Sdílej
Poslechové desky ještě nikdy nikoho neurazily, jen mají těžké obstát naživo tam, kde lidé chtějí vypotit svou přes týden nasbíranou negativní energii. V pohodlí domova u sklenky něčeho ostřejšího fungují na výbornou, když necháš své myšlenkové pochody proplouvat s obsahovou stránkou, spolu s pohodovými beaty. Posluchač nemusí notně vsázet na fyzično, okysličit mozek a nechat běžet volnoběh také není na škodu, především u nás služebně starších konzumentů, již pátek vnímají jako konec pracovního týdne, nikoliv začátek víkendové zábavy.
Regie 257 možná nepatří mezi ty, kterým talent umetl cestu již během prvního singlu či releasu, zato jeho pracovní nasazení a chuť se posouvat, sluší obdiv. Z koníčku, který před časem byl dotován z vlastní kapsy, se stává hobby, jenž sem tam už nějaký ten pětník generuje. A pro posluchače podstatné je, že tahle jihočeská pochodeň neuhasíná jako olympijský oheň, zásobuje nás teplem v rýmu. Oproti některým věhlasnějším profesním kolegům ta tvorba není vtíravá, nehlásí se na sílu jak Hujer ve školní lavici a stárne spolu s koncovým zákazníkem, který na této adrese hned ví, na čem je.
Regie se snaží kloubit formu s obsahem, ve většině případů je věrný starším postupům, ale nelze ho kategorizovat mezi boomery, kteří svou filozofii už jen stěží rozeznají od učebnice dějepisu. Rytmiku se naučil jako tabulku chemických prvků, obsahovou stránku obohatil slovními hrátkami a životními zkušenostmi ukrytými v náznacích či vtipných dvojvýznamech. Tak nějak si říkám, že za ty roky bohužel nepřišla bomba, která by jej odpálila do nezapomenutelna, ale na druhou stranu se neobjevil ani tracklist, který by byl slabý a nudil. Palec hore za konzistentní dlouhověkost.
„Jižní spojka“ je deskou, která se v přehrávači moc neohřeje, pokud ji nedopřejete opakovaného puštění. Co do délky nabízí skromných deset stop, z toho začátek a konec ještě můžeme vnímat jako jistou vatu, aby to stehýnko nebylo ještě hubenější. To mezitím je však možné hodnotit pozitivně. Ed Clash dodal podklady, které fungují a vyvolávají pocit chillu, Jižní tlapa do nich zandala po svém a v konečném součtu i efektivně. Sluší se ale také říct, že poměrně hodně prostoru dostali i hosté, kteří přispěli svou pestrostí.
Ačkoliv nejsem úplně odvařenej ze skladby „Linka nebezpečí“ ve spolupráci s druhou polovičkou projektu MVP, začínat od třetí stopy mi nevadí a navíc už začínám uznale pokyvovat nejen u lyrického lámání jazyka TrashBoySonyho. Následující „Nesmrtelná“ s Jehou patří k vrcholům celé desky, bok po boku předposlední věci „Spolupráce“ s Filipem z Pio a Luke B z dalšího projektu ESF. Nostalgickou umí navodit i P-Gress v „Jižní spojka“ a do chillu posune věc „Nohy na stole“.
V moři stresu, negativních vibrací a emocí je „Jižní spojka“ únik od reality, který ale nepřibarvuje a nesluníčkaří. Umí vytvořit fér bublinu, ve které si může posluchač vorazit. Regie 257 potvrdil pravidlo, že jeho projekty neurazí. Pokud bych se však měl zaobírat republikovým významem, přijde možná i zklamání. „Jižní spojka“ je pohodová záležitost s několika přizvanými přáteli i obyčejně neobyčejnými hosty, která za hranicemi města neztratí na lesku, ale ten lesk se neponese ode dveří ke dveřím. A přiznám se, raději si tu desku poslechnu doma, než naživo, i když mě Regie možná vykope z kanape a donutí změnit na jeho show názor. Ale o tom možná zase příště, stejně jako o dalším projektu, třeba už v létě…
7,5 / 10
