Sdílej
Budějovického veterána Dje Ramela není třeba dlouze představovat a vzhledem k aktuálně neradostné situaci pro všechny muzikanty a deejaye jsem se ho musela zeptat, zda stále všechno zvládá s nadhledem jako doposud. Ale jak se dozvíte v řádcích níže, aktuálně se maká na novém Prago matru, tak není třeba propadat panice…
Dění posledních měsíců Djingu na koncertech a mejdanech moc nepřeje? Jak s tím válčíš ty osobně?
„Už nijak. Samozřejmě, že když ze dne na den přijdeš o hraní a tím pádem o živobytí, tak se s tím přirozeně vnitřně pereš. Ale složenky a další náklady na žití nepočkají, takže jsem relativně rychle během první vlny nastoupil do supermarketu a začal tahat. Na léto se vše rozvolnilo a s Prago jsme to měli jako vždy, za což jsem s odstupem rád. Teď už prakticky skoro půl roku nehrajeme, takže nám to všem chybí. Ke všemu je návrat k relativnímu normálu v nedohlednu. A tak jsem zase od října v práci, teď u známého, co má dvě firmy na CBD a zahradní techniku a jsem za to vděčnej. Vnitřně už jsem si srovnal fakt, že tohle nezměním a můžu jen makat na sobě. Takže jsem vlastně prvně v životě začal dělat beaty a chci se posunout i v rámci techniky djingu, kde mám stále co dohánět. Věci jsou, jak mají být.“
Jsi především dvorní DJ Prago Union. Využili jste lockdown a makáte společně s klukama třeba na novém materiálu? A jak udržujete kontakt se všemi členy kapely tak, aby jste neztratili zásadní spojení?
„Kato funguje na bázi, že když dokončí jednu desku, začíná pozvolna makat na další. Díky lockdownu a nemožnosti koncertovat je dnes nová deska „Made in Strašnice“ prakticky hotová. Vycházet by mohla někdy během března / dubna. A je skvělá! Malý teaser: Rest na 2 peckách zandal s Katem jak král. Lidi zase dostanou Prago se vším všudy, jen s dalším odžitým časem na téhle zemi. V kontaktu se zbytkem moc nejsme. Aktuální věci řešíme přes messenger a na konci prosince jsme se viděli při natáčení klipu Olympionik z desky Perpeetum Promile. Ale všichni to nějak zvládáme a těšíme se, až budeme moct zase hrát pro lidi. Už aby to bylo! „
LuC: Patříš dost možná mezi jedny z nejdéle ,,sloužící,, DJ na naší scéně. Jak moc těžké je si v rámci Djingu jako práce udržet lásku k lidem a muzice. Vím, že několik let nepiješ alkohol, přispělo to k tomu, že tě party ještě pořád bavěj a nezbláznil ses z toho?
„Pro mě to těžké není. Víceméně od mala je hudba v mém životě tak silně zakořeněná, že tohle se nemění tím, jestli jsem DJ, jestli hraju 150 krát za rok a nebo jestli mě to živí. I do krámu jdu se sluchátkama na uších a ve své bublině 🙂 Ke všemu jsem společenskej tvor a miluju být mezi lidma, což je v téhle době těžké. Nemůžu říct, že bych nepil. Ale spíš nepiju často. Je to dáno i tím, že jsem z Budějic a jako DJ v Prago toho hodně najezdím. Už před lety jsem měl nějaké zdravotní trable a podvědomě si uvědomil, že co mejdan, to kalba není pro mě udržitelná cesta, jak profesně, tak lidsky. A po letech chlastání jsem zjistil, že nepotřebuju stav, abych si užil mejdan, dobře zahrál, spíš naopak. Ale, občas si dopřeju a pořád se umím sundat, haha. Ale ironicky říkám, že vyvažuju zbytek kapely, protože já piju málo a Kato, i boyz z kapely kalí rádi 🙂 „
Před nějakým časem sis otevřel nahrávací studio Procit, funguje ještě stále a pokud ano, čemu všemu se tam věnujete?
„Studio Procit a celá myšlenka za tím vznikla už pár let zpět, kdy jsem si uvědomil, že je doba, kdy každý buď DJ je, nebo jím chce být. Ke všemu v té době nebylo v rámci našeho města nahrávací studio pro místní MCs a fellas, tak mi to dávalo smysl a udělal jsem to. Ta myšlenka za tím byla umožnit a předat lidem, co se chtějí naučit hrát, moje zkušenosti a na osobní bázi je naučit mixovat, základy scratchování a cokoliv dalšího. K tomu poskytnout místo v příjemném prostředí a osobní přístup. Studio bylo cca rok v centru Budějic, ale po čase jsem dospěl k rozhodnutí Procit nevázat na konkrétní místo, více-náklady za nájem atd. a přestěhoval jsem ho k sobě domů. Odpadlo tím pádem složité přejíždění přes město na dj sessions, nebo nahrávání a odpadl hlavně tlak na marketing, čas navíc, náklady navíc. Obecně mi funguje věci zjednodušovat, pokud to jde. Tohle byl přirozený impulz. Takže Procit funguje, jen v klidu mimo radary sociálních sítí (ale hodlám to teď kvůli situaci ohledně covidu trochu oživit) a žije si svým životem. Jsem spokojený a i díky nucené pauze s hraním a Djingem se věci hezky posunuly k lepšímu v rámci Procitu. „
Jsi hrdým otcem dvou potomků, ovlivňuje tvoje láska k muzice i je? Předpokládám, že třeba na tvoje hraní s kapelou se dívají s nadšením, ne?
„Jsem otcem 10letého chlapáka a 7leté holčiny. A je to nejvíc. Ačkoliv už přes 3 roky žijeme s jejich maminkou odděleně, vídám je pravidelně 2-3 dny každý týden a myslím, že přes počáteční „porodní bolesti“ v tom stavu se můj vztah s dětma lepší každým rokem. A to mě neskutečně těší a naplňuje. Osobně si nedávám za cíl jim předat svojí lásku k muzice, neb je nepřenositelná. Matěj je blázen do kamenů a sbírá vše od vltavínů, po citríny a mohl by trávit na poli rok v kuse, miluje to. Tina zase ráda a krásně kreslí. Svojí dávku muziky dostávají ale od mala při každé jízdě autem, kdykoliv jsou u mě a hraje tam něco, nebo dělám beat. Jak se to v nich promítne, ukáže čas. Na konci dne jsem rád, že jsme tady, zdraví a jako rodič si dávám jedinej cíl. Mít schopnost vybudovat náš vztah na úroveň, kdy dnes, nebo v 15ti, nebo 30ti letech můžou ke mě přijít a vědět, že jsem tady pro ně s láskou a bez soudu. Když se mi povede tohle, víc nechci a jako táta nepotřebuju. „
