O kolabu se Sobotou či Lábusem: Je to sen spousty lidí. Vytáhnout se, že maká s Gambrz reprs

 

Jste o něco dospělejší, každej máte i svý životy, podle tracku G4 je jeden z vás ve vězení. Jak se vám podařilo se sejít po čtyřech letech opět pohromadě? Jaký je to vlastně udržovat partu o sedmi individualitách?

 

Riva: Není problém udržovat partu co se týče koncertů. Horší to je, když se domlouvají zkoušky a nedej bůh studio! To je v sedmi lidech opravdu těžký. Ale vidíme se docela často. Dokonce  spolu někdy pijeme i pivo.

 

Fištrón Žebírko: Viktor Hektar je bohužel ve výkonu trestu. On už ale jiný nebude. My ostatní jsme stále na svobodě a známe se už takovou dobu, že jsme se na sebe naučili reagovat a vzájemně se tolerovat. Občas to skřípe, ale parta je důležitější než ego.

 

Birk: Od tý doby co jsme v partě všichni jedný národnosti, tak to docela jde. Během těch čtyř let jsme se ale normálně potkávali. Jen jsme všichni trochu zevláci a každej z nás má i jiný věci na práci než psát ty svoje pičoviny.

 

Vím, že se deska jmenuje Blbá sranda. O blbý srandě bylo podle mě už Ministerstvo pro místní rozvoj. Přemýšlíte nějak společně o tom, o čem by mělo vaše album nebo konkrétní skladba bejt nebo to berete volně? Jakej je to proces, když dáváte dohromady novou desku?

 

Riva: Člověk by to neřekl, ale přemýšlíme o tom docela intenzivně. Písně vznikají tak, že jeden nebo dva z nás mají nápad a ve studiu nahrajou demáč. Ten pak pošlou ostatním kamarádům a ty už z pravidla neodolají a přidávají svoje sloky. Potom už se v hospodě nebo ve studiu sejdeme všichni a malujeme výsledný obraz.

 

Fištrón Žebírko: Další velice důležitou složkou je hudba. Pokud máme dobrej beat, nakopne nás to a celej proces se dost urychlí. Občas se stane, že máme nahranej demáč třeba rok, ale pořád to není ono. Pak se někdo vytasí s krutou instroškou a je to doma. To se potom demáč přerepuje a dostane úplně jiný grády. Obecně je ale pravda, že nám všechno trvá dlouho. To se ale nedá nic dělat. Pozdě ale přece.

 

Birk: Celý Gambrz jsou od začátku blbá sranda.

 

Ony ty skladby zní zhruba stejně jako na Ministerstvu pro místní rozvoj a mohly by bejt klidně i tam. Ač máte dost svéráznou lyriku, zvukově bych mezi MPMR a Blbou srandou nepoznal rozdíl. Je váš zvuk tak dlouho tam, kde jste chtěli, nebo máte pořád chutě ten zvuk posunout dál nebo úplně jinam?

 

Riva: Nám se líbí hrabě Drákula!

 

Fištrón Žebírko: My si myslíme, že jsme naprosto originální.

 

Birk: Tak, to si snad myslí každej, né?

 

Fištrón Žebírko: Takový to šků a různý deformace hudba, který dělaj z mladejch lidí idioty závislý na iPhonu… Na to už jsme starý. My už vlastně rap ani neposloucháme. Až na Mara. Maro je srdcař.

 

Birk: Já jo vole, ale je pravda, že tak hodinu měsíčně. 

 

Maro: Myslím, že Gambrz jsou hlavně o textech, taky o zajímavejch beatech, ale touha po dokonalym zvuku jde trochu stranou. A jestli jsi myslel beaty jako takový, posun oproti minulýmu albu neni v beatech, ale v textech – na Blbý srandě jsou fakt zajímavý témata, mám pocit, že jsme se opravdu posunuli dopředu.

 

 

Ostatně ty Maro končíš v Prago Union. Znamená to, že prioritu dostane vaše kapela? Pokud ne, nabízí se typické otázky – proč a co budeš dělat dál?

 

Maro: Jo, Gambrz dostanou prioritu. Posledních 9 let jsem kluky trochu zanedbával, je čas vrátit se domů. Těším se, že budu moct dát do kapely víc energie. Na poli DJingu a beatmakingu rozhodně nekončím.

 

Řešili jste s Katem i budoucnost Prago Union? K čemu jste dospěli?

 

Maro: Katova první reakce byla odmítavá, hrozil, že beze mě žádný Prago nebude. Ale řekněme si to narovinu. Prago Union bylo před Dj Marem a bude i po něm. Kato jen potřebuje parťáka k sobě, aby v tom nebyl sám. Mrzí mě to, ale já už toho parťáka dělat nemůžu. Můj život se ubírá trochu jinym směrem. Takže teď je to na Katovi, aby si za mě našel náhradu na koncerty. Já přislíbil dál se podílet na tvorbě pro Prago, určitě zůstaneme s mistrem v kontaktu.

 

Pojďme k tématům. Mají bar Parma a Hostinec u vostrýho Ludvi reálnou předlohu? Kdysi jsem kalil v jednom sport baru na Lužinách a při poslechu tracku Bar Parma jsem si na něj vzpomněl…

 

Riva: Bar Parma je bar v Horních Měcholupech, ve kterém se narodil Fištrón Žebírko. Hostinec U vostrýho Ludvi je místo, které má každý z nás ve své hlavě a možná ho jednou otevřeme a budeme tam čepovat vlastní pivo.

 

Fištrón Žebírko: Bar Parma nebo-li Modrák je bývalá nálevna mladých na sídlišti v Měcholupech. Dřív to bylo opravdu doupě, kde se návštěvníci prali, zvraceli na sebe a prohrávali své životy na bednách. Dnes změnilo místo majitele a všechno je jinak. Podnik se jmenuje „V dobré společnosti“ a sobotní večery tam tráví zamilované páry. Hospoda je trapná, zrekonstruovaná a je v ní příliš světla. Dokonce tam chodí obědvat rodiny s dětmi. Pokud jde o pervitin, nikdy se tam nevařil. Hojně se tam ale prodávala marihuana a celkový obrázek tohoto místa byl odstrašující. Kdo tam chodil, byl v očích pejskařů a normálních lidí totální vyvrhel a kriminálník. O baru Parma jsem dokonce napsal knihu. Jmenuje se Klíč je na baru.

 

 

Má reálnou předlohu Rebeka, který jste věnovali track? Pokud ano, co na něj říkala dotyčná Rebeka po poslechu? Jak vás vlastně napadlo tenhle piece napsat?

 

Fištrón Žebírko: Jirka jednou ráno vpadnul do studia. Měl asi 3 promile a geniální text o holce, která svou pipinkou ovládá svět. Tak to nahrál a nás to totálně odrovnalo. Patrik, u kterýho nahráváme, s náma asi dva tejdny nemluvil. On už trochu fotrovatí.

 

Birk: Dokonce naší milovaný Rebece dal svůj vlastní název. Když jsme z  drajvu stahovali pracovní verze, tenhle mástrpís se tam jmenoval „Je to hnus“. Drzost nad drzost. Jednou uděláme z našich písní kalendář. Marcela, Ludva, Rebeka a teď už i Linda svoje zastoupení maj.

Žlutá trasa, Motorlet, Provozní… Takhle to nejde. Témata skladeb jsou tak nevšední, že bych se musel ptát na každej zvlášť. Vyprávějte mi raději o skladbě, jejíž vznik považujete za nejkurióznější?

 

Riva: No pro mě je to Žlutá trasa. To téma jsem nosil v sobě už dlouhé roky a vlastně každý z nás. Od mala jsem měl zvláštní pocity, když jsem zabloudil na béčko! Každej Pražák nám musí dát za pravdu že je to otřesný zážitek a jestli ne, tak není Pražák. Tu trasu bych daroval Brnu.

 

Fištrón Žebírko: Motorlet jsem napsal na záchodě. Předlohou je asi dvoumetrovej člověk, kterej u nás v ulici venčí psa. Je to přeoperovanej chlápek, kterej se vždycky vožere v nějaký hospodě a vypráví o tom, jak má těžkej život, protože mu od malička všichni jen ubližovali. Potom chodí od stolu ke stolu s všechny přesvědčuje, že je ŽENA. Ten text sem psal asi dvacet minut a měl sem otlačenej zadek. Jo a bacha, na Žlutou trasu právě natáčíme videoklip. Bude to masakr.

 

Jak se vám na desku podařilo dostat hosty jako Jiří Lábus, Petr Čtvrtníček, Daniel Rous a další?

 

Riva: Je to sen spousty lidí. Vytáhnout se tím, že spolupracuje s Gambrz reprs.

 

 

Jak jste pro hosty vymýšleli scénář? Jejich příspěvky zní dost jako improvizace. Co vznikalo první? Hlášky nebo tracky?

 

Fištrón Žebírko: Dialog po písni Liga mistrů mezi Danielem Rousem a Pavlem Novým jsme napsali s Rivou. Monolog Pavlíny Vojáčkový před písní Motorlet jsem psal já. Zbytek vznikal na místě a něco snad připravil Petr Čtvrtníček. Jak to bylo, Honzo?

 

Birk: To nesmím říct. Čtvrtek by zase stanul před soudem, ale jediná improvizace je tam od Jirky Lábuse. Každopádně treky jsou prvořadé.

 

Co zatím říkají zvukaři na vaší desku na koncertech? Mířím konkrétně k tracku Pan zvukař. Ten ambientní zvuk na konci tracku zní, jako kdybyste chtěli toho zvukaře zaměstnat nějakym šíleným soundem, kterej bude muset řešit, až vám bude chtít dát na konci tracku přes hubu.

 

Riva: Píseň Pan zvukař by mohla nahrát úplně každá kapela na světě. To je prostě evergreen. Těch zážitků je s těma chlapama tolik, že se to prostě nabízelo. Je to něco jako vtip o blondýnách nebo tchýních. 

 

Fištrón Žebírko: Přesně!

 

Birk: Tak!

S Martinem Pohlem jste v minulosti už spolupracovali a předpokládám, že se dobře znáte. Jak teda vznikl nápad na cover, který vám Márty aka Řezník na desku věnoval?

 

Fištrón Žebírko: To je trochu delší story. Když jsme vymejšleli název desky, Frenký Důdl trval na tom, že to musí bejt Blbá sranda. Neustále opakoval: Gambrz Reprs – Blbá sranda. Byli jsme už tak v prdeli, protože jsme chtěli písně nějak zastřešit, že jsme s tím v tichosti souhlasili. Navrhnul sem, že když už to musí mít takhle debilní název, chci, ať udělá cover Márty, kterej je mistr ve svým oboru. Pak jsme se s Řezníkem vožrali v PUBu, probrali, co je potřeba a bylo to. Hodně lidí se ptá, co ten obrázek znamená. Je na něm kripl a slepec. Pod nima je rozbitá flaška, ze který teče nějaká červená tekutina. Původně byla na obrázku ještě ženská, která říká něco jako „Neboj, dědeček to slepí“. Ale celej frk jsme tam nakonec nedávali a místo bubliny s textem jsme tam prdli logo. Frk proto trochu ztratil smysl, ale o to víc vystihuje pojem Blbá sranda. Dík Márty!

 

V tracku G4 zní: „šmytec jedné éry, pošlete nám SMS na konto bariéry“ nebo „Čtvery nože podej, tak nahrajeme epilog.“ Mám to brát, jako že je Blbá sranda váš poslední release? Neponecháváte si zadní vrátka, protože víte, že nad příští deskou bude zas o něco těžší se sejít? Co ostatně sága Nože? Opravdu hodlají ministři přestat vraždit?

 

Riva: Určitě to poslední deska není! Šmitec jedný éry je v tom, že Analog se rozhodl už v kapele nepůsobit a odešel, ale ostatní z nás nic takového nechystají. Občas si samozřejmě navzájem vyhrožujeme vyhazovem z kapely, smrtí nebo pobodáním přítelkyně, ale to přece všichni správní chlapci dělají.

 

Birk: Udělat další desku nebude těžší než kteroukoli jinou. Možná nám to tak trvá proto, že jsme na sebe náročnější než jiný. Stejný témata nás nebaví, krom Nožů samozřejmě. Kdybys poslouchal o něco pozorněji, všim‘ by sis, že Riva má na začátku sloky „Mezi třetím a pátým leží nůž čtvrtý.“ Což nás trochu zavazuje dokončit minimálně pentalogii. Každopádně už teď chytáme něco zásadního o čem se bude hovořit až do skonání věků.

 

Fištrón Žebírko: Miluju Gambrz. TÉMĚŘ všichni jsme si vykérovali logo. Přes všechny peripetie, který už deset let prožíváme, je tahle kapela jedna z mála věcí, která mi dává smysl. Gambrz forever!

 

Gambrz Reprs – Blbá sranda (Recenze)