Sdílej
Nezávislých interpretů, kteří si naskakují na vlnu abstraktního hip-hopu, se v poslední době objevuje nespočet. Obvinit ale z něčeho podobného Prinzenallee by bylo značně nefér. Kapela, kterou tvoří německý producent Jayrope, jenž mimo jiné spolupracuje i s českou partou Dva, a floridský MC Bleubird, totiž holduje podobnému zvuku již déle. Zvlášť Bleubird si nese stigma „left-field“ škatulky kvůli svému rapu a výběru beatů léta. Album je plné bizarních a netypických zvuků. Kromě klasických samplů jsou kolikrát skladby doplněny přirozeně nahranými zvuky jako je třískání paliček nebo skřeky zvířat. Možná až zbytečně tak na sebe obskurní instrumentální část alba strhává pozornost. Vše navíc umocňuje fakt, že Bleubird povětšinou nerapuje po celou dobu beatu, ale například jen do jeho tří čtvrtin, a zbytek se opět odvíjí v Jayropově netypické směsi zvuků. I samotný Bleubird jednoduchosti desky nepřidává, když v některých skladbách libovolně skládá slova a nechává původní myšlenky jen v náznacích. Mnohem zajímavější tak jsou příběhy o vdané přítelkyni v “Come On Betty“ a opět dívce se věnující “Dance Laser“. Netradičně zde Bleubird také vystupuje v sebevědomé roli rapující sám o sobě klasické reprezent rýmy jako ve “Whistle Bleubird“ nebo “Your Party’s Burning“ s agresivním refrénem: „Prinzenallee burn your party down, we burn it down.“ Co v porovnání s jeho minulými deskami Don’t Let Nerds Take Over Your Life postrádá jsou politické či jinak sociálně orientované texty. Rýmů o chudých dětech a lidech na okraji společnosti, které dříve donutily album zastavit a zapřemýšlet, se zde nedostává. Jejich vyznění by se ale v závalu filtrovaných vokálů a pasáží pouze s bicími pravděpodobně ztratilo. Deska se trochu paradoxně láme u sedmé skladby “Throwing Rocks At Your Machine“ a co do té doby puristé označí jako nerap přechází v klasické beaty s jemnými piáno a kytaro riffy. Kamenem úrazu je ale délka alba. To má při deseti skladbách necelých 40 minut, což s minutovým úvodním intrem činí průměr přes čtyři na jeden song. Deska je tak zbytečně roztahaná a vybízí k přeskakování konců tracků, kdy stejně jen dojíždí instro. Prinzenallee je zajímavé album s netypickými postupy a přístupy. Primárně jej ale shazuje zmiňovaná absence dynamiky. S ortodoxním rapovým přístupem je poměrně jednoduché Don’t Let Nerds Take Over Your Life zavrhnout, při bližším poslechu lze ale pozitiva bez problémů najít.
Už jsi četl?
