektů Wutyho neměl kdo převzít pomyslné žezlo. Ústí nad Labem zapadalo na rapové mapě do průměru, až svitla naděje s příchodem součástky ze stáje Milion+. Vzestup Robina Zoota nebyl okamžitý, ale pro své PSČ 400 může být obdobou Robina Hooda, který bere bohatým hlášky z úst a investuje je do svých posluchačů. Nemusí mít všechno, stačí mu jen to, co sám chce a priority má srovnané jak hlavy na hlavách ve svém trezoru. Že už přeháním? Asi i jo, ale o tom tahle game přeci je, že kloubí realitu s přidanou hodnotou, aby se artikl stal žádaným…

Ve zvukových stopách občas svou flow budí naspeedovaný dojem, že si i s ohledem na jeho sestřih vzpomenu na Jasona Stathama ve zběsilé akční jízdě „Crank“. Loňské album „Pouzar“ mu definitivně otevřelo tuzemské brány popularity dokořán. Deska upřímná, přímá a rovná. I když ne každej level téhle game mi je sympatický, vnímám schopnost vyplnit mezeru na trhu a generovat skladby, které se u koncového zákazníka uchytí. V hojně vyhledávaném labelu patří aktuálně Robin Zoot k lídrům, ačkoliv někteří jeho kolegové se těší třeba stále vyšším číslům.

„Robby Trouble“ je kolekce vysoce šumivého moku, který dokáže chuťové buňky ve sluchovodech pohladit i zahřát. Tracklist stejně jako v případě předešlého releasu vykazuje klidnější pasáže, mezi které se sem tam vtěsná strikce a rétorický nátlak. Upřímně se přiznám, že jsem obdivovatelem spíše té první varianty, neboť u té druhé se mi zdá, že se autor ve své flow již lehce recykluje. Svižný projev, schopnost poslepovat hlášky ve smysluplný text a verbální vyzrálost dělají ze Zoota zajímavou tvář tuzemské rapové scény.

Temné příběhy ze zákoutí české Floridy střídají osobní zpovědi o lásce k rodině a cílevědomosti. V konečném součtu bych si dovolil tvrdit, že Robin Zoot nepřišel s ničím revolučním, drží se zaběhlých rapových klišé, ale jeho devizou je schopnost vyprávět a kloubit výpovědní hodnotu s projevem. Základem každé dobré desky jsou i hudební podklady, v tomto případě tu máme hned několik silných adeptů na dlouhověkost („Mama jdeme up“, „Poznamenaný“ či „Kde Sou Moji Bros“, ale na druhou stranu jsou zde i plytké párty věci typu „Clap Clap“ či „Bubliny“ v remixovém hávu.

Nejvíc rozporuplnou částí této desky je výčet a množství hostů. Zatímco bych autora nekáral za zvolená témata a zpracování, tak množství přizvaných jmen, v některých případech i násobného, může vyvolat dojem, že si Robin Zoot až příliš ulehčil u psaní svých bars povoláním celé armády kolegů. A zatímco někteří výsledku dodali příjemné zpestřené, jiní mě stále ještě o svých kvalitách nepřesvědčili. Náš milovaný žánr disponuje zápasy, ve kterých je od úvodních minut do závěrečného hvizdu ordinována jednoduchá a zatím stále ještě účinná taktika, ale kdyby se ze dne na den změnila pravidla, tak by se možná velká část přeceňovaných jmen sama knockoutovala. Rapovat o svých kvalitách a egu je stále v kurzu, stejně jako podceňování a srážení kvalit konkurence. Pokud mám ukázat konkrétně na jména, která v tomto tracklistu rozhodně nejsou přínosem, tak bych volil Vercetti CG a Ca$hanova Bulhar, lehce za očekáváním zůstal Hasan.

„Robby Trouble“ není deskou, která by měla definovat žánr a ukázat mu směr na dalších pět let, ale vkusně reflektuje aktuální poptávku na trhu. Nevnucuje se, ale má sílu se vklínit do přízně posluchačů. Vsází na klišé témata a hodnoty, ale profituje z výsledného zpracování. Někdy není třeba hledat masterpiece v každém podmazu, ale nahrát prostě jen dobrou desku. Robin Zoot má čich na silné momenty a stává se z něj jeden z předních tuzemských hláškařů, ale s útokem na pomyslnou cenu pro letošní album roku bych byl opatrný. „Robby Trouble“ za „Pouzarem“ nikterak nezaostává, ale taktéž ho výrazně nepřekračuje.

8/10

Tagy:
Austy

Příslušník rapové policie od roku 2012...

  • 1