Nejlepší koncert roku 2008, co jste neviděli? Hocus Pocus!

Francouzská parta Hocus Pocus, kterou může o titul nejlepší živé hiphopové kapely v Evropě připravit jedině kdyby Pete Philly & Perquisite překročili vlastní stín, hrála v Praze. Díky neuvěřitelnému nýmandtsví pořadatelů v kombinaci s nehorázným sobectvím a onanií Francouzského Insitutu o tom NIKDO NEVĚDĚL, i přesto byl ten koncert prostě fenomenální. Vezmeme to na přeskáčku. Příjemně naplněný Palác Akropolis jásá. Po více jak hodině dospěl parádní koncert Hocus Pocus ke konci. Ruce bolí od potlesku, přesto ještě jednou děkují těm, co je tu celý večer tak parádně bavili. Lídr 20Syl publiku zase na oplátku děkuje jménem celé kapely lidem, co tvořili atmošku a organizátorům… Já bych taky chtěl organizátorům moc a moc poděkovat, že dotáhli Hocus Pocus do Prahy a nechali si to pro sebe. Super práce kluci (a holky), já si tu privát party užil fakt báječně, díky. HP jsou profíci a dali konciku 100 procent, jen škoda, že kapela, co prodá ve Francii 70.000 desek a ze 150 koncertů, co má za tenhle rok za sebou je tenhle s beznadějně nejnižší návštěvou. Dvě kila? Myslíte, že jim to nebylo divný? Já s nima mluvil a bylo jim to divný. Je fajn, že tu se sklenicí vína v ruce defilují ignoranti z Francouzského Institutu, před kamarádama nejspíš masírujete, co „jste sem dotáhli“, masírujte, ale raut jste si mohli udělat i jinak, než se shozením asi nejlepší francouzské hiphopové kapely. To byla ale naštěstí jediná kaňka na jinak elektrizujícím večeru živého organického hiphopu a husí kůže. Už během konciku lituji chudé slovní zásoby, která nemá dost superlativ na popsání toho, čeho jsem právě svědkem. Na rozeznání dobré kapely existuje hodně měřítek. Na koncertu je jedno, co myslím funguje spolehlivě. Jmenuje se přídavek. Hocus Pocus nehráli divadlo, „neodcházeli“ po dvou skladbách, ale po dvaceti a publikum si je vytleskalo zpátky. Dvakrát. Celá show je od začátku prostě bruntál. Promyšlenná do posledního detailu. Strojově přesně provedená, přesto lidsky živelná. Živé nástroje na vás dýchají, že by to sfouklo plamínek zapalovače. Nekončí to tím, že bicí dávají rytmus, kterého se ostatní drží. A tak se trnky brnky probrnkají ke konci. Tam to začíná. Vynikající výkony všech hráčů od kytary přes basu, klávesy a bicí po gramofony (áááá, co dává Greem je prostě peklo) a 20Syla, který rapuje, zpívá, beatboxuje a hraje na beat mašinu (a to ještě umí DJovat, a umí to tak, že má doma 4 světový tituly DMC se C2C!). Party, kdy si dávají bubeník a DJ blow for blow? Vlasy na hlavě vstávají i plešatým. Vychytaný jsou i světla, kontakt s publikem, choreografie, libový zvuk. Tohle není blbá shoda náhod, tohle někdo promyslel do posledního detailu a pak krutě promakal a převedl v realitu. Lidí není nejvíc, ale nakonec spodek Akráče příjemně zaplní, namotávají se během první skladby a už se nepustí a je asi jedno, že je tu pět lidí, co si všimli, že ta vložka ve skladbě „Hip Hop“ byla parádně naživo vyfiknutá „The Message“. Tohle byla totální liga, kterou jste prošvihli v depresích nad výsledky voleb, na dalším obyčejným mejdanu nebo kdekoliv jinde. Když vám o tom nikdo neřekl, ani na vás ten nikdo nemůže být naštvanej, naštavný ale můžete být vy, protože tenhle neobyčejnej mejdan vám fakt utéci neměl. Sleduj fotky…