Nemůžeme být pořád děti, hlásí světoběžník Slick Rick. Jak dopadla jeho píseň s Nasem?

26 let. Přesně tak dlouho trvalo, než se zajímavá postava britsko-amerického rapu vrátila s novým albem. Mistr storytellingu s ikonickou páskou přes oko Slick Rick vyslal ven tento týden ven vizuální projekt “Victory”.

„Je to o vytrvalosti, vyprávění příběhů, představivosti a vývoji. Je to vizuální směs umění a srdce, odvážná a přímá zvuková pouť, která odráží, kde jsem byl, a kam směřuju,” ozřejmil.

Rick sám produkoval 95 % alba. Zbytek si pohlídal s výkonným spoluproducentem, nikým menším než s mužem několika profesí Idrisem Elbou. „Pracovat se Slick Rickem… zpátky doma ve Spojeném království, a pak nabídnout světu hip hopu něco výjimečného, to byla požehnaná zkušenost. Je to doslova dar,” vyznal se Elba. A Nas, který se na albu také objevuje, dodává: „S Rickem spolupracujeme už dlouho, takže bylo skvělé se zase sejít ve studiu a vytvořit tuhle novou nahrávku.“

Album vznikalo čtyři roky mezi Londýnem, Francií, Spojenými státy a Afrikou. „Byl jsi mladý dospělý, pak muž středního věku a teď jsi starší muž, takže i moje mentalita se tomu musela přizpůsobit,“ reflektuje Rick. A s noblesou sobě vlastní dodává, že témata, která dnes zpracovává, zrála s ním. „Nemůžeme být pořád děti, rosteme a mluvíme o věcech, které nás v tomhle věku zajímají.”

V rozhovoru pro AP se otevřeně rozpovídal o všem, co za novým projektem stojí. Spolupráci s Idrisem prý nastartovala obyčejná party: „Potkali jsme se na jednom večírku a okamžitě jsme si sedli. Pak mě jeho lidi kontaktovali, že chtějí udělat album. Poslali mě do Anglie a Francie. Bydlel jsem u Idrise doma a prostě jsme si užívali. Dělali jsme, co umíme. A když jsme skončili, řekli jsme si: ‚Jo, jsme připraveni to poslat do světa,” objasnil.

Baví vás obsah bbarak.cz? Budeme vděční, když nás podpoříte na Buy Me a Coffee

A jak poznal, že album je hotové? „Když jsme byli ve studiu s Idricem a dělali si to svoje, sledoval jsem reakce lidí. A když jsem viděl, že jsou šťastní, byl jsem v pohodě. Trochu tance, bouchli jsme Moët a bavili jsme se,” přiblížil.

“Victory” překračuje hudební hranice, protože na ní najdeme i prvky reggae, house nebo soulu. Rick to vysvětluje jednoduše: „To je to, co mají černoši rádi. Nejsme jen hip hop. Máme rádi reggae. Máme rádi house. Jsme všude. Bavíme se různými směry.“

Rozhodnutí udělat z alba vizuální projekt přišlo zcela pragmaticky: „Lidi stejně dělají písničky a pak videa. Tak proč to nezrychlit? Video a rap zároveň. Bum, jdeme dál. … Je to jako koukat na film. Chceš rozšířit obraz. Neslyšíš jen hlas a hudbu, to je základ, ale zároveň to i vidíš.“

A proč se rozhodl většinu produkce dělat sám? Může za to autenticita. „Při tvůrčím procesu potřebuji mít hodně kontroly, jinak to není autentickej Rick. Když je u toho moc rukou, nebude to fungovat,” nechal se slyšet.

V době, kdy se rap často utápí v egotripu a generických beatech, připomíná Rick význam vyprávění. „Storytelling má pořád prostor. Než se to úplně ztratí v machrování a jedné rovině. Rozšiřuj obzory. Nemusíš být pořád tvrďák. Buď romantik. Buď vtipný. Buď zranitelný, použij fantazii. Choď po různých světech, abys mohl skrze příběhy živit představivost lidí.“