Nas

Dnes bude řeč o rapperovi, u kterého snad ani na zlomek sekundy nepochybuji, že by se mezi Vámi našel někdo, kdo by ho neznal. Jedná se o new yorského mistra ceremonie debutujícího se svou dlouhohrajkou v roce 1994, jež měl možnost za svou kariéru spolupracovat s takovými producentskými esy (kupříkladu Dr.Dre, DJ Premier, Pete Rock, Large Professor, Timbaland a další), o kterých se může mnoha emsím jen zdát a jenž také třeba proslul veleznámým a nekonečným to beefems dalším neméně slavným artistou Jay-Z. Ano, v následujících několika řádcích se stručně podíváme na zoubek kariéře úspěšného umělce, jež si říká Nas a který toho za své dosavadní působení na scéně dokázal vskutku požehnaně. Abychom však dál nechodili kolem horké kaše, přejděme k věci. Nas (vlastním jménem Nasir Jones) premiérově uzřel světlo světa 14. září roku 1973 v jedné z porodnic na Long Islandu v New Yorku a již od raného dětství byl ovlivňován svým otcem, jinak tedy jazzovým muzikantem, jež dal malému Nasirovi možnost přičichnout k muzice blížeji. Vyrůstal na jednom sídlišti v Queensu, ze kterého mimochodem vzešli i osobnosti jako Marley Marl nebo Mc Shan (Juice Crew) a s přibývajícím věkem ho stále více a více zajímala rapová muzika. Díky vzorům, jakými pro něj v té době bezesporu byly jména Big Daddy Kane či Kool G Rap, se věnoval psaní textů a i když ho již v osmé třídě vyrazili ze školy, nedostatečná inteligence byla poslední věcí, které by se bál. Důkazem toho budiž fakt, že patřil mezi nárůživé čtenáře knih o Africké kultuře, Západní civilizaci nebo Bible, což byly plátky, které opravdu nepatřily mezi zrovna obvyklé počteníčko černé new yorské mládeže. Již ve svých šestnácti letech (!!), v roce 1989, se setkal s Large Professorem, který si nemohl nevšimnout jeho nesporného talentu a za jeho pomocné ruky začal makat na svých prvních demo nahrávkách, aby o dva roky později na scéně debutoval v jeho památné pecce „Live at the Barbeque“, díky níž se mu dostalo respektu široko daleko a vešel do širšího podvědomí veřejnosti. Pro mladého Nase byla tehdy jenom účast ve studiu, kde přihlížel společnému nahrávání Large Professor a s Ericem B či Rakimem ohromná pocta a jistě dobrá zkušenost do budoucnosti, kterou také takřka v zápětí, přesněji řečeno v roce 1992, zúročil v singlu „Half Time“, jež byl dá se říci dosti zásadním, poněvadž mu tím vlastně otevřel dveře k vysněnému albu. Nas nedlouho poté podepsal smlouvu s Columbia Records, aby u nich na jaře roku 1994 triumfálně vkročil na scénu se svou deskou „Illmatic“, kteroužto i přes relativně krátkou stopáž kritika oslavovala a chvalozpěvy nešetřila. Album obsahovalo šlágry typu „N.Y. State of Mind“ nebo „One Love“ a producentsky se na něm podílely osobnosti jako Primo, Pete Rock, Large Professor a Q-Tip, které jen potvrdily, že se s uvědomnělým a velejistým Nasem na majku počítati rozhodně musí. Po dvou letech uplynuvších do prvotiny „Illmatic“ se Nasir prezentoval albem druhým, jež nazval „It Was Written“ a které díky svému zvuku rozčeřilo světové hip hápové vody znovu. Pod taktovkou velikánů , Dr.Dreho, Havoca, Trackmasters a dalších beatmakerů přinesla deska hitovky jako „The Message“ či „Affirmative Action“ (v níž mimochodem na featuringu vypomáhali Cormega, Foxy Brown a kámo AZ), které spolu s ostatními kousky albu dodávaly punc kvality. V roce 1999 se Nas nechává slyšet potřetí a po docela velkém očekávání povrch zemský spatřuje album „I Am“, jež je poté ovšem u posluchačů přijato všeljak. Kvalitu předešlých počinů zde nevyrovnává ani producentská smetánka čítající jména jako Trackmasters, Timbaland či Primoš, jež si zde vyšvihl dvě hymny „N.Y. State of Mind, Pt. 2“ a „Nas Is Like“, které však ve výsledku zbavit album nemastného a neslaného dojmu nedokázaly. Své si zde ještě pověděli hosté P.Diddy (tehdy ještě Puff Daddy), Scarface a „věčně nazlobený“ DMX. Po dalších šesti měsících (!!) se mimořádně potentní Nas hlásí znovu, tentokráte v pořadí se čtvrtou deskou „Nastradamus“, která ale reparát za „I Am“ neskládá a dá se říci, že na ni ve mdlém výkonu navazuje. Kromě nějakého toho „zpívajícího ptactva“ jsou zde na featuringu ke slyšení Mobb Deep a instrumentální práci si odbyli již osvědčení Primo, Havoc, L.E.S. nebo třeba Timbaland. Někdy v těchto dobách se postupně rodí známý beef s Jay-Z, který se postupně, jak vychází nová alba, od obou artistů mluveného slova vyvrbuje a trvá do dnešních dnů, to bychom však předbíhali. Na tyto, již výše zmíněné, čtyři albové zářezy Nas ještě navázal projektem a deskou „Queens Bridge“, aby se v roce 2001 objevil se svým pátým regulérním dlouhohrajícím počinem, jež nazval „Stillmatic“. Vokálně je tento počin kupříkladu spestřen zpěvandou Mary J. Blige, nebo „starým známým“ A.Z. a ani beatová stránka věci není se slavnými jmény na štíru, jelikož je možno zaslechnout podklady od Large Professora, Premiera, Trackmasters, Swizz Beats včetně samotného Nase. Mezi nejvýraznějšími kousky „Stillmatic“u jistě patří povedené písně „One Mic“ či „2nd Childhood“, jenž oproti ostatním vynikají skoro jako Aiffelovka na poušti. Jinak kromě hudební kariéry potkává Nase jedna rána za druhou, protože se s ním rozchází žena a jeho matce lékaři objevují rakovinu, na níž nedlouho poté umírá. Obraťme však list. V první polovině roku 2002 se Nas připomíná albem „The Lost Tapes“, které je, jak již ostatně napovídá sám název, spíše než dalším počinem, takovým ohlednutím a přináší spolu s několika bonusy nevydané flákoty. Příkladem budiž peckovice typu „Affirmative Action (Remix)“ s Foxy Brown, nebo Large Professorův remix „It Ain’t Hard to Tell“, jenž společně s ostatními dávají vzpomenout na rané časy jeho mc kariéry. Jen pro zajímavost dodám, že své si zde poví, i když v jeho případě spíše odprodukuje, také třeba Rockwilder. To již se však dostáváme na samotný konec loňského roku, kdy Nasovi vychází další počin, nazvaný „God’s Son“(mimochodem v The Source ohodnocen čtyřmi mikrofonky), který je, jak se patří, nadmíru očekáván, a to nejen posluchačskou základnou samotného umělce. Desku otevírají singly „I Can“ a nehorázně šlapající šlágr „Made You Look“, který už bohužel zbytek desky v žádném případě nepřekoná. Kromě raritní účasti 2Pac a je zde ještě plno hostů, převážně v zastoupení něžného pohlaví (za všechny třebas Kelis a Alicia Keys) a i na produkci se blýskají, krom již prověřených, známá jména, z nichž můžu zmínit například typy, říkající si Salaam Remi či Eminem🙂 Nas se také za svou kariéru stihl objevil na filmovém plátně, a to konkrétně v kousku „Belly“ (1998), pro který pak ještě s kolegou DMXem sestavili soundtrack a také měl svého času svou pravidelnou šou na dosti známém 2há rádiu Hot 97’s. Tolik tedy stručně o tomto rapperovi, jež patří mezi ty vyvolené, nad jehož texty by hloubal snad i sám děda Lebeda a který svými skills už pěknou řádku let rozhýbává hlavy na celém světě. I když má od pověstného a zdařilého debutu každé další album prodejně klesající tendenci, nezbývá nic jiného, než smeknout klobouk a těšit se na počiny příští, páč ten chlápek z Queensu to prostě v sobě má… Diskografie : Illmatic (1994) It Was Written (1996) I Am (1999) Nastradamus (1999) Stillmatic (2001) The Lost Tapes (2002) God’s Son (2002) další informace – Nas