Sdílej
Jak jsem vám slíbila přináším další díl o Air Maxech. Tentokrát se podíváme na konkrétní model. Prvním modelem s "bublinami" byl Tailwind z roku 1979. Zpočátku to byla naprosto tajná záležitost. Na modelu Tailwind začali pracovat v budově č.108 v Exeteru v New Hampshiru. Vstup do této budovy byl pouze přes bezpečnostní kontrolu. A přestože dovnitř se mohla dostat jen hrstka lidí, začaly se brzo šířit zvěsti, že se zde klonují vrcholoví sportovci. A to všechno kvůli botám Tailwind. Tyhle boty zahájily revoluci. Když se na ně podíváte dnes, vypadají trochu nevýrazně – jsou šedé s modrým symbolem Swoosh. Tlumící vzduchový polštář ani není vidět. Vzduchový polštář Air byl ukrytý hluboko mezi podešvi, byl jenom něco málo přes centimetr silný a vážil pouhých pár gramů. Jakmile se ale začalo v těch botách běhat, výsledky byly úžasné. Sportovci se vyjadřovali v tom smyslu, že boty jsou při běhu "živé". A různými zkouškami zjistili, že model Tailwind uspoří běžcům až tři procenta energie. Možná se vám to zdá málo, ale představte si, že běžíte maraton s větrem v zádech o rychlosti 15 km/h. V tom je ten rozdíl. Při výrobě si pozvali do laboratoře na testování několik průměrných běžců, kteří zvládali maraton v časech kolem tří hodin. Během maratonu provedli o 6500došlapů více než maratonec, který trať uběhne za 2 h 24min. A každý došlap navíc znamená otřes a únavu. Testovací běžci běželi jak v modelu Tailwind, tak i v normální botě s pěnovou výplní mezipodevše. U těchto běžců jsme měřili spotřebu kyslíku. Už jenom díky samotné obuvi běžci šetřili energii. To proto, že tlumící polštář Air má úžasnou schopnost vracet energii do nohy. Systém nefunguje pouze jako tlumič nárazů, ale také jako pružina. Při každém došlapu, při každém kroku, se vzduchový polštář stlačí, zdeformuje se a pak se zase odrazí zpět, a tím dává běžci více energie pro další krok. V příštím díle se podíváme na model z roku 1980 – Mariah.
Už jsi četl?
