hledat

Tags:

Pasr & Taifun – E/P 1:1 (2020; Lata Gang)

Sdílej

Každý týden mi v redakci leží celá řada adeptů na recenzi. Díky pestrosti žánru je stále složitější nalézt hodnocení, které by odpovídalo realitě a nepodléhalo zbytečně nátlaku veřejnosti či oblíbenosti. I nadále se řídím zdravým rozumem, kdy neškatulkuju dle generací a subžánrového přístupu, ale dělím hudbu jen na dobrou či špatnou. Čím více nosičů se na trhu objevuje, tím více jich logicky i zapadá prachem v propadlišti dějin. A nenech se mýlit tím, že co sbírá pár týdnů přemrštěná čísla na YouTube či digitální distribuci, je vždy zárukou kvality a bráno jest za klenoty. Výsledek stejně dozná úspěchu jen tehdy, když ve vás něco zanechá, a nemyslím tím nyní jen hořkost a lítost nad časem, který jste disku věnovali. A jak si vedlo nečekané spojení Pasr a Taifun, které na počátku září vygenerovalo společné EP?

V dobách, kdy tučný tracklist působí na veřejnost děsivě jako obézní člověk, se stále větší přízni těší krátkotonážní materiály. Éra singlů je možná na svém vrcholu, ale s tím souvisí i krátkozraký pohled, který o to více předpovídá vyšší úmrtnost některým materiálům. EP je v tuto chvíli zlatou střední cestou, ale o to více by mělo vykazovat silný tracklist, aby se na něj nepohlíželo mezi prsty. Služebně starší fanoušek v něm musí cítit jeden hit za druhým, aby pochopil tu strategii neplnohodnotné desky či hledal jistý koncept svazující pár tracků do společného disku, a vlastně i mladší posluchači potřebují silný tracklist, aby dokázal udržet jejich pozornost.

Asi není těžké odtušit, na které publikum cílí Pasr se svým novým EP, neboť z minulosti i doloženého aktuálního díla je patrné, že jeho hudba opisuje život s ulicí a vsází na tvrdší přednes. Vyznavačství autotune a skladeb odhalujících citlivou náturu autorů kolaborující s bohémstvím u adolescentů, to jsou přesně atributy, kterým se zde nedostává prostoru. Po lehkém vzoru ze západu, ale s celou řadou vzpomínek a zážitků ze svého života, dostává se nám zase díla, které nemá primárně přesvědčovat o vůdčí roli v technickém zpracování či schopnosti generovat hity. Zde se ocení přístup k řemeslu, tedy autentičnost a věrohodnost, precizní storytelling.

Taifun nabídl výsledku možná až nečekaný zvuk, který na jednu stranu není na škodu, na tu druhou se přiznám, že mi Pasr více sedí ve striktnější temnotě a příliš bych se asi nepouštěl do experimentování s bubny, kde je kladen i větší důraz na práci s hlasem. Výsledné překvapení ale neurazí a od úvodních minut se nám dostává poměrně slušně kalorická bomba z Brna, které již delší dobu signalizuje tvůrčí progres. Po stránce hudebních podkladů se jedná o velice rozmanité dílo, ale ne všechno mi lahodí. Přimhouřím však oči, neboť to není na úkor kvality zpracování, ale spíše na zaujetí každého posluchače. Já osobně bych se asi vyhýbal kopákům, které nekopou, ale spíše koketují s vesnickou diskotékou po půlnoci, kdy se žánry míchají jak víno s kolou.

Pasr je zajímavou tváří z Brna, která má rozhodně tuzemské rapové scéně co nabídnout. Neodvažuji se zatím tvrdit, že každá jeho skladba mu již dává jistoty, že přerostl hranice svého města, ale rozhodně tam je potenciál obstarat si svou specifickou posluchačskou základnu. Dost bude záležet také na tom, jakým směrem se bude jeho cesta ubírat. Zatímco jeho příběhy staví dobrý odrazový můstek, na kterém se dá stavět, téma o tetování mě příliš neoslovilo, stejně jako zpracování „Zlatá klec“, svým kostrbatým projevem připomínající ostravského Pastora. Nové EP upoutalo mou pozornost, ale nejsem si jistý, zda se mu dostane adekvátní pozornosti v řadách přelétavého posluchačstva. I já si raději počkám na regulérní desku, která by to mohla definitivně rozseknout nebo pohřbít. Bez ohledu na výsledek se ale nebojím o to, že by Pasr spálil studio a zahořkl.

5,5/10

Tagy:
Austy

Příslušník rapové policie od roku 2012...

  • 1