Před dávnými lety pomáhal popularizovat rap v místních krajích, dnes pomáhá živit naději, že slovo má větší váhu než trend. Každé slovo z jeho úst nemusí být zrovna korektní, ale zaručeně bude fér k němu samému i posluchači. V té změti verbálních hoven možná může budit dojem Jana Husa, kterého by kdysi mladí upálili v důsledku nepochopení. Naštěstí se tak s největší pravděpodobností nestane a Prago Union může dále směle překračovat žánrové břehy, aby veřejnosti ukázalo, že příběhy z ulice nemusí být lyricky špinavé jako tvé tenisky po návštěvě festivalu.
Někteří umělci se během své kariéry obávají, aby jejich alba utkvěla v paměti více jak jednu sezonu, v případě Kata možná cestou ze studia panují obavy, zda posluchač stihne během pouhé sezony pochopit každou hlášku, neotřelý rým a jinotaje v novém tracklistu. Není se přeci čemu divit. Už na samotném startu je patrné, že tenhle tracklist je zase mnohem tlustější než běžná délka aktuálních releasů, o obsahové výpovědi nemluvě. Defski tě nebude žulit jako Carey Mahoney kapitána Thaddeuse Harrise, studiem se prožene jak Hawkeye Pierce operačním sálem a během toho stihne rozdat kupu mouder a srandy, jak jsme u něj zvyklí.
Prago Union staví na svých přednostech a kvalitách, neobklopuje se tunou hostů, kteří mají zvyšovat pozornost. Účast Paulie Garanda a Pio Squad je zpestřením, příjemným, které dokazuje, že i v českém prostředí mohou šediváči fungovat bez posměšků a trapnosti, letargie či nostalgie. Zrovna partička z Jihlavy nabrala v posledních letech druhý dech, což v redakci kvitujeme. A pod Ještědem se generuje dlouhé roky básnická stopa, která chová úctu k jednomu ze svých žánrových mentorů. A tak být na společné věci s guruem, to se prostě neodmítá.
Nekorektum je deskou o velmi tučném tracklistu, který se otírá o širokou paletu témat. Nechybí tu jasný odkaz cobi otce své třetí dceři (docela by mě zajímalo, zda si Kato plánuje časem na ten svůj harém pořídit brokovnici, se kterou bude chlapce odhánět jak špačky od vinic), ale i trefné momenty připomínající hloupost lidí, kteří se vezou jako stádo ovcí. Máme tu i politické políčky bez konkretizování, spíše jako menší pohlavek pro možné otevření očí. Kato není žábou na prameni, spíše je žábou, pod kterou bublá myšlenkový rybníček. A můžu s klidným svědomím říct, že tento skoro už padesátník má stále sympatický tah na branku.
Battle rým nechybí, ale nikoliv proto, aby někoho sundal, ale spíše pobavil přítomný dav. Kato rád útočí na své imaginární nepřátele, ale tak nějak ve své tvorbě neřeší, zda jsou v showbyznysu i nějací reální. Stát ve státě, hlava ve své bublině, ono to často vypadá, že Kato není součást scény, spíše drží čestnou stráž opodál. Nikoliv kárnou, ale spíše tvárnou, aby obsah a podstata síly slova nezrezivěla jako tvá poštovní schránka v době speditérských boxů.
Kvituji fakt, že si Kato zachovává už několik dekád svůj xicht a rukopis. Vlastně jsem rád i za to, že si rap zachovává v přízni jeho a Prago. Kdyby tomu tak nebylo, střelili bychom se nohy, a to bolení v koleni by nás s věkem trápilo více a více. Jsem rád i za to, že „Nekorektum“ nevzniklo pouze ve Strojovně na vlastní pěst bez cizí pomoci. Tím mám na mysli tváře, které se podílely na hudebních podkladech i Tomáše Sochůrka, který poladil zvuk. Máme před sebou desku, která zřejmě nebude spouštěčem mosh pitů pod podii, ale o to více se dočká uznalého pokývání. A posluchači moc dobře vědí, komu za to vděčí, stejně jako tuší, že rozebírat celé pasáže by z této recenze udělalo hodně dlouhé psaní. A tak to berte spíše jako pozvánku na poslech.
8,5/10
