Nelly, zámořský a prej rapu věnující se umělec s velice originální image nálepky na obličeji, vydal v loňském roce u Universalu své druhé album nazvané „Nellyville“, které se stalo, společně s Eminem show, jedním z nejprodávanějších titulů roku, a tak jsem se rozhodl pěkně si na zmíněné album posvítit a podat Vám, tedy pokud jste ho ještě neměli možnost slyšet, informaci o tomto počinu, ke kterému jsem se mimochodem stejně stavěl od začátku skepticky a už teď můžu prozradit, že jsem názor nezměnil a nezbývá mi, než se divit, jakto že se Nelly tak skvěle prodává, poněvadž po projetí celého alba už bych další podobný poslech asi nesnesl. V bookletu nás hned ujistí, že je opravdu nejvíce „real“, poněvadž nechybí dresy, ani spoustu řetězů na krku, čímž chce posluchači zřejmě vnutit, že tak drsná jako on sám bude i jeho hudba, která je zde ale opravdu žalostná, bohužel nesoucí se asi v duchu dnešních tradic. Tým mě neznámých producentů, tedy třebas kromě The Neptunes, pochystavší skladbu „Hot in here“, jež je zde jednou z lepších, nicméně přesto slabých, udělali beaty, které by se bez problémů jistě uchytily na kdejaké diskotéce mezi písněmi Sagvana Tofiho a Dj Boba. Podklady měkčí než duchna vaší babičky na venkově opravdu nefungují a pokud jste nuceni neustále přeskakovat jednotlivé pecky na další a další a přesto pro sebe nenacházíte to pravé ořechové, už to asi o něčem svědčí, nemyslíte? Nellyho polozpěv, polorap a jeho povětšinou uječený projev také nezaujme a albu jako celku nepřidá ani spoustu, opravdu spoustu doprovodných zpěvných vokálů, jež snad kromě jedné výjimky nechybí v žádné pecce a to už je na mou osobu, milující striktnost, kapánek moc. Doprovodní hosté všeho druhu, od Kely Rowland v písni „Dilemma“, po Justina Timberlaka z N’sync ve „Work it“, už mě také nemůžou překvapit a já si můžu jen lámat hlavu nad tím, proč se vlastně tohle album prodává pod nálepkou rapové, když ho tu hledáte jako jehlu v kupce sena. Abych jen neprudil, za zmínku snad stojí remix pecky „Roc the mic“ od beatmakera jménem Just Blaze, kde Nellymu vypomáhají s repingem chlápci jako Freeway, Beanie Siegel či Murphy Lee a nutno řici, že se jedná snad o jedinou pecku na albu, která by snesla trochu přísnější měřítka a dá se poslouchat, nicméně se jedná o opravdu slabou záplatu nad tím vším, co nám ve zbývajících osmnácti trecích pan umělec nabízí. Resumé na závěr? Je jasný, že jde o dnešní diskotéku, která je v kurzu a má s dnešním rapem pramálo společného. Hlášky o real hip hápu zde vyvolávají úsměv a pecky přeplácané nejrůznějšími moderními a rádoby nadčasovými zvuky společně s Nellyho zpěvem a výkřiky by snad odradily i bandu týden hladovějících vlků pronásledujících rodinku králíků. Mezi další, leč né uplně s albem související, úsměvné věci, bezesporu patří i beef Nellyho s Krs-onem, což je při kvalitách a zásluhách obou aktérů opravdu věcí alarmující a těžko pochopitelnou. Jeho debut „Nellyville“, i přes jeho sakra velkou prodejnost, mohu doporučit úplně ke všemu, jen ne k poslechu:) Tedy abych to uvedl na pravou míru, pro pravověrné poslech zbytečný a vy ostatní, nebránivší se ničemu a šahající po čemkoli ověnčeném rapovou nálepkou s varováním necenzurovaných textů, to klidně dejte a udělejte si obrázek sami, ok? Nelly sajta Universal records sajta
NELLY – Nellyville (2002, Universal Records)
