Nerieš – 311 (2021; Ruka Hore)

Rapová disciplína postupem času prošla neoddiskutovatelným vývojem a neustále se štěpí na nepřeberné množství subžánrů. Všechny ale stále spojuje holý fakt, že je hudba v dnešní době velkým nástrojem moci. Záleží jen na tobě, jak k němu přistoupíš a jakou cestu si zvolíš. Slovenskou partičku Nerieš sledujeme již delší dobu a kvitujeme nejen jejich osobité zpracování, ale především i jejich touhu stylizovat se do role „pouhých lidí“ nemanipulujících s myslí svých fans. Jsou přirození, nesnaží si vytvářet hudební alter ega superhrdinů, navíc nezneužívají své moci, aby posluchače ovlivňovali svými názory. Opisují pouze své životy, poutavým vyprávění udržují pozornost přítomných u přehrávačů, kde zrovna rotují jejich disky. A pokračují v tomto odkazu i na novém albu „311“?

Gabryell a Matej Straka pumpují od úvodních minut do svých fanoušků pořádnou porci energie a vykazují vděk za jejich přítomnost. Možná se jedná o trochu příliš vygradovaný vstup po hudební stránce, ale skladba „Vedla teba“ bude zcela jistě fungovat na koncertech, kdy dostane dav do varu. Hned poté připomenou všem, že bez práce nejsou koláče a ani o ni nedostali nic zadarmo. I přes stále poměrně nízký věk si uvědomují fakt, že čas uhání nezastavitelně kupředu a i oni stárnou. Vnímají své chyby, ze kterých se snaží poučit.

Být veřejně známou tváří sebou přináší daň, které jedni využívají k obohacení svého blaha, jiní se snaží ukrývat, aby se mohli alespoň trochu nadechnout. Nerieš si váží každého fanouška, ale je přeci logické, že si nemohou pamatovat každého a poznat ihned jeho tvář. Věc „Odkial sa poznáme“ vykazuje skvělou atmosféru a aspiruje na jednu z nejsilnějších skladeb celého tracklistu.

Žít svůj příběh podle vlastního scénáře je sen každého, proto i samotní interpreti nechtějí být jen otroci své hudby a poptávky posluchačů. „Viem to“ nabízí pohled na ctižádostivost, ale i chuť si občas orazit. Na první pohled vidí mnozí jen peníze, koncerty a fame, ale nevnímají tu práci, která je v pozadí. A když už jsme u těch peněz, Nerieš se netají i tím, že nemalé procento jejich výdělku vyletělo bezhlavě komínem. „Míňame lóve II“ je symbolem užívání si života, ale i signálu, že by se mělo myslet na zadní vrátka.

I když se to nemusí na první pohled jevit zřetelně, každý interpret je svým způsobem bohém. Má trochu odlišný svět, netradiční a neuspořádaný životní styl, ale přesto je důležité se neodříznout od reality. Pokud bys chtěl nakouknout za oponu a neztratit kontakt s běžným životem, můžeš si vzít něco z manuálu, na kterém sekunduje i Separ z DMS.

Možná se točíme v bludném kruhu a množství jejich témat se navzájem prolíná, ale opět se vrátíme k vystupování interpreta na veřejnosti, ale i v hloučku přátel. „Jedno s kým som“ je jasným signálem, že Gabryell a Matej si chtějí zachovat svou tvář za každé situace a nehrát si na něco, co ve skutečnosti nejsou. I proto ta štiplavá poznámka, jestli jsou vlastně už jediní real in the game. Předposlední věc „Volám“ pak jasně demonstruje jejich hudební obojživelnost a schopnost kloubit více žánru ve svůj prospěch a vlastně ku prospěchu výsledku. Na závěr pak ujištění, že není nutné se utápět v nostalgii a lamentovat nad chybami. Život míří kupředu, tak je třeba se naladit na stejnou vlnu a koukat dál, aby i další nadcházející dny byly fajn.

Album „311“ bohužel vykazuje jen devět stop, což z něj dělá velmi krátký materiál, ale u každé položky v tracklistu je cítit ta přítomnost přemýšlení nad její výpovědní hodnotou a nutnosti ji vyšperkovat. Už Strapo kdysi zvěstoval, že Nerieš čeká zářná budoucnost a klukům se při prvních potvrzeních neroztřásla kolena, nezačali se opíjet pocitem blaženosti, ale chtějí svůj status obhajovat každou další skladbou. Na strunu žánrových veteránů asi příliš brnkat nebudou, ale stejně tak jako jejich hudba nemá hranic, tak by i posluchač měl otevřít svou mysl a zkusit nasát podstatu věci. Rozhodně to nebude na škodu, neboť toto je adept na slovenskou desku roku 2021.

9/10