Sdílej
Ještě před pár lety jednokomunitní žánr se tříští na hloučky, které si navzájem již rozumí jen pramálo. Prstem se ukazuje všemi směry, ale na středobod svého zájmu se nesmí plivat jedy. Staří si stěžují na mladé, mladí posílají staré do penze, spekuluje se o právu být v centru pozornosti. A pak v horkých dnech ucítíš nádech severního větru, který dlouhodobě cílí na publikum v názorovém i fyzickém vývoji, ale jeho disk vykazuje parametry být úspěšný i u posluchačů služebně starších. Je tomu skutečně tak? S jistotou mohu prohlásit, že ve společenství, kde je textařina ze slabšího soudku kompenzována fonetickou formou, patří k tahounům…
Generace se střídají jak zboží v obchodních regálech a nikdo nemůže asi roku 2020 vyčítat, že Wuty a Severská Dvojka jsou zasloužilými umělci, ale karty míchají v Ústí nad Labem již zcela jiné tváře. Zarytí přívrženci boombapu by se mnou nesouhlasili, ale usnout v roce 2002 v časech jejich debutového povstání, by bylo naivní a dětinské. A ač je letošní sólo Wutyho jakkoliv sympatické a obsahově hutné a pestré, je jasné, že aktuální čísla a pozornost přejí v tomto městě na severu Robinu Zootovi ze stáje Milion+. Dlouholetý stín některých svých týmových kolegů, který začíná výrazně vystrkovat růžky.
Pokud bych měl hovořit o milém překvapení, tak je to rozhodně vyzrálost na nové desce. Autor sice neopustil svůj divoký životní styl, ale zároveň si již více uvědomuje realitu a třídí si hodnoty. Rodina na cestě, někteří kamarádi nahoře (Pouzar nabízí hned několik odkazů a vzpomínek na Jackpota) a nová etapa před ním. V kapse stále díra, ale hlad po bankovkách neutichl. Stejně jako si k burgru nedáš dietní kolu, tak ani on nevykazuje po letech cesty s jasným směrem chuť si utahovat opasek, když jsou kluby plné a po jeho tvorbě hlad.
Mezi mladými je patrné, kdo je aktuálním lídrem Sudet a Ústí nad Labem bylo regulérně během pár týdnů od vydání singlu přejmenováno na českou Florida. A věci aktuální střídají vzpomínky, jaké to bylo, z jakého hovna se stalo zlato, a čím vším se muselo projít, aby se dostavily benefity. Nechybí ani smysl pro humor, který je reflektován nejen četnými hláškami s dvojím významem, ale například i spoluprací s Emmou Smetanou. Vrcholem satiry u Robina může být brána skladba „BBC“, která si bere na paškál především známou věc „Sweet chilli“ od Bena Cristovaa, ale staví ji do vlastní roviny a úhlu pohledu. Rozhodně se nejedná o cílený diss, který by měl rozdmýchat dým.
Hudební podklady nabízejí aktuální zvuky, ve kterých se může Robin Zoot pohupovat, ale i vrátit k letité striktnosti a tvrdosti. Koncept tracklistu vykazuje vyváženost a nabízí rozličnou paletu hlasových poloh. Poměrně hutný výčet hostů je možná největším kamenem úrazu tohoto výsledku, neboť jsem se několikrát přistihl, že bych některé pozvané rád po zjištění jejich přínosu přeskočil.
Jak jsem již v úvodu naznačil, nalézáme se ve společnosti, kde textařina mnohdy ještě dosti pokulhává, což se však nedá říct o tvůrci tohoto disku, u kterého registruji citelný progres. Pravým opakem budiž Ca$hanova Bulhar, jež byl obdařen silným a charismatickým hlasem, ale po verbální stránce a nabízených hodnotách se stále nemohu zbavit dojmu, že se jedná o jednoho z neprotěžovanějších hráčů posledních let. Zpestřením je určitě vtipný přísun barů od Huga Toxxxe. Od ostatních členů Milion+ jsem nedostal do sluchovodů podprůměr, ale ani nadprůměr.
„Pouzar“ je charismatickým otiskem a vývinem tváře, která ještě před pár lety patřila jen k regionálním hráčům. Jasný důkaz, že se nad každým v rané fázi jeho kariéry nemusí lámat hůl, a není slabostí uznale ocenit disk, kterým prokáže hudební talent. „Pouzar“ nabízí zajímavou a osobitou zpověď, která dokáže koketovat s generacemi a neztratit svou tvář. Tracklist vykazuje celou řadu silných momentů a několik skladeb, které mají potenciál fungovat i s několikaletým odstupem času.
8/10
Už jsi četl?
