Osobní kouzlo a uvědomělost. Nejen tyto dva výrazy padnou k umělkyni jménem Queen Latifah jako na míru. Rodačka z New Jersey samozřejmě nebyla první dámou, která se chopila mikrofonu, ale byla první female emcee, jenž si za své album připsala zlatou desku a také první rapperkou, jež se otevřeně hlásila k feminismu. No a právě o ní je následující stručný příběh, na nějž jste nyní srdečně zváni. Dana Elaine Owens se na svět prvně podívala 18. března roku 1970 v Newarku, NJ. Když jí bylo osm let, její muslimský bratranec jí vymyslel přezdívku Latifah, což v arabštině znamená jemný nebo citlivý. Jakožto dospívající diva zářila na prknech co znamenají svět, kam docházela během studií na střední škole. Někdy v té době jí okouzlil i rap a výsledkem bylo založení nové skupiny Ladies Fresh, v níž se Dana, kromě frázování, věnovala dokonce i beatboxu. Jejich projekt samozřejmě neměl dlouhého trvání a po absolvování střední nemohlo následovat nic jiného, nežli rozpad. Ovšem kariéru Dana na hřebík rozhodně nevěšela, jelikož již na univerzitě přijala jméno Queen Latifah a záhy se stala součástí známého kolektivu Native Tongues, jenž se, jak známo, formoval kolem legendární persony jménem Afrika Bambaataa. Být součástí takového uskupení patrně Daně svědčilo, protože už v listopadu ´89 (to jí bylo 19 let) do světa vypustila své debutové album (to v sobě mimochodem zahrnovalo prvky rapu, R&B a také reggae), jemuž dala jméno „All Hail The Queen“. Doprovodil ho hitový singl „Ladies First“ a kromě něj se na desce nalézaly takové pecky jako „Dance For Me“ či „Wrath Of My Madness“. Když se k tomu všemu přidal i zdařilý tah s výběrem hostů (Monie Love a De La Soul), kritika se mohla ve chvalozpěvěch na její osobu přetrhnout (důkazem budiž jeden z tehdejších titulků – „Male rappers step off, because the Queen has arrived“). Jen pro zajímavost dodám, že následující rok ji o remix své pecky „Fame 90“ požádal David Bowie a jenom tak potvrdil, že se Queen Latifah podařilo svou hudbou oslovit nejen hip hopovou veřejnost. Na podzim roku 1991 se QL vrátila s deskou číslo 2, která nesla název „Nature Of A Sista“. I když dvanácti tracková sbírka obsahovalo šlágry typu „Fly Girl“ a „Latifah´s Had It Up 2 Here“ (obě skladby byly později nominovány na Grammy v kategorii Best Rap Solo Performance) a recenzeti neměli ani sebemenší důvod ke kritice (kupříkladu Q magazine se na její adresu nechal slyšet – „Her true potential is now being revealed“), labelu Tommy Boy se nezamlouvala celková prodejnost, což byl nakonec jeden z hlavních argumentů, který vyústil v Danin vyhazov, respektive přestup do stáje Motown Records. Ovšem tato změna dresu byla ve srovnání s událostmi, které ji potkaly v soukromém životě (nejprve se stala obětí přepadení a nedlouho poté se jí na motorce rozsekal její bratr Lance, což ji tenkrát, dá se říci, inspirovalo k napsání dalšího alba), spíše procházkou rúžovým sadem. Queen Latifah se však otřepala nebývale rychle a výsledkem byla její třetí sólová deska s názvem „Black Reign“, která se na pulty prodejen dostavila ve druhé polovině roku 1993. Oproti svým předchůdkyním dostala mnohem více prostoru v rádiích a televizi, čehož hnedle využila výborná hitovka „U.N.I.T.Y., jenž si, mimo prvního místa na Billboardu, odnesla i cenu Grammy. Bezpochyby šlo o její doposud nejlepší počin (kromě již zmíněné se zde nalézaly další oblíbené skladby jako „Just Another Day“, I Can´t Understand“ a deska dosáhlazlatého statusu, což se do té doby žádné rapperce nepodařilo), a to patřičněocenila i média (Entertainment Weekly třebas napsal – „She is probably hip hop´s most assured and exciting female performer…“). Aby toho nebylo málo, Latifah si pak střihla i několik rolí ve filmu („House Party 2“, „Juice“ a „Jungle Fever“) a zbylý volný čas si spestřila účinkováním v populárním televizním sitcomu „Living Single“, který pustila do éteru o pár let později stanice FOX. Jen pro úplnost, na přelomu let 93-94 pak byla Latifah u zrodu společnosti s názvem Flavor Unit (domov Flavor Unit Records), která ve svém středu pyšnila takovými umělci jako Naughty By Nature, Monica, SWV či LL Cool J. V únoru ´96 byla Latifah zatčena a obviněna za nepovolené držení nabité zbraňe a marihuany poté, co ji v Californii zastavila policejní hlídka za překročení rychlosti. Z nešťastného incidentu nakonec vyvázla jen s pokutou a kauzu uzavřela slovy, že všeho lituje, že je jenom člověk, který samozřejmě není dokonalý. Náladu si poté lehce vylepšila na podzim téhož roku, kdy si zahrála ve filmu „Set It Off“, na jehož soundtracku nechyběla jakbysmet. O 365 dní později Queen Latifah společně se zpěvačkou Arethou Franklin zabodovala na předávání Soul Train Lady Awards a také se pustila do natáčení sci-fi filmu „Koule“, v němž si zahrála po boku takových hvěz jako Dustin Hoffman, Samuel L. Jackson či Sharon Stone. Po necelých pěti letech, jenž uplynuly od vydání „Black Reign“, přišla Dana navštívit scénu s dlouhohrajícím albem č. 4, které pojmenovala „Order In The Court“ a uvedl ho pilotní singl „Bananas“. Ve věci „I Don´t Know“ ji na mikrofonu asistoval RnB jezdec Sisqo, ale ani ten nezábranil faktu, že bylo album jako celek přijato velice rozpačitě. Latifah si poté spravila náladu ve snímcích „Living Out Loud“, v němž ztvárnila roli jazzové zpěvačky (na soundtracku měla tři jazzová želízka v ohni – „Lush Life“, „Goin´ Out Of My Head“ a „Be Anything“) a „The Bone Collector“, kde si zahrála s Denzelem Washingtonem. V prosinci téhož roku ji pak časopis Ladies Home Jurnal jmenoval jednou z nejvíce fascinujících žen dané dekády. V roce se třemi devítkami na konci se Latifah držela spíše v ústraní a jedinou zprávou z jejího tábora se tedy stala anketa hudebního kanálu VH1, který ji v žebříčku 100 Greatest Women Of Rock & Roll přidělil 72. místo. V únoru 2000 Daně vyšla autobiografická kniha s názvem „Ladies First: Revelations Of A Strong Woman“, jenž jí tak znovu připomněla v očích veřejnosti . O dva měsíce později se Latifah zúčastnila benefičního koncertu na podporu homosexuálů a lesbiček, který se uskutečnil ve Washingtonu a kde kromě ní také vystupovali například Pet Shop Boys a George Michael. Na podzim ´02 byla QL, jenž měla v té době pár dní po premiéře svého nového filmu „Brown Sugar“, znovu zatčena policií – tentokráte za řízení pod vlivem alkoholu. Na konci roku jí pak vyšla kompilace největších hitů nazvaná „She´s A Queen: A Collection Of Hits“, která se obsahem (pochopitelně nemohly chybět pecky jako „U.N.I.T.Y., „Just Another Day“ a další) vracela ke čtyřem předcházejícím počinům. Na počátku loňského roku Queen Latifah slavila úspěchy díky vedlejší roli ve filmovém muzikálu „Chicago“. Za svůj herecký výkon pak během pár dalších měsíců posbírala několikero ocenění a také se ve třech případech blýskla na jeho dvojnásobně platinovém soundtracku, z nichž nejznámější je patrně skladba „Cell Block Tango“, na níž spolupracovala společně s Lil‘ Kim a Macy Gray. Aby anket nebylo málo, již zmíněná stanice VH1 ji ve svém listu 50 Greatest Hip Hop Artists dosadila na velmi pěknou 24. pozici. Na závěr roku si dále Latifah, jež mimochodem zahájila soudní spor o 15 milionů dolarů (šlo o údajně ukradená autorská práva na film „Bringing Down The House“, v němž sama zazářila) vystřihla duet s Rodem Stewartem (song „As Time Goes By“, který se nachází na zpěvákově posledním albu) a také ji mohli fans spatřit ve třetím pokračování komedie „Scary Movie“. Letos si zatím Latifah (kterou mimochodem opět akademie nominovala na Grammy za pecku „Go Ahead“) na své konto připsala dvě movies – „Barbershop 2“ a „Taxi“, které ale samozřejmě zůstaly ve stínu jejího nového a celkem očekávaného alba, které uzřelo povrch zemský před třemi měsíci. Jeho název zněl „Dana Owens Album“ a na Billboard Chart se mu nejvýše podařilo vyšplhat na na 16. místo. Oproti drtivé většině jejího předchozího materiálu šlo ale o převratnou změnu stylu, protože zde Queen Latifah nerapovala, nýbrž zpívala. V tracklistu jsou k nalezení písně jako „Baby Get Lost“, „Simply Beautiful“, „Close Your Eyes“ nebo „Hello Stranger“ a nutno říci, že kolekce přepracovaných jazzových a soulových balad kritice (za všechny třeba 2 hvězdičky z 5, které jí přidělil Rolling Stone) příliš nevoněla. To však nic nemění na tom, že je Queen Latifah považována za jednu z nejrespektovanějších rapperek (a vůbec umělkyň) historie, s čímž musím samozřejmě souhlasit i já.
Queen Latifah v kostce
