Sdílej
Před dvěma lety vylezl sólově s kůží na trh a připomněl se rapové veřejnosti svým debutovým albem. Ohlas byl kladný, kredit rostl a nyní tu máme druhé dílo, jež má již ambice být jednou z vlajkových lodí tohoto žánru v Čechách. Výpovědní hodnota omotaná kupou emocí a citů, nechybí ani lidskost a přirozenost. Zapomeňte na mladý boys, kteří se idealizují do rolí superhrdinů. Drzý floutek původem Z Rychnova nad Kněžnou je tu znovu, aby odkryl karty a trumfy položil na stůl. Dámy a pánové, už asi známe vítěze… Mezi svými vrstevníky Renne Dang rozhodně vyčnívá.
Kdo je v Blakwoodu lepším fighterem? Věřil bys ve své vítězství v kleci s Refewem? Bojové sporty se těší stále větší oblibě, nezvažoval jsi třeba v tomto bodu nějak lákat mládež k tomuto sportu? Kdyby přišla nabídka z XFN či Oktagonu, jak by ses k ní postavil?
Nad tím ani nepřemýšlím. Sportuju, protože mě to baví a zlepšuji sám sebe. Neporovnávám se s nikým. Hlavně dělám thai box, zatímco Refew jen box, takže se to nedá moc porovnávat. Už mi i přišly nabídky, ale vše odmítám. Hudba je pro mě prioritou a nemám čas se připravovat na případný zápas. Ani by mi honorář z toho zápasu nezaplatil ten čas a úsilí, který bych věnoval přípravě, takže tam ani není motivace. Je to můj koníček a zatím to tak i zůstane.
První sólo mělo poukázat na to, že dokážeš stát na vlastních nohách, druhé vydáváš již v pozici lídra stáje Blakkwood. Tušil jsi na začátku, kdy ti podal pomocnou ruku LD, že by se ta cesta mohla ubírat tímto směrem? Jsi ve svých cílech snílek, který si jde za svým nebo spíše realista?
Určitě realista. Neznám nikoho, kdo by víc analyzoval, pochyboval a spekuloval svoje kroky, než já sám. Ani si nepřijdu jako lídr stáje. Soustředím se čistě na svoje věci a nesnažím se s nikým porovnávat.
V počátcích si tě pamatuju jako horkou hlavu, která kolem sebe kopala a čišela z ní nenávist. Již minulá deska vykazovala vyklidnění, ale tady cítím ještě větší vyrovnanost. Pomohl ti k tomu i vztah, ve kterém cítíš oporu? Hned v několika místech na desce je cítit, jak moc ti to při překonávání všeho pomáhá…
Moje pozice a plnění snů mi vyléčilo spoustu komplexů a jak říkáš, jsem vyrovnaný a spokojený se svým životem. Tehdejší agrese plynula z nedostatků. Ať už finančních, citových nebo kariérních. Dospěl jsem. Určitě tomu i značně pomohla fungující domácnost, kterou mám.
Jak ti vyhovuje ta role uvědomělého hráče? Ta deska má mnohem blíže třeba k Matysovi, kde ses na jeho letošním sólu také objevil, než třeba k mladé krvi Blakkwoodu… Bude tenhle směr pokračovat? A nesráží pak ten dojem třeba spolupráce s některými jinými hráči, kteří vykazují zcela jinou message či ty šílené účastí ve videích youtuberů. Nebo se snažíš si udržovat universálnost?
To, že je moje tvorba uvědomělá, odráží jen některé mé vlastnosti. I přes to, že můžu působit často dost seriózně, tak jsem prostě furt mladej zmrd, co má rád nekorektní humor a píčoviny všeho druhu. S mladou krví Blakkwoodu mám hodně společného, rozdíl je jen v tvorbě. Já tam určité věci ventilovat nechci, oni na tom třeba spoustu textů staví. A kdo jsem, abych říkal, kdo z nás to dělá správně? Líbí se mi volnost, se kterou pracuje spoustu mladých rapperů a naopak je fajn, že rap nemusí být nutně o životních tématech a těžkých seriózních názorech. Ať si to každý dělá, jak chce. Role uvědomělého hráče mě občas dokonce i sere, ale nemůžu si pomoct. Prostě to tak tvořím a jde mi to tak nejlíp. Fanoušci už jsou zvyklí, že v mých textech najdou úhly pohledu, názor a životní témata. Ve skutečnosti, ale nejsem jenom takový. Moje účast ve videích youtuberů je přátelská a nevadí mi s někým vytvořit jednou za čas volnější formát aspoň tam, když už mi to tolik nejde v mé vlastní tvorbě.
Někteří hosté jsou na desce překvapením. Jak ses třeba napojil na Moma, který tě pozval i na svou placku? Byl to výměnný obchod? S Radikalem kdysi Blakwood spolupracoval hojně, ale taktéž jste šli rozdílnou cestou… Další spolupráce s Ty Nikdy, tak se mi zdá, že máš k této stáji blízko. Co tvá týmová loajalita?
Chtěl jsem na desku spolupráce s lidmi, se kterými jsem doposud nepracoval a chtěl jsem fanouškům přinést něco nového. Tady podle mě nejde ani o loajalitu, nevím o tom, že by bylo někde striktně napsáno, že bych měl spolupracovat jen se členy svého vlastního labelu. Spolupráce s Momem vznikla na vzájemných sympatiích. Oslovil jsem ho už na svůj debut „Con Lai“, ale tehdy se k té zprávě na Instagramu nedostal. Měla vzniknout společná skladba na album Jako ryba ve vodě od Wiche, ale Momovi nesedl náš rozdělaný track, napsal mi ale, že má možná pro mě vhodnou věc u něho na albu. Napsal jsem mu sloku, protože mě už dlouhodobě hudebně velmi baví a potom jsem našel prostor i u sebe na albu. Ze společné věci pro Wiche tedy vznikla vzájemná hostovačka na našich sólových albech.
K TyNikdy mám hodně lyricky a názorově blízko. Přijde mi, že naše tvorba je podobná v tom, že chceme lidem sdělovat názory a hudba je pro nás nástroj k předávání zpráv víc než jen trendy záležitost dobrýho vibeu. Paulie se prostě hodil na téma tracku Cesty, protože jsem měl správný pocit, že k tomu má dost co říct. Stejně tak Rest na O trochu líp. S Radikalem jsem chtěl udělat nějaký aktuální společný track, protože byl úplně prvním větším jménem, který mi podal pomocnou ruku (tehdy nebyl ještě ani Blakkwood) a byl jsem jeho obrovským fanouškem v době Dramatikz.
Z desky je hodně cítit, že trochu bojuješ s popularitou, ale zároveň jsi dosti aktivní na sociálních sítích. Netluče se to? Vnímám tu trochu kontrast… Jak se vyrovnáváš s tím, že tě lidi na ulici poznávají a občas překračují tvou diskrétní zónu?
Bojuju s narušením soukromí a zároveň se svou popularitou snažím ale prezentovat zdravé názory do společnosti. Jsem hodně aktivní na sociálních sítích, protože je to pro mě nejlepší možnost, jak komunikovat s fanouškama a zároveň mě to baví. Sociální sítě používám i komerčně a uvědomuji si jejich potenciál, proto se je snažím plnit kvalitním obsahem ze svého života. Ale jak říkáš, má to svojí cenu a to je právě odhalení soukromí. Jsou ale věci, které na sociálních sítích a na veřejnosti neprezentuji a ani nechci.
Ale v jedné skladbě zazní, že odmítáš na hrudi nosit to „S“. Supermanem tedy nejsi? Ale boha si při svém stvoření chválil. Cítíš odpovědnost vůči fanouškům, že ti naslouchají a můžeš je velkou měrou ovlivňovat?
Cítím obrovskou zodpovědnost, ale nechci se tím nechat sám ovlivňovat při tvorbě. Slovní hříčka s “S” na hrudi je narážka na to, že spousta mých fanoušků mě má opravdu za “vzora” a “idola”. Dřív mi to přišlo dost frajerský a dělalo mi to dobře. Teď to ale vnímám spíš negativně. Nechci, aby si mě lidi vysnili do nějaký dokonalosti. Jsem normální člověk, který má svoje špatný vlastnosti a dělá chyby. To se snažím prezentovat. Nechci být bezchybným a ukázkovým ideálem. Zároveň, ale přiznávám, že “Jestli mě stvořil bůh, tak si dal kurva záležet”, protože si občas přijdu fakt nabitej. Většinu věcí, co dělám, tak se mi podaří. Nevím, jestli je to dar od někoho jinýho, ale prostě jsem fakt rád, že jsem zrovna na tomhle světě, zrovna s tímhle mindsetem, co mám a můžu dělat to, co zrovna dělám, protože se mi daří. Je to skvělý, proto mám pocit, že když mě někdo tvořil, tak si dal záležet. (smích)
Slavíme 20 let výročí Bbaraku, jak jsi ho registroval při svém dospívání a co bys vzkázal redakci a čtenářům?
Pamatuju si svůj první Bbarák na základce. Na coveru byl myslím Boy Wonder tehdy jako Turbo Boost a měli tam obrovskej rozhovor a fotky s těma páskama přes pusu. Bylo to prostě hustý. Přišlo mi to fakt extrémně frajerský. Celej časopis měl vždycky hrozně hezkej papír a působil draze a luxusně. Pak si taky pamatuju plakát Pimp C jako přílohu čerstvě potom, co umřel. Nalepil jsem si ho na dveře a tehdy jsem ani nevěděl, kdo to je. Taky si vzpomínám, jak jsem u kamarádky doma viděl na zdi velkej plakát českýho rapu, kde byl i můj kámoš Kunny aka Jay Diesel, Gipsy atd. Hrozně jsem si vysnil patřit na mapu tý Český Rapubliky. (smích) Přál bych si, aby tu v ČR zas vycházel nějakej tištěnej rapovej magazín s hezkejma fotkama a vkusným designem. Zasloužíme si to!
