Sdílej
Pocházím z generace, která se vracela každý den domů s odřenými koleny, lokty a dalšími možnými zraněními, ze kterých se časem staly jizvy. Nejednalo se o zdobítka, kterými by se na každém rohu chlubilo jako sbírkou tetování, ale k životu to prostě patří. Postupem času se tyto rány zahojí, i když památky zůstanou, ale takové jizvy na duši jsou mnohdy otevřené celý život. Můžete se je snažit přehlížet, ale leckdy o sobě dají vědět ve chvílích, kdy je mysl ponořená v temnějším období. Proč o tom vlastně mluvím? Tenhle otvírák mě napadl při pohledu na novou desku Radikala Chefa. Již čtvrté pokračování Freeride nabízí velmi emociální sondu do světa člověka z malého města, kterému svět otevřel dveře dokořán. Zadarmo to ale rozhodně nebylo…
Vytvořit sérii o čtyřech dílech není v našem prostředí příliš častým jevem, ale když značka funguje, proč od ní logicky odcházet. Při anabázi do tracklistů a obsahů jednotlivých kusů je patrný vývoj autora, i když jádro možná zůstává totožné. Změnila se ale skořápka, obal, ten povrch, který ti utkví v paměti při letmém dotyku s jeho tvorbou.
Slovenský Zlatan před lety položil stavební kameny odnoži, která ve své zemi neměla zázemí. Vydal se vlastní cestou, riskantní, bez jistého výsledku, ale o to hřejivější byl pocit, když výsledek slavil úspěch. A po právu. Freeride se vklínil nejen do mysli fanoušků, ale jeho auru jsem ocenil i já v následných recenzích. Jednalo se o svěží fresh vítr a zvuk, který měl nezaměnitelný rukopis. I proto jsem často hořekoval při stále četnějších spolupracích, které mi nezapadali zvukově do konceptu. Nikoliv obsahem, ale spíše projevem, protože ten charismatický zvuk a atmosféru narušovala i největší jména ze scény. Umělecký kredit to naplnilo, roli na scéně potvrdilo a ovace to také sklidilo, tudíž jsme zůstali možná jen u subjektivního dojmu.
Baví vás obsah bbarak.cz? Budeme vděční, když nás podpoříte na Buy Me a Coffee
Freeride s pořadovým číslem 4 se snaží pokračovat v odkazu, který byl před lety započat. Jedná se o jízdu „bohéma“, který léta z mejdanu do mejdanu, což sebou samozřejmě přináší jistou dávku endorfinu a uspokojení, ale i oběti. Forma, kterou Radikal Chef reflektuje svůj svět a dění okolo něj, je však snesitelná i posluchačů, kteří jsou i jednou tak mladší. Tady možná vznikl ten rozpor u vrstevníků, kterým některé momenty možná nepřijdou relevantní k věku, ale možná právě v tom tkví ta pestrost a schopnost poutat pozornost.
Radikal Chef již možná není tak tajemný a hudba tolik atmosférická jako u prvních dílů Freeride, ale stále zde vnímám zajímavé momenty, které mě baví. Pokud bych se vymezil vlastními mantinely, tak bych nové album hodil kategoricky přes palubu, ale není na škodu přistoupit na hru autora a nechat se unést. Rukopis z toho stále cáká a to je hlavní, protože je to nezaměnitelné.
Celý tracklist asi nebude skloňován i za pár let, ale stejně jako u předchozích dílů kvituju ten koncept a atmosféru celku. Hosté zapadají do skládačky a dokonce jsem se načapal, že jsem se uculoval, nikoliv negativně, u příspěvku Frayera Flexkinga. Freeride 4 je prostě stát ve státě, kterému se buď otevřeš, anebo se k němu otočíš zády. Já chytám za kliku, výsledný tracklist mě neuráží, ale nacházím zde momenty, které se mého chladného hudebního srdce nedotýkají. Možná je to tím, že se to mnohdy tématicky recykluje.
6/10
Originál alba „Freeride 4“ si můžeš pořídit na shopu RukaHore.sk.
Už jsi četl?
