Když se řekne MF Doom, né každý ví, že se tento, původem Angličan, pohybuje na scéně od roku 1988. Většina z nás si však určitě zcela jasně pamatuje jeho debutové LP Operation: Doomsday z roku 97, které nebylo ničim jiným, než brilantním počinem a dodnes hraje v nejednom playeru. Doom je producent, DJ a emcee, zocelen nehostinným new yorským prostředím, ve kterém vyrostl a odkojen lokálními freestyle kontesty, kterých se v začátcích své kariéry hodně účastnil. Jeho flow, cit pro výběr beatu a maska na tváři se pro mnohé stali synonymem underground hiphopu v Americe a do svého repertoáru si připsal nový počin s mladičkým Bishopem Nehru.
Nehru v 18 letech diktuje nekompromisně, co určitě potvrzuje, že si jej pod patronát vzal sám NAS a již v 17 letech dělal předskokana Wu-Tang clanu v rámci evropského turné. Je možno sladit dva tak rozdílné světy, jakými jsou Doomovi devadesátkama načichlé instrumentály a klasická flow s mladičkým, energií sršícím talentem? Již jméno Bishop Nehru může napovědět, že tento floutek má pod čepicí a rozhodně se mezi brainwashed generaci nehodlá řadit. Bishop, po charakteru z filmu Juice s Tupacem a Nehru po Jawaharlalovi Nehru, předsedovi vlády v Indií z dob Ghándího, to jsou jména, které si vybral mladý Nehru jako svou personifikaci a jasně napovídají o stavu jeho mysli. Již věta "Moving thick bricks is not the only way to get rich,” v skladbě Darkness bije do uší, jelikož tolik raperů v US, co by otevřeně agitovali proti prodeji drog, zase není.
9 stop a 31 minut poslechu je to, co nám toto EP nabízí a rozhodně není třeba zoufat, že je materiálu málo, neboť je o to kvalitnější. Doom předvádí svou standartně ušmudlanou flow, protkanou vědomostmi z ulice avšak z pohledu celého alba zaujímá spíše pozici muže v pozadí a je cítit, že se daleko více věnoval produkcím než samotnému rapu a tak největší prostor dostává mladý Nehru, který se jej nebojí využít.
Doom má rozhodně ve zvyku se hrabat v krabicích s deskami a v rámci NehruvianDOOM opět předvádí, že jeho sampling je v skutku originální a patří mezi špičku ve svém oboru. Beaty ve skladbách Om, Mean the most nebo Coming for you působí hypnoticky a takřka nekonečná smyčka „broukajících“ samplů skvěle ladí s Nehru-ho flowem. V skladbách So Alone a nebo Great things je instrumentál spíš veselejší ale Doom pořád zachovává svůj East coast styl a zůstává věrný své pověsti. Za zmínku určitě stojí punchlinový Caskets, kde se i Doom lyricky vyřádil a Nehru nasype takovou hromadu metafor, že to snad v jednom poslechu ani nejde pobrat.
Jediným producentským hostem je Madlib, který se postaral o skladbu Disastrous, která rozhodně pohromou nedopadla a uzavírá celé album.
Great things pro mě nejlíp vystihuje odkaz a pocit z tohoto alba, Nehru má před sebou velké, skvělé věci a jediněčný pohled na svět, který je několik let napřed před jeho věkem avšak je výrazně cítit, že zatím zcela nenašel svou polohu a nejlepší způsob projevu. Tudíž album působí poněkud rozvláčně a neurčitě.
NehruvianDOOM rozhodně očekávání naplnil a přinesl kus kvality, o které nejeden fanoušek Dooma v momentě ohlášení určitě pochyboval. Bishop Nehru je jméno, které neradno zapomínat a já citím, že má zaděláno těsto na velké věci. Otázkou zůstavá jestli najde ty správné ingredience, aby jeho výslední projev chutnal originálně a měl nezaměnitelný punc.
6/10
Marty
