Sdílej
V osmadvaceti letech má většinou už každý svou kariéru rozběhnutou. V té chvíli má buď dostatek zkušeností, aby získával další kredity, anebo stagnuje a postupem času se vytrácí z povědomí. Pil C v tomto věku však začal a rozhodně se zatím neztratil. Venku má nové album „2086“, které aktuálně sbírá bodíky na trhu, ale náš rozhovor vznikl o pár týdnů dříve na pátém ročníku festivalu Okaay Open Air. Výživná zpověď se nemotala jen kolem hudby, ale to bychom už moc prozrazovali…
Nelze si nevšimnout, že nemalou část koncertů odehraješ zahalený v kapuce. Je v tom nějaký ostych nebo je to součást tvé image?
Na začátku jsem tak začínal a nějak mi to už zůstalo. Je to asi takový můj signature. Někdo třeba nosí brýle, já to mám možná jako takovou clonu.
Nenapadlo tě v tomhle ohledu používat třeba masky?
Masky nosím hlavně přes zimu. Používám acro face masky, ale v klubu v tom nerapuju, protože se ihned zpotím a seš úplně durch politý…
Ono i v té mikině to nebude asi příliš komfortní v rámci tepla…
No jasně. Vzpomínám si, když jsme měli koncert v Praze na Náplavce s Vladimirem 518 a Smackem asi tři roky zpátky. Deset tisíc lidí, venku čtyřicet stupňů a všichni v plavkách se tam koupali, jen já v mikině s kapucí. (smích) Dal jsem to bez problémů. Vypotíš trochu více, ale je to kardio…
Slovenskou scénu zasáhla přestřelka mezi P.A.T.em a Fobiou Kidem. Na kterou stranu se stavíš?
Fobiovu, protože je to můj bráška. Byl s námi určitou dobu v Comebackgangu, proto k němu mám blíže. P.A.T.a jsem cenil v jeho začátcích, když jsme si ho s Otisem zavolali do klipu „Ja vs. celý svet“, ještě když ho nikdo tedy neznal. Byl jsem jediný z interpretů, který byl na jejich koncertu na Hip Hop Žije na stagi, měl jsem s nimi koncert i v Šali. Byl jsem u jejich začátků, ale kdybych se měl nyní postavit na něčí stranu, tak to bude na stranu Fobii.
A jak vnímáš ten spor z pohledu kdo je třeba v právu či kdo má v rapu větší sílu?
Já už jsem starý k***t, takže na to nahlížím racionálně. Těžko říct, Fobia je vtipný, mladý drzý fakan, proto ty jeho stories na Instagramu lidi bavily.
Vraťme se ale k tvé tvorbě. Co pro tebe znamená pseudonym Pil C? Je to tvé pravé já nebo jen alter ego, do kterého ukrýváš svou hudební múzu? Unikáš tak třeba od reality?
Takhle jsem se nad tím nikdy nezamyslel. Asi to neberu jako únikovku, ale spíše jako umělecké oslovení. Jsem prostě Pil C. Ale je pravdou, že na stagi musíš být více extrovert než introvert, a v soukromém životě jsem víc introvert. Nedělá mi problém být týden doma a nic nedělat. Když přijdu ale na stage, ale tak je ze mě extrovert.
A co by dělal v pracovním životě ten introvert, kdyby nebyl Pil C a jeho hudební tvorba?
Asi by dělal něco v byznysu. Určitě by si v životě poradil. (smích) Přesně tak si poradil do svých 28 let, než začal rapovat.
Tvá tvorba vykazuje newschoolové prvky, ale obsahem dokáže oslovit i starší posluchače. Často prodáváš message v rámci projevu a citů vkládaných do svých tracků. Kam tedy cílíš? Čí odběr či uznání tě nejvíce potěší?
Sice jsem přišel před nedávnem, tak bych mohl být vnímán jako newschooler, a často mě lidi označují za nějaký trap či kdoví co, ale je to dané tím kolik mám roků a hudbou, na které jsem vyrůstal. Proto hodně kladu důraz na text a lyrickou stránku věci. Není těžké napsat a dělat trend, jednoduchou flow a věci. Takových bych napsal čtyřicet za měsíc. Dávám si záležet na té lyrice, ale zároveň dbám na to, aby to bylo spojeno do nějakého uceleného balíčku. Nemůžeš zase dělat romány jak Shakespeare, protože pak to ty lidi bude nudit. Musíš umět najít zlatou optimální cestu. Takhle to dělá třeba i Separ.
Tenhle rozhovor vzniká na pátém ročníku festivalu Okaay Open Air, který pořádá Ektor. Byl jsi i na jeho křtu ve Fóru Karlín a máte spolu několik nahraných skladeb. Čím si vysvětluješ, že sis získal jeho přízeň, když si k tělu nepustí každého?
Netuším. (smích) Poznali jsme se již dříve přes Special Beatze, hrajeme spolu PS4, píšeme si spolu na denní bázi…
Když jsi zabrouzdal do herního průmyslu, vzpomínám si, jak se Zverina s Vecem vždy hecovali v NHL… Co třeba hrajete vy a kdo je na tom lépe v poměru výher?
Marko je velký fanoušek Rocket League, proto hraje většinou tohle, ale pokud hrajeme spolu, tak většinou tu klasiku jako Fortnite nebo Apex… Většinou to jsou oddychovky.
Preferuješ tedy multiplayer nebo tě baví i singl v rámci dějů?
Singlovky většinou už nehraju. Když už se k něčemu dostanu, tak to musí mít banger příběh. Mám raději multiplayer, takže často hraju FIFU, Apex nebo Fortnite
Ovládlo tě to až s příchodem konzolí, anebo jsi hrál už staré klasiky na PC?
Samozřejmě jsem hrál věci jako Counter Strike, ale jelikož už mám 33 let, tak jsem vyrůstal na hrách typu Unreal Tournament, Fallout nebo Quake. Tehdy jsem hrál snad všechno, co jen vyšlo. Jsem v tomhle takový nerv a zůstalo mi to. (smích)
Kolik si třeba při hraní rozbil ovladačů nebo rozmlátil klávesnic?
(smích) Moc jich nebylo, ale měl jsem období asi tři čtyři roky zpět, kdy jich pár padlo, když jsem hrál aktivně FIFU Ultimate Team. Bylo to celkem náročné a sem tam něčím hodíš a rozbije se to. (smích)
Z tvé tvorby je ale cítit, že dost svého volného času věnuješ i filmům. Jsou to jen temné horory a thrillery, anebo se dokážeš odreagovat i dobré komedie?
Je mi asi jedno, jaký je to žánr. Nehledám nic speciálního, ale v nitru duše jsem velkým fanouškem sci-fi. Série filmů o Vetřelcích, Star Wars nebo Blade Runner… můžu se považovat za dost znalého v kinematografii. V poslední době si jedu hodně seriály od Netflixu. Většinou sleduju tak tři čtyři seriály najednou.
Máš nějakého oblíbeného herce či režiséra v rámci toho Sci-fi? Je to třeba vesmírná opera v podání Kubricka?
Pokud jde o režiséra, tak určitě Francis Ford Coppola, pokud jde o sci-fi, tak určitě Kubrick. Však jeho Vesmírná odysea je dodnes nepřekonaná a stále z toho mnoho filmů čerpá. Je to nadčasový snímek, který posunul svou dobu. Teď se ale natáčí nová Duna a režisérem je Denis Villeneuve. To bude strašný banger. Strašně se na to těším…
A když to stočíme závěrem opět k tvé hudbě. Co tvá tvorba? Posouvá nějakým způsobem slovenskou scénu kupředu?
To je zase těžké říct… to je spíš otázka na mé kolegy či fanoušky. Snažím se to dělat nejlíp, jak jen vím. Jsem dost sebekritický a vím, že když si to poslechnu, a cítím, že to je dobré, tak to dobré je.
Bbarak slaví letos dvacet let výročí od svého založení. Vzkázal bys něco jeho věrným čtenářům?
Když jsme byli malí, tak jsme ho hltali. To bylo ještě v dobách, kdy začínali Kontrafakt a další… Vnímám to tak, že tu byl s námi v začátcích. Pak jsem ho trochu přestal vnímat, ale mám ho na Twitteru, takže občas zahlédnu něco zajímavého a klikám a čtu. Jste klasika, která tu byla s námi ode dne nula. Jste tu i nyní, nejste žádná rychlokvaška… Pocta klasice!
Už jsi četl?
