Sdílej
Sny, plány a stanovené cíle jsou metami, které nás nutí hnát se kupředu. Nechceš uvíznout na mrtvém bodě, zatímco čas kolem tebe plyne. Bez cílů se utopíš v odevzdanosti a stagnaci. Mnohdy také slýcháváme plané fráze a cílevědomá prohlášení, která však končí pouze u těch silných slov. Pak se sám doma v depresivním rozpoložení načapáš, jak přemýšlíš, co všechno ti uteklo mezi prsty právě proto, že jsi některou ze šancí nechytil za pačesy, anebo ji neustále odkládal. Právě v ten moment se přistihneš, jak začneš čas vnímat jinak a chápat, že tu po nás duševní stopa zůstat může, ale naše fyzické já tu rozhodně věčně nebude. Vnímáš ten tok času mezi prsty, ale kde není vůle a odhodlání, tam zůstávají jen prázdná slova, která mažou tobě samotnému med kolem huby. Na konci cesty můžeš rekapitulovat, zda jsi byl jen figurkou na šachovnici, nebo sis užil krasojízdu plnou zážitků. A to štěstí? To je jenom muška zlatá…
Spojení dvou výrazných tváří na scéně může dopadnout stejně jako hození mince k nebi s očekáváním, zda při cestě zpět padne panna nebo orel. Může z toho být deska, která se nesmazatelně vryje do přízně publika, ale také navoněné hovno, které by i slovo průser mohlo urazit. Na jedné straně dlouhodobě největší mocipán v instrumentální řeholi, na té druhé básník, který zajistil městu pod Ještědem slávu kulturního věhlasu stejně jako ve své době Vlasta Burian, Pavel Liška či Olga Lounová. „Mezi prsty“ tak bylo pasováno do role velké události ještě před svým vydáním a hovořilo se o něm jako o velkém adeptovi na desku roku už ve chvíli, kdy bylo známo jen pár singlů.
Historie nabídla už slabší i silnější desky, ve kterých měl DJ Wich namočené prsty, ale ocenit musím to, že v každém z těch případů bylo patrné, jak dokonale dokázal Máňa vycítil náladu a možnosti člověka, se kterým se rozhodl spolupracovat. Tomu se říká ruční práce na míru, tradiční české hračičkářství, nikoliv masová produkce, kde se neřeší kvalita, nýbrž jen kvalita. A rukopis je znát i tady, leč nejedná se o striktní podklady pro Ektora, tučné kopáky pro Nironica či Indyho, anebo proudem zasažené hity pro Lvcase Dopea. Pro Garanda se tvořilo s ohledem na jeho lyrickou duši a s přáním vytvořit další klasiku. Desku osobitou, protkanou zpěvy a hosty, ale stavěnou stále na dvou hlavních persónách. A proto mi ve finále, stejně jako na albu Separa, nevadí velké množství hostů, neboť v konečném součtu nemohu říct, že by tu byl někdo navíc, nebo pozván z protekce.
A o čem se tahle deska motá? Jsou tu splněné sny i touhy, ale i vymezení vůči aspektům života. Jedná se o dílo dvou tváří, které mají ještě mnohé před sebou, ale již také vnímají, že ani s nimi si čas netyká natolik, že by jim dovolil jej zpomalit. A přání je jasné. Užít si každý nádech plným douškem, nenechat si ujít každou možnost obohatit svou mysl a rozšířit své portfolio zážitků, ale zároveň se ptát i sám sebe, kam se ta cesta bude ubírat dál. To vše se nese v duchu nestydět se za své kroky. Tracklist nevykazuje revoluční tematická schémata, ale originální je pojetí a zpracování, kde se skloubí pestrá hudební stránka se zajímavou lyrikou. Ještě jednou bych zmínil hosty, kteří odvádí tzv. „černou“ práci, neboť bez nich by to možná byla trochu nuda, kdyby to Paulie táhl sám. Nemám tím na mysli, že by neměl sílu a schopnosti tenhle mač ukopat sám, ale po nějakém čase by některé stopy mohly vyznít sterilně.
„Mezi prsty“ vyobrazuje tradičního Haranta ve velice dobré formě, ale i DJe Wiche, který se již v závěru minulého roku nadechl skrze desku „Jako ryba ve vodě“ ke své tvůrčí renesanci. Zatímco favoritů na silné skladby registruji několik, pokud bych měl označit nejméně oslovující part z tracklistu, tak volí jednoznačně „Moneypulace“ s Egem. V hodnocení bych ještě s označením album roku posečkal, ale nepochybuji, že se v top pětce uhnízdí. Stále mi v hlavě vrtá otázka, zda obsah přežije bez újmy aktuální sezónu a postaví se po bok slavných tuzemských releasů. V tuto chvíli však mohu říct, že Máňa zraje jako víno a Paulie Garand aspiruje na jedno ze svých nejlepších děl. Až čas ukáže, zda nám tenhle produkt proteče „Mezi prsty“, anebo se výrazně zapíše do historie českého rapu. Mohl by, ale definovat zřejmě nebude…
8/10
