hledat

Tags:

Puškyn Nikodem – Klid (2020; CNLND)

Sdílej

Prakticky celý život je jedno velké poznání, lépe řečeno sebepoznání. I když se může občas zdát, že jste zatlačeni do kouta a rozhodnutí není na vás, tak jste to naopak právě vy, kdo volíte o dalším kroku. Občas není na škodu restartovat hlavu, restartovat okolí kolem vás a restartovat taky cestu, po které se chcete ubírat. Proč tak radikálně? Každá trase je trasou pouze tehdy, pokud má cíl a tudíž je logické, že motání v začarovaném kruhu nemá řešení. Všechny tyto kroky jdou ruka v ruce s hudbou z vašich úst. Ty světy se prolínají a odráží se v nich každý tah. Hlava nemůže jít dopředu a hlas dozadu či naopak. Uznale pak kýváme každému jedinci, který najde vnitřní symbiózu a začne ladit jak struny na kytaře během koncertu…

Motá se kolem nás již dlouho, ale většinou by při udílení cen bral sošku za vedlejší roli. Puškyn Nikodem se účastnil na deskách Olivera Lowa, Konexe či Jicksona, stihl i týmovou placku v rámci projektu PNZKJS „Teď a nebo nikdy“, ale celou tu dobu byl jen potulným hudebním ochotníkem. Kde přišel ten zlom, kdy si vlastně řekl, že je třeba k tomu přistupovat jinak? V jen pár dní starém rozhovoru naleznete odpovědí dost, ale také poznáte, že jsme jej prokoukli. Stačí k tomu poslechnout EP, kolem kterého se tato recenze točí. Změna přístupu, očesání okolí od přisávajících grupies, ale i chuť posunout ten hudební potenciál vejš. Nepomůžeš ničemu, pokud si budeš jen stěžovat na překážky a okolí, a přesto přehnaně lítat hlavou v oblacích.

Před sebou máme EP „Klid“, které nabízí celou řadu odpovědí. Tak jako měl Smack ve studiu „Terapii“ svého ducha, Puškyn potřeboval vyčistit ten bordel v hlavě a nechat hlasy a zvuky utichnout, zavřít dveře, otevřít oči, aby to mohlo fungovat lépe a efektivněji. Se zkušenostmi v zádech to někdy není na škodu, protože přestože začíná od píky, startovní čáru už má tak trochu za svými zády.

Právě tento tracklist o šesti stopách by mohl jasně signalizovat, že autor si své místo na scéně nalezl a může požívat ambrosii v podobě pozornosti posluchačů. Nebude zatím asi příliš veliká, možná dokonce nikdy nedosáhne ohlasu prvoligových hráčů, ale o to více může ukotvit sluchovody naslouchajících směrem k sobě. První výsledek po delší době totiž vsází nejen na barvitý textový obsah, ale především na atmosférický výstup ve formě celku.

Hlavní devizou je způsob zpracování, který na první koketování nemusí přijít revoluční, ale ukrývá v sobě velkou dávku osobitosti. Celku nahrává do karet monopol jednoho producenta, který doplňuje jeden hlas, na kterém se staví. Zbytek jsou už hosté, zpestření, nikoliv stavební kameny. Na druhou stranu nechat si pomoc dobře trefeným orlem by vám pomohlo také roztáhnout křídla a nechat se vytáhnout trochu dál než jen za hranice Plzně.

„Klid“ brány nerozrazí, ale uzavře dávnou kapitolu. Smysl v jeho existenci je ta tlustá čára, po které by měl Puškyn dokázat debutovým albem na to, že dokáže stát i na vlastních nohách. Je při chuti, což signalizuje avizování jeho nasazení a rostoucí studiová aktivita. Já osobně si ale takhle nějak představuju zajímavý tuzemský underground. Neplácá se v nostalgických postupech ve jménu a názvosloví boombap, nezakrývá falše v hlase v syntetické změti elektro zvuků. Použil bych slov, že tahle hudba mluví, ale nemám tím na mysli to, že se nejedná jen o instrumentální dílo. Oceňuji, že tohle EP má svou message…

7/10

Tagy:
Austy

Příslušník rapové policie od roku 2012...

  • 1