Vše začíná příběhem kluka ze sousedství a jeho těžkým dětstvím. Otec je veterán a alkoholik v jednom, máma to nezvládá. Token sedí v lavici a mluví s Andym, svým spolužákem. Co je štěstí? Ukaž mi ho! Tak znějí slova silného refrénu v první skladbě. A co holka od vedle? Absolutní opak – stělesněné štěstí. A co Tokenův vlastní svět? Antidepresiva a deprese sama. Projev, kterým Happiness končí, je skutečně srdceryvný. Kam se však příběh této trojice ubere dále?
Svět bývá zlý a krutý. Některé děti na své školní léta vspomínají jen neradi. Šikana je jejich denní menu od snídaně po večeři. Velice reální problém, o kterém se moc nemluví. Obvzláště v americké společnosti, kde image má přední příčky na rozdíl od skutečného řešení problémů. Někoho šikana zlomí, někoho dožene na hranu mentálního zdraví. A pár procent tuto hranici překročí. Někde to končí útěkem ze školy nebo domova, jinde terapií. Ale co v zemi, kde zbraně jsou tak běžné, jako bonbony? Kde končí příběh Andyho a jeho spolužáků? A jakou roli v něm sehraje Token? Video k Exception vám to řekne.
18 let. V hubě kulomet, který nemá problém s triple timem. Nemrhá však svou energií na ukazování svých dovedností a neulítnul si do vesmíru na egotripu. Právě naopak. Token se drží toho, co mu je vlastní. Nejsou to rohy ulic a plné kapsy cracku. Není to ani zlato kolem krku a vilové domy. Je to obyčejná, denní realita mnoha mladých lidí. Token je tak real, jak to jen jde. A díky mu za to.
