Sdílej
Člověk má v sobě v drtivé většině případů zakódované, že úspěch se neodpouští. Obecně se tomu říká závist, důvod nepřát někomu výsledky, kterých on sám nedosáhl. Každý z nás by se chtěl mít lépe, a když se tak stane, přichází touha mít se ještě líp. Mnohdy už ale není v popředí pozornosti ten klíčový faktor, chuť a touha zamíchat kartami a nikoliv jen odevzdaně přijmout přisouzenou roli. Společenské vrstvy dělí veřejnost již ode dne nula, přesto většina raději přešlapuje v „komfortní“ zóně a odmítá jít lepším zítřkům naproti. Tisíce výmluv, proč to nejde, ale každý den jsme svědky důkazů, že ono to vlastně jde. V hudebním světě neexistují hrdinové, spíše ti, kteří se rozhodli jít za svými sny. I když o to možná vlastně ani nestáli, stali se pro mnohé inspirací a vzory. A proč vlastně začínám rozhovor s Renne Dangem právě těmito řádky? Nejsou nutná kila důvtipu, aby řešení leželo před vámi na stole…
Máš čerstvě po další desce. Cítíš se pohodlněji ve studiu při procesu nebo na podiu? Jestliže to druhý, je pravda, že nejlepší pocit má rapper, když jede track na koncertě a dokáže jim rozparádit lidi?
Miluju obě roviny. Ta kreativní ve studiu je mi možná komfortnější, když mám na všechno klid a můžu se hluboce soustředěně věnovat procesu, ale užívám si extrémně i koncerty.
V poslední době stále více spolupracuješ s živou kapelou, ať již ve studiu při různých seasons či právě na koncertech. Je jedním z tvých nesplněných snů vytvořit s živou kapelou i regulérní desku?
Už několikrát jsem donahrával na desky nějaké aranže živými nástroji, ale dnešní softwarové možnosti mi hrají do karet v tom, že všechno dokážu složit s producentama. Nemám sen vytvořit desku s kapelou, ale hrát živě s livebandem mě naplňuje extrémně. Miluju cejtit ten drive naživo.
Čím se „Navzdory“ liší od předešlé trilogie alb? V čem tkví ta pomyslná tečka za jednou kapitolou a otevření té nové? Je to jen o hudbě nebo se v tom odráží i tvůj život?
Nevím, jestli Navzdory otvírá nějakou konkrétní kapitolu. To se asi uvidí časem, zatím vnímám album spíš osamostatněně, než v rámci nějaké kompilace. Každopádně je to podle mě zatím moje nejlepší deska, co se týče konceptu a ucelenosti. Chtěl jsem vytvořit aktuální dospělý rapový album, s nějakým hodnotnějším obsahem a jednotnějším zvukem, než jsem dělal doposud. Lyricky se tam samozřejmě odráží můj osobní život. Na předchozích deskách jsem hodně míchal žánry až do popu, pop-punku. Tohle album jsem chtěl víc zasvětit rapu, ale zas ne tolik, aby byl celý projekt boombap.
Pokud interpret reflektuje svůj život do hudby bez většího zabarvení, může posluchač sledovat s každým dalším releasem ten osobnostní rozvoj a třeba i změnu nějakých názorů a pravidel. Všímáš si toho i ty konkrétně u své diskografie, že si s odstupem času něco pustíš a s úsměvem se nostalgicky vracíš do té doby?
Já sám svoji starší tvorbu moc poslouchat nemůžu právě kvůli těm názorům a pohledu na svět. Často jsem byl naivní nebo v nějakejch názorech přehnanej a vzhledem k tomu, že vydávám hudbu ven na veřejnost téměř od svých 14 let, tak se za tu dobu spoustu věcí změnilo. Osobnostní rozvoj za tu dobu proběhl drasticky a jsem rád za ten vývoj.
Nové album vykazuje čtyři hosty. Ty jsi už spolupracoval s kde kým, ale jakožto někdo, kdo vyrůstal na československé rapové scéně, je spojení sil s Rytmusem pro tebe něco zásadního nebo je tu ještě něco, co by tě lákalo více?
Myslím, že v rapu už je to pro mě pomyslný vrchol v rámci cz/sk spolupráce. Neexistuje asi už nikdo jinej, kdo by mě inspiroval v nějakých mých cestách na začátku i doposud víc, než Rytmus. Zároveň to ale nevnímám jako nějaký svůj vlastní vrchol. Mám úspěšnější singly, které jsem napsal a nahrál sám. Zaměřuji se sám na sebe. Moje cesta není ve featech od ostatních.
Jak velkým dílem se na tvém současném hudebním postavení podílejí Leryk a Ceha? Umíš si vůbec představit jít do desky bez jejich přítomnosti? Proč právě oni ti tak sedli? Je to tím, že jste spolu už dlouho a vzájemně se posouváte?
Obrovským. Vyseděli tu desku asi ještě víc, než já. Nedokážu si představit tvořit a minimálně s nima nezkonzultovat nahranou věc. Nevím, jestli nějak posouvám já je, ale doufám, že aspoň trochu jo. Každopádně máme na spoustu věcí v hudbě stejnej anebo hodně podobnej pohled. Do toho téměř deset let vzájemný spolupráce, jsme prostě fakt blízký kámoši. Jsem neskutečně vděčnej za to, že je mám.
Tvá hudební kariéra ti jako plody ovoce nabídla možnost plnit si své sny. Je to především díky finančnímu zázemí. S ohledem na to, že si vyrůstal ve skromných poměrech, je někdy těžké si zachovat tu pokoru nebo nezapomínáš na to, odkud jsi vzešel?
Řekl bych, že mám hodně zmínek na tohle téma na novém albu. Ten, koho to zajímá, tak to už určitě slyšel. Snažím se ke spoustě věcem přistupovat s pokorou a rozhodně nezapomínám na to, odkud jsem vzešel.
„Voda, kterou kážu, od začátku není čistá…,“ je to daň showbyznysu a světa, ve kterém ses ocitl anebo spíše dřívější doby, kterou sis přenesl do současnosti? Je ten faktor tvým sluhou či pánem?
Spíš je to argumentace toho, že ode mě nikdo nesmí očekávat, že budu morální hodnota anebo posel pravdy. Vždycky jsem psal a píšu tak, jak to vidím já. Jak to žiju já. Se svýma zkušenostma, svýma očima a často to nejsou hezký věci. Nerad bych se sám stavěl do role, kdy ve mně lidi hledají vzor, protože nemyslím, že bych byl nejlepším příkladem.
Ono dostat se do světa, kde tě všichni poznávají, dá zabrat i těm otrlejším. Když pomineme ty klady v podobě finančního zázemí a možností, co dalšího ti to sebralo? Může dnes v Česku být už rapová tvář natolik „utlačována“ tou známou tváří a hlasem, že musí chodit téměř kanály? Je to u tebe stále ještě ve snesitelné formě?
Je to určitě snesitelný. Koneckonců je to něco, co jsem si vybral. Kdybych nechtěl, aby mě lidi poznávali na ulici a věděli, kdo jsem, tak nebudu svůj ksicht cpát do klipů, video rozhovorů a dalších veřejných věcí. Velmi mi to lichotí a vnímám to dost pozitivně, pokud se lidi umí dobře chovat a mám dobrou náladu.
Dostávají se ti skrze sociální sítě nebo na koncertech od fanoušků reakce v podobě podobných osudů? Rozvodovost v Čechách není zrovna nízká, mnohdy ten vzor chybí. Když se objeví tvář, která se nechá slyšet, že jsi ji pomohl v dospívání, vnímáš pak svou tvorbu jinak než jen „pouhé’’ vytváření skladeb a plnění vlastních snů?
Chodí mi hodně podobných reakcí. Je to určitě vzhledem k tomu, jakým osobnějším stylem píšu. Hodně lidí se s tím dokáže ztotožnit asi proto, protože jsem hodně otevřenej vlastním životem a říkám věci, tak jak jsou. Jsem rád, že lidi v mých slovech nacházejí sílu třeba na překonání nějakých těžkých životních situací a dokážou se se mnou ztotožnit. Od toho by podle mě moje hudba měla být.
Když už jsme to nakousli. Jak vnímáš odpovědnost interpreta vůči fanouškovi a jeho sílu ovlivňovat? Bereš na to ohled při vytváření skladeb nebo vsázíš na to, že mají svůj úsudek a nemusí opakovat chyby, kterých ses třeba dopustil ty?
Na tohle jsem přesně reagoval, když jsem napsal frázi “Voda, kterou kážu, od začátku není čistá”. Chci, aby si lidi uvědomovali, že to, co píšu, je můj subjektivní pohled a názor. Doufám, že mě poslouchají lidi, kteří mají dostatečné kritické myšlení, aby si sami rozhodli, jak budou žít svůj život. Pokud někoho můj text namotivuje nebo ukáže směr, tak jsem rád, každopádně každej by se měl rozhodovat sám podle sebe. Nemyslím si, že bych měl mít odpovědnost za vše, co napíšu. Často jsou to moje emoce v dané chvíli. Aktuální moment, který jsem chtěl zaznamenat.
Vzpomínám si na bars Separa na jeho posledním sólu, kdy obhajuje svou současnou tvorbu slovy, že nemůže rapovat o stoce, když v ní už nežije. Jak hluboce je v tobě zakořeněná ta generace z panelu? Na desce zmiňuješ, že jsi obměnil společenskou vrstvu…. Nenačapeš se někdy, že ti některé aspekty toho pouličního života chybí?
Hodně, ale zároveň už cítím, že tam nepatřím. Ani nechci. Prostě ty časy, kdy jsem se mlátil na ulici nebo řešil nějaký kšefty, už jsou pryč. Změnil jsem kompletně svou společenskou vrstvu pro dobro sebe, svojí rodiny, svých, dá-li bůh, budoucích dětí. Musel jsem. Nemůžeš prostě furt dokola řešit nějakou nejistotu, sračky, vídat se s pochybnejma lidma. Já už prostě dlouho nežiju život kluka z paneláku, i přes to, že ten kluk z paneláku jsem já a tahle deska mi pomohla si to přiznat.
Už jsi četl?
