Opia o dohledu nad deskou Michajlova: Máš v rukou 1000 verzí všeho, řešíš to po netu a telefonech

Objevil ses v roli, kterou se nemůže na tuzemské scéně pochlubit každý. Byl jsi do ní dosazen nebo ses přihlásil dobrovolně?

Nějak to tak vyplynulo ze situace. Když se Michal dozvěděl, že jde do basy, byl to všechno velkej fofr. Ani sem vlastně nevěděl, co se pořádně děje, a už jsem v tom jel. Chtěl jsem pomoct. To jsem ještě netušil, do čeho du. (smích)

Ten rozdíl oproti normálnímu postupu tvoření desky byl citelný. Co ti nejvíce zatěžovalo hlavu a co se ti naopak zdálo jednodušší oproti zaběhlostem?

Na rovinu to byla asi nejtěžší práce kolem desky, co jsem v životě zažil. A to jsem jich pár udělal. Nejhorší na tom asi byla ta decentralizace v rozhodovacím procesu. Do hry vstupovalo spoustu různejch faktorů, který to celý komplikovaly. Nakladatelství v Bratislavě, studio, kde se míchalo a mastrovalo v Pezinku, producenti a hosti roztrkaný po celý zemi…

V těch počátečních dnech to byl asi fofr co? Byli jste zavřeni ve studiu 24/7? Proslýchá se, že Michajlov měl během dvou týdnů posbírané beaty a nahráno…

Michal desku napsal asi za týden a za další týden ji nahrál ve studiu. Myslím, že se o tom zmiňoval v rozhovoru z basy tady u vás na webu. Desku nahrával s Michalem Kopřivou, což je zkušenej kluk, kterej v Brně točí většinu rapu. Má ale ve studiu díky tomu pořád nahuštěno a muselo se to dělat ve „volných chvílích“. Doteď nechápu, jak se to Michalovi (vlastně oběma) povedlo.

Hosty jsi pak sbíral dodatečně? Jak to probíhalo? Michal je měl domluvené a pak se už posílaly sloky tobě?

Ano, tak nějak to probíhalo. Michal si většinu spoluprací domluvil před nástupem trestu. Studio a některé hosty domluvil Patrik Sádovský z RukaHore. Já to pak následně hlídal, aby posílali stopy a distribuoval jsem je Matějovi Strakovi, který desku míchal. To stejné platí o producentech. Celej proces by se dal v podstatě popsat takto: Michal mi tu nechal stopy svých slok a dema instrumentálek od producentů, který si vybral, plus seznam hostů, který se maj kde objevit. Já to pak lepil celý dohromady.

Prozraď mi, kdo z nich byl nejpilnější a kdo si naopak dával na čas…

Ber to tak, že se kolem desky motalo cca 20 lidí, včetně zpěváků, rapperů, producentů, grafiků a každej z nich má spoustu svých projektů. Nebo lítaj někde po světě. Nebo nemaj čas. Nebo náladu. Každej vždy nejvíc piluje svý desky. To je logický. Mám to taky tak. Proto to nemám nikomu za zlý, že hned, když ty pískneš, on neběží do studia. Vlastně byla většina lidí ochotná a v poho. Ale prostě se vše pořád protahovalo a ty na to musíš neustále myslet a ty lidi prudit, což není leckdy úplně příjemný. Nic méně velkej dík všem srdcařům, který tý desce obětovali svůj skill a čas to kolikrát bez nároku na honorář. Ať už to byli hosti, producenti, lidi z nakladatelství. Big Up Dante2.

Jak probíhala konzultace s Michajlovem? Kolik verzí alba jsi mu vlastně do basy poslal?

Hodně. Michal může volat z basy na asi tři nebo čtyři schválený čísla, včetně svýho právníka. Ten hovor je časově omezenej, takže se toho snažíš vždy vyřešit co nejvíc a někdy pro stromy nevidíš les. Navíc musíš být opatrnej, ty hovory jsou monitorovaný. Ze začátku jsme mohli Michalovi posílat jen „originální“ CDs poštou. Což bylo složitý na výrobu. Pak už časem šlo posílat i vypálený céda. Ale víš jak. Dva dny to de tam, chvíli trvá, než se to k němu dostane v rámci věznice, pak čekáš na reakci a následně to komunikuješ dál. Byli i jiný varianty, ale ty jsme samozřejmě nevyužívali v rámci toho, že se Michal bude snažit dostat na půlku trestu ven a nějakej průser by mu zrovna nepomohl.

Jaké máš dojmy z výsledku? Čím tě to obohatilo?  

Celej proces byl fakt hodně složitej a náročnej. Největší průser pro mě byl, že se deska míchala a mastrovala jinde. Musíš to vše řešit po netu a telefonech. 1000 verzí všeho. To pak tříští pozornost všech. Není tam ta přímá interakce s člověkem, co sedí za pultem. Nemáš nad tím prostě dostatečnou kontrolu. Navíc to složitejma cestama musíš konzultovat s Michalem, kterej sedí v kriminále. Do toho vnímáš tlak a zodpovědnost za felláka. Ze začátku to měl být větší team lidí, ale ve finále jsme to celý vše řešili ve dvou s Anahit, což je Michalova přítelkyně. Díky složitostem, který ze své podstaty takovejhle projekt provázeli už od začátku, pak došlo i k tomu failu s lisem. Selhaly vlastně čtyři kontrolní mechanismy naráz. To nevymyslíš. Větší pravděpodobnost by byla, kdyby na tebe i na mě teď spadl meteorit. Bohužel se to stalo v nejnevhodnější moment celýho procesu. To už z toho byli ale všichni dost vyčerpaný a nasraný. Takže se všem, kterých se to dotklo, omlouváme, již je sjednaná náprava. Nicméně sílu a pravost týhle desky to nijak neovlivnilo.

Nelze opomenout merch a kampaň „Free Michajlov“. Jak se k tomu stavíš ty? Na jedné straně je to dobrý kamarád, na té druhé člověk, který se provinil proti zákonům…

Nedávno mě někdo v diskuzi trošku solil, za to, proč píšu #freemichajlov, když je to vlastně kriminálník, nebo něco podobnýho. Odpověděl jsem něco ve smyslu…“Ano, Michal se provinil proti zákonům týhle země, ale to neznamená, že mu nepřeju svobodu…“