Doomtree, sedmihlavý kolektiv z Minneapolis, ušel poctivý kus cesty. Z lokálního fenoménu se stala úspěšná mašina, jejíž členové se svými alby debutují na žebříčku Billboard. Dessa to naposledy dokázala s “Parts of Speech“, jichž se prodalo necelých šest tisíc kusů během prvního týdne, mnohem víc než si většina nezávislých interpretů může přát.
Co považuješ za hlavní příčinu úspěchu Doomtree?
Náš úspěch mi připadal velice postupný. Byly roky, kdy jsme zaznamenali nárůst popularity, ale v souhrnu je to běh na dlouhou trať. Pracujeme spolu přes 10 let. Důležité je, že jsme si dokázali zachovat vlastní kreativitu. Jsem ráda, že když pracujeme na albu a nemyslíme si, že je ještě na požadované úrovni, můžeme na něm další dva měsíce dělat bez tlaků na uzávěrky od nakladatelství.
Máme vlastní label. Kdybychom spadali pod větší společnost, asi bychom takovou flexibilitu neměli. Peníze jsou pro nás na druhém místě.
Také nás je v Doomtree hodně. To znamená, že když naběhneme na stage a lidé nejsou hned odvaření, dokážeme vyprodukovat tolik energie, že je nakonec získáme na naši stranu.
Byl moment, který považuješ ve vaší kariéře za zlomový?
Určitě byly důležité okamžiky, ale nebyl jeden takový, kdy bych si řekla, že se všechno mění. A pokud ano, tak jsem se většinou pletla.
Jednou o nás měl zájem velký label a to mi připadalo jako zlom, ale nakonec z toho sešlo. Když jsem hrála v klubu v New Yorku také jsem to považovala za jazýček na vahách, ale nebylo tomu tak. Většinou to jsou maličkosti, které rozhodují. Pozveš někoho na koncert, ten řekne kamarádovi, ten pak dalšímu a ten třeba organizuje Montreal Music Fetival.
Nebyl tak jeden zlomový moment, ale spousta menších, které za naším úspěchem stojí.
Pořád se ale obávám, že má kariéra může ustrnout. Vydáš desku a stoupáš několik pater, pak se ale tvůj výtah zastaví a ty nevíš, jestli někdy pojedeš ještě nahoru. Šest měsíců po vydání desky si pravidelně říkám, jestli to není ta konečná hranice. Hádám, že to je součást práce a musíš se naučit žít s trochou nejistoty.
Jak jsi se cítila, když jsi s Parts of Speech debutovala na Billboard 200?
Den, kdy vydáváš desku, je plný emocí. Je to jako se ucházet o práci, vyzvat kluka k tanci a stát nahý v televizi v jediný moment. Cítíš se zranitelný, hrdý, plný nadějí i nervózní. Na ten den čekáš tak dlouho. Muziku znáš a teď ji nabízíš lidem. Máš dostatek času o všem přemýšlet.
Vyrazila jsem ten den na menší tour. Navštívili jsme čtyři obchody s deskami a vystoupila jsem ve třech městech. Když jsem si šla lehnout, spala jsem ještě dřív, než se hlava dotkla polštáře. Byla jsem pyšná, že jsem prolomila Billboard, hlavně proto, že jsme malý label. Nemáme peníze na propagaci. Je to jako boj Davida proti Goliáši.
Nesrovnávám příliš s ostatními interprety. Zaměřuji se hlavně na sebe a to, co můžeme udělat pro propagaci. Nedívám se nalevo ani napravo, co dělají jiní. Je jednoduché podlehnout dojmu, že jsi na tom líp. Byla jsem hrdá, když jsem to číslo viděla. Zazvonil mi telefon, koukla na obrazovku a věděla, že to je Billboard.
Myslíš, že tví fanouškové byli původně Doomtree fandové?
Začinali jsme jako náctiletí a naše styly se hodně změnily. Zůstali jsme přitom přáteli a hudebně propojeni, ale naše sólo věci zní víc a víc jinak. Zpočátku jsem se tomu bránila. Nechtěla jsem být hudební chameleón. Pak jsem ale mluvila se Stefem (P.O.S.) a ten říkal: „Pane bože, vždyť to je 10 let, co jsme spolu. Dospíváme. Je úplně přirozený, že se naše tvorba postupně mění.“
Pak jsem se přestala starat, jakou muziku bych měla dělat, a zaměřila se na tvorbu té nejlepší, co umím. Když vydáváme Doomtree album, naši sólo fanoušci se spojí. Doomtree opakem pomáhá našim vlastním kariérám: „Ona je z Doomtree? Jejich věci se mi líbí. Půjdu na její koncert.“ Všichni přispíváme ke kolektivnímu úspěchu, který opakem podporuje nás jako jednotlivce.
Plánuješ vydat čistě rapové sólo?
Možná. Pokaždé, když vydávám LP, je na něm mix rapových a zpívaných songů. Myslím, že dělám i trochu pop. Třeba “Skeleton Key“ zní jako pop. Mám ráda alba plná různých stylů. Přemýšlela jsem, že natočím sérii EP, kdy jedno bude rapové, další s klavírními baladami a tak dál.
Proč nepracuješ s interprety mimo okruh Doomtree?
Přemýšlela jsem o tom několik posledních týdnů. Částečně je to proto, že jsem v Doomtree našla, co jsem hledala. Pokud chci hodně rapový beat, řeknu Lazerbeakovi. Pokud potřebuji elektronický beat, P.O.S. to zvládne bez mrknutí oka. Cecila a Paper Tiger zase dokáží vytvořit smutná, pomalá instra. Baví mě s nimi natáčet. Navíc můžu i přispět, což je pro mě důležité.
Když se mi líbí 90 % beatu, tak zavolám Lazerbeakovi, jestli by mohl změnit jeden zvuk. Kdybych pracovala s někým jiným, hrozilo by, že si beat můžu vzít jak je, ale nijak jej měnit. Taky bych se producenta mohla dotknout, kdybych po něm chtěla instra upravovat.
V budoucnu chci ale být trochu víc dobrodružná. Na “Parts of Speech“ jsem poprvé nahrávala s živou kapelou a něco nového chci vyzkoušet i na příští desce.
S kým bys ráda spolupracovala?
V Minneapolis je DJ Plain Ole Bill, který koncertoval se Stefem a Atmosphere. Má velmi dobré ucho – ví, kdy nasadit vokály, kdy cutovat a jak vytvořit dramatické momenty.
Taky bych chtěla natáčet s Brian Olsenem, který produkoval alba od Police a nahrával s Bon Iver na projektu Gangs.
Je song “Warsaw“ skutečně inspirovaný Varšavou?
Tohle je vtipný. Ve Varšavě jsem byla poprvé v roce 2012 a úplně mě uhranula. Poznala jsem tam skvělé lidi. Varšava přitom popravdě nebyla na seznamu měst, kam jsem se chtěla za každou cenu vydat, ale zkušenost to byla úžasná. Vše od lidí, přes kulturu až po jídlo bylo perfektní. Odehrála jsem tam i dobrý koncert.
Pak jsem šla nahrávat a uprostřed té skladby je rým: “I’ve done living in the glass house, high note blew the motherfucking walls off,” přičemž poslední dvě slova končí ozvěnou. Spousta lidí mi říkala, že zní jako “Warsaw“, tak jsem to použila jako název (smích).
V pondělí vystoupíš v Praze. Byla jsi tu už někdy?
Nebyla a ohromně se těším. Mám Netflix plný dokumentů o Praze. Koukám teď na svoji knihovnu a první tři knížky, které vidím, jsou o Praze.
Celý koncert bude hodně energetický. Budu hrát věci z mého posledního sóla i songy od Doomtree. Možná skočím mezi lidi a budu hrát zpod pódia.
