Sdílej
No jo, vím, že od vydání tohoto počinu uplynula již nějaká ta doba, ale myslím, že právě Phat se svým sólem by tu neměl chybět. Rapper, jemuž stačila jediná deska, aby dokázal obrovský dav lidí a možná i Tebe pořádně nasrat. Battle rýmy tvrdé jak kovadlina (na naše poměry), MC, který pocitem méněcennosti rozhodně netrpí. Na to naše ucho není dostatečně připraveno, v kom je však ta chyba? V namyšleném rapperovi, rapujícím o věcích, jimž snad ani on sám nemůže věřit, nebo v posluchačích, vidících jen jeho namyšlenost a zároveň přehlížejících jeho krutou flow? Abychom vyřešili tuto rovnici, na jejíž levé straně stojí x na druhou (Phat) a na pravé straně nula (zbytek světa), musíme zvážit všechna pro a proti, nevyjímaje texty, produkci, flow a skutečnost. Uf, jdem na to! Kontroverzní desku odstartuje krátké Intro, oznamující, že jsme naladili frekvenci pé há á té. Potom už dopadají na mé sluchové ústrojí beaty, rýmy, dojmy. První minus, které mě napadá je podklad, do něhož Phat rapuje. Hudba mi připadá strašně umělá, cítím z ní Phatovu snahu o schválně neharmonickou muziku. Druhé minus jsou věčně probírané texty. ,,Zbattluju koho já budu chtít, já nemusím hrát derby.“ Hele, je fajn, když MC říká na rovinu to, co si myslí, ale netvrďte mi, že Phat je opravdu přesvědčený o tom, že je králem freestylu. Jasným a nepopiratelným důkazem nechť je jeho freestyle battle se Štvancem. Proč tedy Phat volí tento typ rýmů, když mu musí být jasné, že tím spoustu lidí naštve? Odpovím otázkou. Byl by Phat tolik známý, kdyby se neustále neprobíraly jeho texty? Prostě si zvolil pro propagaci svého jména tuto cestu… Po solidním tracku Spousta dní přichází moje nejoblíbenější Nehas, co nepálíš, kde Phatovi vypomáhá parťák Hack, jenž si v tomto případě vzal na starosti produkci a musím uznat, že zodpovědně. Poté, co nás Hack informuje ,,o týhle rybovině“, nadchází čas pro první skit, aby se nás po něm Phat zeptal: Seš sám? Instrumenty opět nudící, poznávám Phatovu ruku, jež je ladila, opravdu mi tento styl nic neříká. Teda možná mi něco říká, jenže já nic neslyším… Změnu nepřináší ani ostatní skladby. Jen poslední píseň Místo svý s hostujícím Wladimírem šlape trochu líp a to ještě z toho důvodu, že její hudební podklad uvařil Enemy. Sbohem nám dává vyklidněné Outro, které opravdu pobaví ve chvíli, kdy Phat řekne: ,,Turek nedá práska… ten jich dá aspoň devatenáct.“ Šestka je pro Phata jako rappera nehorázně nízká známka, pro Phata jako producenta ovšem zase vysoká. Chce to zvážit texty, produkci přenechat povolanějším a pak bude Phat pojmem znamenajícím kvalitní hip hop, aspoň pro mě. 1.Intro 2. Frekvence P.H.A.T. 3. Spousta dní 4. Nehas co nepálíš + Hack 5. Skit 1 6. Seš sám? 7. Pedál až na zem 8. Ze všech stran + LA4 9. Skit 2 10. Modelky 11. Příběh lehce fiktivní 12. Candy 13. Jako tma 14. Frekvence P.H.A.T. rmx 15. Skit 3 16. Místo svý + Wladimir 17. Outro + bonus video Frekvence P.H.A.T.
Už jsi četl?
