Nothing,nowhere o Česku: Není to vůbec takové, jak jsem nejdříve čekal, je to mnohem víc cool

 

Začátkem listopadu se do Café V Lese na zcela vyprodaný koncert amerického rodáka z Massachusetts Nothing,nowhere, kterému předskakoval hudebník Lontalius z Nového Zélandu. Jeho procítěná produkce narvané publikum navnadila, a Joe Mulherin potom vlítnul na podium jako kulový blesk, bylo témeř nemožné ho vyfotit. Naštěstí předtím se nám podařilo s ním udělat rozhovor, který vám přinášíme. 

 

113kw: Kdo je Joe Mulherin a kdo je Nothing,nowhere – krom toho, že je to velmi úspěšný tvůrce s 3 LP a 4 EP?A proč jsi se rozhodl „Bummer“ a "Who are you?L vydat jako kazety?

 

NN: Já doufám, že Joe Mulherin a nothing.nowhere jsou ta samá osoba, protože bych opravdu chtěl, aby lidé viděli mé pravé já. Už když jsem začínal s Nothing, nowgere, a tehdy jsem zůstával anonymní, ale dával jsem do své hudby spoustu svých autentických emocí. Jde to opravdu až na dřeň, dávám do Nothing, nowhere svou duši. 

 

Rozhodl jsem se vydat „Bummer“ a „Who are you“ vydat na kazetách, protože jsem velmi nostalgický, a miluju devadesátky a vzpomínky na svoje dětství, když jsem byl v autě s mámou a viděl jak dává kazety do rádia, napadlo mne, že by to mohlo být fajn. A na show to byla sranda, lidé se ptali, jestli máme cd nebo vinyly, a my jim ukázali kazety, a pak ty jejich překvapené výrazy, no, možná to udělám znovu. 

 

V jednom z rozhovoru jsi řekl, že je pro tebe stále překvapující, že lidé tvou hudbu poslouchají. nejen poslouchají, ale že každý citlivý člověk soucítí z tvých písní bolest a smutek. Mne např. track „I´m sorry I´m trying“ skoro rozplakal, ale zároveň tím k tobě získávám obdiv, a pocit porozumění. Jak vnímáš dál reakce posluchačů, co v tobě vyvolává, když vidíš odezvu své tvorby v dalších lidech?

 

NN: Nechci lidi rozplakávat, je to myšleno pozitivně. Díky odezvě na sovu tvorbu si připadám, jako bych měl nějaký smysl, jako, že dělám něco smyluplného ve svém životě. Zažil jsem momenty, kdy, jsem si nebyl jistý tím, co dělám, nebo co je smyslem mého života, a tak dnes vidět lidi nechávat si udělat tetování ve jménu Nothing, nowhere, a vidět lidi na koncertech procítit skutečné emoce ze slov, které já píši, to jsou zážitky a pocity, které jsou pro mne velkou odměnou. A nechci to brát jako samozřejmost, protože jsem si opravdu nikdy nemyslel, že by se něco takového mohlo povést…

 

 

Jak pracuješ? Jaká je cesta od nápadu k hotovému, máš nějaké zvyky, které ti pomáhají pracovat rychleji? Na kterém albu ti šla práce nejsnáze od ruky? A jak probíhala? Bylo to na albu „ruiner“, které, jak producent Jay Vee přiznal na twitteru, vzniklo během 14 dnů?

 

NN: Svůj pracovní „styl“ pro psaní hudby, jsem si stanovil už v době, kdy jsem byl mladší. Spočívá v tom, že jsem zjistil, že čím méně času strávím tvorbou něčeho, tím lepší to může být. Uvědomil jsem si, že když jsem jednou dělal na songu asi pět dnů, tak ten pátý den jsem cítil, že už „nevím jistě, jestli to vůbec funguje“. Některé moje vydané skladby byly napsány asi za 30 minut. S inspirací je to zvláštní, někdy se objeví v nepředvídaném čase, jako třeba, když řídím. Můj telefon je plný hlasových vzkazů, a k některým když se vracím, tak si říkám „co jsem tím myslel“ a už ani sám nevím, co znamenají…

 

A pokud se bavíme o posledním albu, které jsme s Jay Vee dělali, tak jsme udělali asi 25 nebo 30 songů za 14 dnů, a pak jsme vybrali ty co se nám nejvíce líbily. Můj teď asi největší song „hammer“, byl napsán za asi hodinu, nebo tak, a je to opravdu sranda, jak se to někdy povede, ale myslím, že na svém přístím albu, si dám víc na čas. Nechci nechat lidi čekat, ale dám si trochu víc času, abych viděl, co to udělá, prostě chci trochu experimentovat se svým pracovním procesem.

 

 

Kdo jsou lidé, kteří hrají ve tvých klipech, jsou to herci, nebo lidé, které znáš, či z rodiny, hlavně starší muž s dlouhými vlasy, objevující se ve více klipech?

 

NN: Většinu lidí, které vidíte v mých videích, znám. Jméno toho staršího muže je White Wolf (bílý vlk), a je zosobněním něčeho ztraceného, nostalgie, dětství a lítosti. V mých videích je vidět často, a mějte oči otevřené, protože s White Wolfem toho v budoucnu uvidíte víc!

 

V minulosti ses zabýval filmařinou, tvůj krátký film byly oceněny v Cannes. Jak natáčíš klipy, vymýšlíš scénaře sám, nebo oslovuješ různé videotvůrce a zajímá tě jejich nápad? Nejen v klipu k písni „ruiner“ se personifikuješ do podoby staršího muže, kterého sledujeme, jak se trochu naivním způsobem snaží o návrat své hudební kariéry. Ty sám se se v klipu objevíš jako člověk, kterého muž považuje za zástupce své cílové skupiny, tebe ale jeho tvorba nezajímá. Kdo je autorem třeba tohoto, dle mého názoru genialního, nápadu?

 

NN: Díky za to, že si myslíš, že je ten nápad geniální. Autorem jsem já, já jsem také natočil a sestříhal video. Cítím vděk za to, že mám zázemí ve filmu, protože mi to umožňuje udělat si sám pro Nothing,nowhere videa, a teď jsem v situaci, kdy mám větší budget, mám více peněz na to, dělat nápady, které jsem nebyl schopen dělat dříve. Video většinou vzniká tak, že si načrtnu pár nápadů na kus papíru a pak zavolám na svůj nahrávací label a řeknu „ mám tenhle divný nápad, s tímhle a je to něco jako starý muž, což jsem jako já v budoucnosti, nebo tak“… a oni většinou prostě jen řeknou „ok“ a pošlou mě dělat co potřebuji.

 

 

Vnímáš rozdíly mezi evropským a americkým publikem? Jak se ti líbilo vystoupení v Polsku, koncerty ve Velké Británii atd.?

 

NN: Všiml jsem si rozdílu ve vášnivosti publika, v Evropě. Publikum je tady úžasné, a z toho jaké jsem tady potkal lidi, mohu říct, že tady lidi opravdu milujou hudbu. A jak zmiňuju ve skoro každém interview, americké turné bude mít těžkou konkurenci, protože evropské tour a publikum na něm, zatím bylo skvělé a nevím, co by se muselo stát na americkém tour, aby to bylo lepší. A Česká republika a Praha je nádherná, jak vidím ty budovy a je zde také krásná přiroda, jako všiml jsem si že i kolem dálnice, líbilo se mi, listy, a ty kopce, a opravdu se mi tady líbí, není to vůbec takové, jak jsem nejdříve čekal, je to mnohem víc cool a trochu mi to připomíná krajinu tam, odkud pocházím. 

 

Text: 113kw