Sdílej
Army Of The Pharaohs: Jak symbolické. Zrovna desku s těmahle chlápkama (a jednou paní) jsem si koupil jako svůj úplně první vinyl. Takže srdcovka navždy. Navíc naplněný vize, když jsem pak o mnoho let později spolupracoval s Esotericem.
Busta Rhymes: Prasák. Extravagantní zhovadilec. Žral jsem jeho osobnost i flow už v Leaders of The New school. Navíc, i když si sáhl hodně na mainstream, vždycky si držel progres.
C2C: Není co dodat. Mý nejoblíbenější Djs vůbec. Vždy jsem v djingu, chceš-li v turntablismu hledal především muzikálnost, přesnost a cit pro zvuk. Tohle vše tito pánové mají a to na té nejvyšší úrovni. Navíc jejich „producentská“ deska, co teď vyšla…uuuf, TOP!
Dr. Dre: Určitě má obrovskej čuch na beaty, lidi a obchod a byl u hodně zásadních věcí, ale ona až posvátná aura génia, která se kolem něj vytvořila jde trošičku mimo mě. Asi proto, že to pro nás byl vždycky ten westcoasťák…chachacha.
Erick Sermon (EPMD): Che, naopak zase dle mě člověk, kterej je krapet nedoceněn. Co do muzikálnosti, citu pro sampl, flow a celýho toho bordelu kolem, pro mě vcelku zásadní postavička. Říkám, všechny tyhle názory jsou hodně subjektivní, ale byly časy, kdy jsem si nedokázal představit, že bych vylez ven na skate bez walkmana s Jointem v uších (to není překlep).
Foreign Beggars: Blázni. Progresivní prasáci, co se nedrží zaběhlých postupů a co do flow, neznám moc technicky obdařenějších mcs než je třeba Wulgatron. Navíc umí napsat text co má hlavu a patu. Samozřejmě jsou mi blízcí už kvůli naší spolupráci na pecce "Reign in Blood", kterou jsme pro ně dělali s DTonatem.
Group Home: Je někdo z mý generace rapových fans, kdo nemiloval desku Livin Proof? Pochybuju. To pro mě byla esence street rapu. Navíc s Premiérem za zády, kterej měl tehdy dle mě nejplodnější a nejzásadnější období v celé své kariéře.
Hocus Pocus: Ač live hip hop není tak běžnej, myslím, že nikdo nebude přehánět, když řekne, že Hokus Pokus společně s The Roots jsou v tom nejlepší na světě. Mýlím se? Navíc malej hip hopovej Leonardo Da Vinci – 20SYL je tvůrce přímo renesančních rozměrů, takže na co šáhne, to je prostě kvalitní záležitost!
Ice-T: No panáčku, tak to už jsme úplně na začátku mýho koketingu s rapem. Dýchla na mě teď spousta vzpomínek a desky jako "O.G. Original Gangster", "Home Invasion" a samozřejmě hardcorový Body Count a jejich "Born dead"..no ty vole!
J Dilla: Na to, o jak zásadní postavu se jedná, se přiznám, že jsem tohohle pána začal reflektovat poměrně pozdě. Nicméně do jeho tvorby jsem se okamžitě zamiloval (žral jsem ji i dřív, jen jsem nevěděl, že jsou to jeho skladby). Neskutečnej cit pro zvuk, atmosféru. Vizionář. Ovlivnil drtivou většinu dnešních producentů. Kdo ví, jak by dnes hip hop zněl, nebýt tohoto skromného génia.
Kanye West: Uf, tohle růžolící, chodicí ego nemůžu ani cejtit. Určitě je šikovnej, ale představuje pro mě skoro všechno to, co nemám rád na Americe. Sorry!
Little Brother: U nich jsem, asi jako většina, poprvé zaregistroval 9th Wondera a nechutně si HO i se zbytkem kapely oblíbil. Férová, upřímná parta, která to už ve zkurvené době, dělala pořád poctivě.
Method Man: Komplexní osobnost. Pro mějeden z nejlepších raperů světa. Před tím i teď.
Naughty By Nature: Che, co říct? "Hip hop Hooray"? I když mi ta pecka leze nosem i ušima, je to prostě jedna z největších klasik všech dob a to jim holt už nikdy nikdo neodpáře.
Outkast: Ač bych řek vcelku originální partička, těmto pánům jsem nikdy na chuť nepřišel.
Pete Rock: Až když jsem začal muziku opravdu studovat a pídit se po informacích, zjistil jsem za kolika užasnýma skladbama tento člověk stál. Dříve byl samozřejmě producent velice upozadněn a málo kdy se člověk dozvěděl kdo dělal tu konkrétní pecku. Pete Rock ale dle mě definoval zvuk, po kterým se časem vydali, samozřejmě po svém, ale lidi jako právě 9th Wonder a dokonce i sám J Dilla a byl to jeden z těch Pionýrů, co pro mě samplování povznesli na plnohodnotné hudebení umění. Určitě, z těch známejch, jeden z pěti mých nejoblíbenějších producentů.
Questlove Thompson: Šedá eminence spousty projektů. Jestli je nějaký mozek moderního (myslím toho -pro mě- opravdového) R´n´B, je to právě QuestLove. To že je to squelej bubeník (ne nejrychlejší, né nejtvrdší, né hrající na největší sestavy, ale prostě squelej bubeník) není ani snad potřeba dodávat.
Revolution: Jasný no. Člověk, kterej mi zasádním způsobem změnil pohled na některé věci v muzice. To, že jsem ujetej na wordcuts, není žádný tajemství a byl to právě Revolution, kterej mě k tomu motivoval. Jasný, před ním tento žánr v podstatě definoval Premier, ale Revolution mě prostě svou stylovostí a poctivým přístupem vždycky úplně rozsekal a rozsekává dál. Jestli ještě někdy natočím rapovou desku, byl by můj splněnej sen udělat s tímto člověkem nějakou jadernou pumu!
Sean Price: Těžký Prase, co se směje všem do rypáku, protože na to má. "Boom Bye Yeah"? Ty vole! Underground rap..
Torae: Tady se přiznám, že ho tolik namáklýho nemám, ale znám ho samozřejmě díky Marco Polovi. Sice už jsem trošku vyrostl z beats typu vysamplovat starej break, pod to máznout nějakej soulloop, nejlépe 70ky a hotovo, ale Marco to má zmáknutý a jeho tvrdej sound si vždycky rád poslechnu.
Ugly Duckling: Mám rád kapely, který se neberou zase tak moc vážně. Navíc tihle tři trhlí chlápci umí vyrábět i hity. "Little Samba" byla pecka, ne?
Vinnie Paz: Vrahoun z Jedi Mind Tricks, s HC hlasem, kterej má pevný přesvědčení a má jasno v tom, co chce lidem říct. Tak se mi to líbí. Jeho styl sice není úplně přesně můj šálek čaje, ale díky jeho angažovanosti, tvrdosti a přesvědčení ho rozhodně nevypínám, když ho slyším.
Wu-Tang Clan : RZA a spol a naprosto nová, neotřelá definice zvuku. V momentě kdy všichni samplovali a delayovali saxofonky, RZA všechno rozbil….K tomu banda neskutečně silných MCs a jedna navždy nesmrtelná deska. Nebavíme se o sólech, to je kapitola sama pro sebe.
Xperiment: Mladej, nezávislej producent, kterej se vydal ve stopách dejme tomu wonky sounds, glitche apod.(nejznámější umělec v tomto směru je asi Flying Lotus) Myslím, že jeho styl je squele vybroušenej, hodně dotaženej zvuk.. mám rád jeho instrumentální… ehm, hip hop?
Young Buck: Když byl ten největší bordel kolem G-Unit, byl to jeden z mála jejich interpretů, jejichž deska se mi líbila..a to díky výběru beatů. Ano, jsem producent a je to pro mě naprostou podmínkou pro poslech jakýhokoliv hip hopu.
Zion I: Jedna z těch partiček, co se nebojí experimentovat a opustit zaběhlý škatulky, což v hip hopu ne že není pravidlem, ale spíš se to skoro úplně vylučuje. Ale jinak je moc naposlouchaný nemám, měl jsem nějaký starší desky, na vinylech a vím, že jsem je na začátku milenia vcelku rád hrával.
Už jsi četl?
