Sdílej
Jsou tu spolu neustále, přesto tu spolu dlouho nebyli. I tak by se dala charakterizovat synergie, která se vytvořila mezi zástupci Prahy a Českých Budějovic. Na mysli máme konkrétně Saxe a Regieho, kteří si v poslední dekádě vyměňovali pozdravy na svých sólových aktivitách, ale MVP oprášili až v závěru uplynulého roku. Značka, která možná z mysli tuzemského publika trochu vymizela, přesto má stále sílu si vzít všechno zpátky. Nové album „Šachmat“ je venku a podařilo se nám jeho autory odlovit na kus řeči…
Deset let po albu „Deep Throat“, osm let po „Pedal To The Metal“ se fanoušci značky MVP dočkali rozšíření diskografie. Proč tak pozdě, ale proč i vůbec? Stýskalo se vám po společné práci?
Regie: Počítal jsem dny, než budeme moct s MVP znovu začít. Vždycky jsem věděl, že to druhou deskou nekončí a stejnej pocit ve mě přetrvává i teď po releasu Šachmatu. Tenhle projekt pro mě byl, je a bude jeden ze základních pilířů mojí působnosti na scéně. Takže ano, stýskalo se mi velmi…
Sax: Tak ono ani k nějakému přerušení společné práce nedošlo. Mezitím jsme dělali každý na svých sólových či skupinových projektech, na kterých se však vždycky nějak vzájemně prolínáme, takže ke spolupráci docházelo nepřetržitě. Po vydání mého EP Prdel na hrnec a Regieho G-tapu jsme si pak řekli, že uzrál čas na další desku MVP.
Už je to nějaký ten pátek, co jste prvně spojili síly. Jak k tomu vlastně došlo? Při průřezu vaší tvorbou je znát ten kontrast mezi dvěma hlasy a myšlenkovými toky…
Sax: Já jsem kdysi, myslím v roce 2005 oslovil Regieho a Beeho na spolupráci na track na můj vinyl Zrada/Pomluvy a demence. Spolupráce nám fungovala, proto jsme začali dělat víc společných věcí. Kluci u mě točili album Zeměvzduch, najezdili jsme spoustu koncertů atd. A jelikož Bee pak nebyl moc aktivní, logicky jsme zkusili spojit síly s Regiem.
Regie: Sax oslovil Beeho a mě přes mail, jestli s ním nechceme dát feat na jeho vinyl. Souhlasili jsme a postupem času byly naše spolupráce častější, tak jsme si jednoho dne řekli: „Pojďme udělat nejlepší desku na světě.“ (smích) Jinak kontrast je nejlíp rozeznatelnej z mojí stejnojmenný sólovky.
Oba máte za sebou celou řadu sólových aktivit. V čem je MVP lepší než to tvořit sám a kde naopak došlo ke slovní výměně a hledání kompromisu? Bylo to třeba u výběru hostů či témat?
Regie: A už jsme u toho. (smích) Obojí má určitě něco do sebe. Všechno proběhlo podle plánu, mně je jedno, jestli dělám sólo nebo s crew. Důležitý je posouvat se dál.
Sax: Tak je to jednodušší v tom, že nemusíš na každý track psát tolik textu. (smích) Myslím, že jsme se celkem ve všem shodli, včetně hostů i témat. Až na pár tracků, které na albu nakonec nejsou, ale i u těch došlo k vyřazení samozřejmě po dohodě.
Na jedné straně Inside Kru či Bordel, na té druhé Zeměvzduch či ESF. V čem je MVP jiné pro sluchovody posluchačů a v čem je jiné pro vás?
Sax: Pokud jde o spolupráci s Regiem, určitě funguje ze všech zmíněných projektů za mě nejvíc spontánně a rychle. Pošleme si demo přes diktafon a hned píšeme. Jsme schopný tak udělat za den třeba klidně 3 tracky. Navíc alespoň já jsem to tak měl, že v Inside i Bordelu jsem byl, dá se říct, frontman a dost jsem to táhl a ostatní spíš musel do něčeho kopat. V MVP je to naopak, protože jsme oba osobnosti. Pro posluchače je myslím MVP specifický tím, že jednak zpracováváme neotřelý témata a snažíme se vždycky desky dělat tak, aby to nebyl jen rap o rapu a punchlines, i když i ty tam mají samozřejmě vždycky místo. Zvukově jsme pak myslím dost konstantní, kdy na každým albu najdeš trueschool věci, ale i pár zvukově aktuálnějších věcí.
Regie: Vždycky, když dělám desku, ať už je to jakýkoliv projekt, tak z toho cítím nějakou zpětnou vazbu, v tomhle případě je ten pocit vždycky super a co se posluchačů týká, tak to musí zhodnotit oni sami, ale pro mě je to různorodost žánrů, kterej provází všechny alba od MVP.
A nebáli jste se, že značka MVP už je pro mnoho posluchačů zapomenutá či neznámá, že si k ní v tom moři releasů jen stěží naleznou cestu?
Regie: To je to poslední, čeho bych se bál. Čímž bych rád pozdravil naše fans…
Sax: To si nemyslím a navíc nám je to asi tak trochu jedno. Desku jsme udělali, protože jsme to tak cítili. Myslím, že cestu ke svým posluchačům si určitě najde.
Když už jsme před chvílí nakousnuli ty hosty, byla vůbec na skladě i myšlenka, že by nebyl přítomen Rest? Jak je možné, že ta synergie funguje a spolu dokážete generovat hity? Má „Komplex“ sílu přerůst léty prověřený „Je mi líto“?
Regie: Původně jsme s Adamem měli v plánu udělat úplně jinou věc do jinýho bubnu, ale nakonec jsme usoudili, že to není ono a na poslední chvíli udělali track „Komplex“. Song je ok a Rest opět ukazuje, kde roste pepř, nicméně nemyslím, si že by se to hloubkou projevu a obsahem sdělení snad jen přibližovalo k „Je mi líto“. Ta věc je nenahraditelná.
Sax: Resta jsme na albu chtěli právě proto, že všechny naše spolupráce vždycky dopadly super. I on to tak má. Sedíme si prostě stylově i přístupem k rapu. „Komplex“ je samozřejmě odlišná věc než „Je mi to líto“, ale mám jí hrozně rád. Myslím ale, že „Je mi to líto“ mělo a má pořád takový úspěch, že to téma je dost lidský a hodně lidí se v něm najde.
Regie: Už několikrát jsi mě zaskočil svými barvitými přirovnáními a punchlines, které sedí jak prdel na hrnec a neinspirují se v zaběhlých kolejích. Lovíš je v mysli dlouze nebo je to prostě náhodné generování toho, co máš na jazyku?
Díky bro, vážím si toho, že to takhle vidíš. Někdy píšu hodiny nebo doslova celý dny, nedělám pauzy, píšu pořád, pořád na to myslím, pořád se mi hlavou honí věty, který v mysli rozkládám a potom zase dávám dohromady. Někdy to jde rychlejc jindy zase ne, ale důležité je znát svojí laťku kvality a nedat nejmenší šanci špatným rýmům. Slova musí tančit po papíře. Jinak je celá akce vlastně úplně na hovno.
Sax: Ve skladbě „Není mi líto“ zmiňuješ, kolik stojí dnes nahrát desku a doprovodit ji klipy. Jedná se v době pandemických omezení o nákladný koníček, který se díky koncertnímu půstu zřejmě nikdy investičně nevrátí? O jakých číslech se tedy bavíme?
No u klipů samozřejmě záleží, jaký klip člověk očekává. Dá se natočit pěkný „street video“ bez výraznějších nákladů okolo za pár tisíc. Ale pokud chceš, aby videoklip byl něčím jiný, jedinečný a to jak obrazově tak námětem, atd., je nutno počítat s větší investicí v řádu statisíců. Ono se to časem pak nějak vrátí, ale spíš já to mám tak, že to nepočítám. Že bych měl někde tabulku, kde bych si napsal, kolik mě stál klip a kolik jsem pak vydělal, to ne. U CD´s a vinylů je to trochu něco jiného. Tam je to sice taky docela nákladné, ale prodejem se to většinou vrátí.
Od dob, co vznikl první disk MVP, se zcela zásadně změnil váš soukromý život. Zatímco Sax na loňském EP s Kubakem vzdal hold své dcerce (In the sun), nyní se věnujete svým drahým polovičkám. Dotýká se jejich přítomnost vaší tvorby zásadně, i kdybyste je neskloňovaly?
Sax: Určitě ano, celkově rodina moji tvorbu dost ovlivňuje. To zázemí, který mi dává, mi otevírá pořád nový a nový témata v hudbě a posunuje mě dál i v hudebních postupech. Nevím ani, čím to je. (smích)
Regie: Samozřejmě, že dotýká a to poměrně zásadním způsobem. Moje holka je můj největší fanoušek i kritik zároveň, někdo kdo slyší můj text, když ho píšu, když ho rapuju, když nahraju demo a když jí dávám poslechnout finální master. Řešíme spolu sebemenší detaily, jako jsou hypy v hooku nebo doplňovačky ve slokách. Málokdy mě pochválí, ale to je dobře, protože mě to inspiruje v tom bejt příště zase o něco lepší, za což bych jí rád touhle cestou poděkoval a vzkázal, že jsou společně s Kubíčkem celej můj svět.
Na závěr mě zajímá název desky „Šachmat“, který se inspiroval vítězným tahem ve známé deskové hře. Jak obstojnými stratégy jste v soukromém a hudebním životě a když už jsme u té hry, dokázali byste vzdorovat těm, kteří na 64 polí šachovnice koukají poměrně často?
Regie: Já bych si to musel asi oživit, dřív jsem to hrával, ale jak dobrej bych v tom byl, těžko říct. Název má spíš odkazovat na rap, kde jsem rozhodně v kramflících jistější. (smích)
Sax: Šachy jsem kdysi občas hrával, ale přiznám se, že nedávno jsem se k tomu posadil a ani jsem si už nepamatoval přesně, kam můžu čím táhnout. (smích) Jestli jsem stratég v soukromém nebo hudebním životě, to nevím. Spíš dělám to, co zrovna cítím a moc nemyslím daleko do budoucna.
