Jihočeská součástka Jazzy le Pazz se v posledních letech hlásí pravidelně o slovo především díky svým dvěma releasům, které se postupně dostávají do hlubšího podvědomí. Jejich autor není žádný nováček, ale život to měl tak, že priority byly jinde. Nyní je ale hladový, má jasno o tom, co a jak chce dělat. A není na to sám. Poslední desku udělal s producentem Jacobem Carlem, ruku k dílu přiložili také Kato z Prago Union nebo DJ Fatte. Nejen o tom se točí toto čerstvé interview…
Když se trochu propereme historií, ty jsi své první rapové kroky dělal na vlastní pěst nebo v uskupení LO3? To bylo v době, kdy na jihu Čech vládli partičky jako ZeměVzduch, Index, De Zrechts nebo Coco Jambo?
Já jsem začal dělat „jakoby rap“ okolo roku 2003 s mým sousedem a nějak se k nám dostal Hip Hop eJay, kde se skládaly beaty jako lego. Vzali jsme ten tyčovej mikrofon a nahráli jsme 2 CD, který jsme pak prodávali na základce za pade. (smích)
Já se pak dostal k FruityLoops a Cubase a jel jsem si chvíli sólo, než jsem potkal kluky z LO3 a začali jsme dělat spolu. A ano, byly to přesně ty časy zmíněných skupin. Budějce byly docela silný v rapu v tý době, ale každej si jel svůj píseček a já byl dost mladej.
Jaká ta doba byla? Krásná, ale i lehce naivní nebo hudebně čistější oproti dnešnímu byznys scénáři a spotřebnímu zboží? Měnil bys nebo jsi zastánce toho, že každá ta doba má něco do sebe a je to prostě vývoj?
V tý době algoritmus fungoval tak, že jsi si vyměnil kazetu nebo CD s kámošem, a tak se stali interpreti virální. (smích) Určitě ta prvotní láska k českýmu rapu byla jiná, byly tam čistý úmysly, a přitom to byla špinavá doba. V ty době byly častokrát akce punk a hip hop společně. Dneska je to mainstream a je cejtit, že už je to o něčem jiným, ale musíme jít s dobou, i když já rád klenu ke starým časům.
Dlouhé roky jsi generoval šuplíkovky, než jsi přišel s kůži na trh v podobě sóla „Život je Pazz“. V čem to bylo? Jiné životní priority nebo ostych perfekcionisty, který nebyl s výsledky dlouho spokojený?
Já jsem jako by v nejlepších rapových letech s Lo3 odjel na Nový Zéland v roce 2011, kde jsem nakonec skončil na 9 let. Tam samozřejmě byly priority jinde, ale vždycky jsem měl růžek v pokoji s mikrofonem, monitorama a synťákem, tak jsem pořád tvořil. Posílal jsem to ale jen par kámošům a měl to spíš pro sebe. Když jsem se pak vracel do Čech, tak jsem si dal za úkol s tím něco udělat a vydat desku na vinylu. Díky tomu jsem pak začal zase navazovat kontakty a soustředil se na aktuálnější tvorbu.
O to větší hlad máš nyní, venku už je druhé album „Jádro Pzza“, na kterém ti vypomáhal producent Jacob Carl. Další poměrně neznámé jméno, které má však co nabídnout. Na které stanici metra (myslím tím podzemí) jste se sčuchli?
Potkali jsme se přes Ondru Žatkuliaka, který mi dělal zvuk na té první desce. Byli jsme na koncertu 7krat3 v Cafe v lese. s Jacobem jsme si docela sedli a řekli si, že uděláme nějaký treky trošku jinak. Nakonec z toho vzniklo album.
Výsledek vaší práce cení i DJ Fatte ve svých stories na sociálních sítích. Tesař ze Zlína nechybí v tracklistu, stejně tak Kato, jemuž jsi dělal předskokana na výročním koncertě Prago Union v Lucerna Music Baru. Posouvají tě tyto vazby, že se nejedná jen do domluvené výstupy ze studia?
Jsem za to hrozně vděčnej, že jsem se dokázal propojit s Jacobem, Fattem a Katem a že se nám povedli udělat tracky i s klipem. Určitě mě to mega posouvá a bude se toho dít víc.
Tvé druhé album je více hudební, melodické, rytmické. Byl to hlavní záměr, aby hudba byla hudbou a obsahová stránka nedrtila tu formu? Živíš v hlavě třeba i plány, že by si měl časem svou živou kapelu v zádech?
Já si dřív dělal produkci sám, ale házím do toho vidle už. Díky tomu, že už za sebou nechávám nějaký stopy, tak se dá dělat s různými beatmakery a hudební přesah je větší. Já se chci hlavně věnovat rapu a video tvorbě. Živej projekt byl vždycky pro mě sen a jsem tomu otevřenej. Věřím, že se to povede.
Co mi řekneš o projektu Forbidden Soundz? Je to týmová únikovka, která uvaří také nějaký ten materiál nebo jen spolek přátel na stejné vlně?
Je to spíš taková naše unikovka, občas si uděláme večer s drinky a hodiny freestylujem. Je to těžký takový projekt zkoordinovat, ale jsme na stejné vlně a jsou tam srdcaři. Máme různý nevydaný tracky někde zapadlý, uvidíme, jestli někdy něco vyjde, ale myslím si, že Cypher se povedl.
