Psycho Rhyme – Liberty City (2022; Ruka Hore)

Položit si správné otázky a vyvodit logické odpovědi u služebně mladších interpretů je někdy zapeklitým oříškem. Rozlousknout jej znamená oprostit se od generačních odlišností a nekoukat na jejich svět mezi prsty. Tentokrát jsem se pozastavil u jména, které se již hezkých pár let protlouká rapovým životem, přesto je stále bráno jako mladá krev. Psycho Rhyme vyměnil rodnou hroudu za adresu plnou možností a nových výzev, vzdal se pohodlného života v labelu a vydal se vlastním směrem. Možná, že jej poznáš snáze mezi náhodnými kolemjdoucími v matičce stověžaté díky jeho charismatickému účesu, ale už se nachází také v hudební fázi, kdy jeho studiové nahrávky mají čitelný rukopis. Jakou silou disponuje jeho nový disk „Liberty City“ a vykazuje momenty, které se v podvědomí posluchačů usadí jako vyjmenovaná slova či malá násobilka?

Status začátečníka se jej již netýká, ale ke zkušeným mazákům mu ještě také pár pátků chybí. Psycho Rhyme se nyní ocitá ve fázi, kdy už má za sebou něco, z čeho může čerpat, ale nutně to musí okysličovat dalším rozvojem talentu. V krvi mu proudí slušná dávka rebelie, ale umí své emoce ovládat a navenek budí spíše dojem vysmátého kliďase, kterého jen tak něco nerozhodí. Jeho generace již nevyrůstala na striktním žánrovém podhoubí, což je znát i v přístupu, který je mnohem víc otevřený a přístupný třetí straně, tedy posluchači, který se nečachtá v rapovém rybníku několikrát denně. Nejedná se ale o vynucený symbol proudu, spíše o tvář, která jde opačným směrem, což poutá obdivovatele, kteří se chtějí nějakým způsobem odlišit. Jako výtku bych pak rozhodně nevnímal pocit, kdy jsem si v některých momentech a pasážích pokládal otázku, jestli mi to nepřipomíná nenásilnou formu Nu metalu ala starší věci Linkin Park či Limp Bizkit. Zajímavým prostředím by pak mohla být třeba spolupráce s Cocotte Minute či podobně raženými partami.

Obsahová stránka není nikterak náročná a zpracováním nepřístupná. Psycho Rhyme rád popisuje život svůj i kolem sebe, nostalgicky se sem tam vrátí v myšlenkovém toku o pár let zpět, aby zavzpomínal na dětskou bezstarostnost. Na této adrese nenacházíme slova, která by nám byla běžně cizí, naopak působí s ohledem na věk přirozeně. A pokud vás některá přirovnání svou barvou neuchvátí či se vám dokonce obsah bude zdát po několikátém poslechu fádní, tak s vámi rozhodně nebudu názorově v rozporu, jen si dovolím namítat, že slabší momenty střídají naopak ty, které poukazují na obstojnou dávku kreativity.

Jednou z nich je schopnost splynout s beatem a osedlat si jej přednesem, který má svůj rukopis a přes sluchovody se nedere na sílu. Je to i výběr podkladů, schopnost reagovat na verbální složku pasážemi v beatech, neotřelými odkazy na léta minulá. Psycho Rhyme není technický premiant ve třídě, ale prospívá v pohodě a v rytmice problémy nemá. Umí si hrát s barvou hlasu a melodiemi, což dělá z jeho disku pestřejší záležitost.

„Liberty City“ je deskou plnou nápadů a chuti hrát si s hlasem a posouvat své osobní limity. Tato laťka ale není zatím tak vysoko, aby mohla konkurovat talentovanějším krajanům. Vnímám zajímavé nápady a cesty, ale vždy mi tam chybí ještě něco navíc a výsledek je pro mě tak poloviční, neúplný. Obsahová stránka je vlažnější, ale vysloveně neurazí. Oceňuji ale komplexní balíček s potenciálem, který se může vyvíjet správným směrem. Psycho Rhyme je jméno, které v roce 2022 dokáže na mapě českého rapu obstát a zasloužit si své místo. A pokud bych měl vypíchnout nejpoutavější moment celého tracklistu, tak pro mě osobně je to spolupráce s Candymanem, která funguje nejen díky podmazu, ale celkové atmosféře.

5/10

Originál alba „Liberty City“ si můžeš pořídit na shopu RukaHore.sk