Sdílej
Možná to Palky a Dj MikroMan mysleli jinak, teda já jsem tím přesvědčen, ale u samotného názvu jejich společné desky mě prostě napadl úvodní odstaveček. Taková Údolí Králů asi moc lidí nezná, pokud neotevře internet a nezačne pátrat. Křivdil bych jen asi milovníkům egyptské historie. Hned ve druhé skladbě jejich nosiče se nachází skladba „Nil“, což je ten prastarý africký tok, přes který vede cesta k nesmrtelnosti. Stanou se i z našeho dua faraóni? Nemyslím si, že by jim pod Tatrami stavěli pyramidy, ale svou stopu v našem oblíbeném hudebním žánru bezesporu zanechali.
Palky o sobě dává vědět již delší dobu, ale je to znát, že když nejdeš s proudem, tak to dá víc zabrat. Svou cestu si musel vyšlapat sakra sám, ale piloval hlas, který nakonec vykrystalizoval do unikátní tóniny. A o to přeci v této hře jde – mít svůj rukopis a skrze něj sdílet charisma, které se neztratí v davu konkurence. K cestě vzhůru mu nakonec pomáhá DJ MikroMan, který má na svém kontě již také mnohé, ale možná byl dlouhou dobu přehlížen. V Bratislavě o něm moc dobře vědí, ale jeho bubny nevyhledávaly přízeň, nýbrž respekt.
„Údolie Králov“ je deska, která má fresh nádech a nebojí se vyplout na místa, kde by se jiní již chytali kusu dřeva, aby se udrželi na hladině. Celé dílo na mě působí pozitivně a nehraje na mé prvotní pudy, myslím tím cílené srdceryvné storytellingy, které zasáhnou jen ty, kteří se zasáhnout nechají. Je znát, že autoři si nepřišli pobrečet nad nepřízní osudu a trnité cestě, spíše ukazují sílu a chuť bojovat dál. Stačí zakopat to staré já a podívat se na život z druhé stránky, jak sám říká Palky v textu skladby „Začnem odznova“.
Stopáž je velice pestrá a hutná. Celkových jednadvacet věcí vám nedovolí celý artikl oposlouchat během pár dní, ani v jedné části si nehoní ego a nepovyšuje se nad ostatními. Přestože se nejedná o desku roku, která by lámala pozornost a prodeje, nabízí čirou lásku k hudbě. Ta začíná u produkcí MikroMana, který se od projektu 5R opět posunul a melodickému hlasu Palkyho, který se nebojí sem tam i zabrouzdat do fonetického pobrukování, které by někteří možná označili jako zpěv. Já budu trochu zdrženlivý, spíše to nazvu kvalitní fonetickou práci s hlasem, neboť do vejšek moc autor nevstupuje, aby v tóninách neulítl.
Velkým kladem celého produktu je výpovědní hodnota. Palky nehledá rýmy na sílu, vše se tváří přirozeně, přestože se občas hovoří jednoduchou formulací. Tou myslím fakt, že některé rýmy by možná napadly mnohé z dalších interpretů, ale v tomto případě to zní přirozeně a bez klišé hávu. Je to i tím, že Palky hovoří ve své tvorbě upřímně a bez zbytečného přikrášlování. Možná je to až takový Kája Mařík slovenského undergroundu, který si zakládá na tom, že s poctivostí nejdál dojde. Můžeme mu jen držet palce, aby ho tamní mlýny showbyznysu nesemlely jako mnohé ostatní.
Výsledkem je deska, která vykazuje několik silných skladeb v tracklistu. Podle mého názoru to ale není album, které by stavělo na třech silných stopách a zbytek byla omáčka. „Údolie Králov“ na mě působí lépe kompletním dojmem, kdy si jej pustím od začátku do konce. Upřímně se přiznám, že při tomto spojení bych možná přežil i absenci hostů, kterých je tu na můj vkus možná až příliš mnoho. Jak se zdá, chtěli mít autoři na disku všechny známé i neznámé, aby si náhodou někoho nepoštvali proti sobě. Když to celé sečtu a podtrhnu, dá to na krásnou a férovou šestku. Kvalitní produkce MirkoMana, osobitý přednes Palkyho, ale stále ještě pořádný kus práce, aby jejich dílo bylo svaté jak papyrus a pro jejich slávy byly stavěny pyramidy.
6/10
Už jsi četl?
