5. Indy
Egypťané často své mumie natírali tmavou smolou, čehož často využívali filmaři, aby z těchto ostatků vytvářeli děsivé nadpřirozené bytosti. A některé mumie v našich krajinách neděsí jen vizáží. Vrásky jsou však s odstupem času znát na každém a nejedná se jen o ty na pokožce, ale i na duši a tvorbě. Indy nikdy nebyl skvělým řečníkem a ventilátorem myšlenek, jen mu už z kraje na funuse hrál skvělý varhaník DJ Wich, který uměl z pohřbu udělat pravou pražskou veselku. Víno teklo proudem, pečení holubi létali do otevřených papul a společnost se skvěle bavila. Jenže návštěvníci odrostli a ti noví už slyší na trochu jiné rytmy, ale především na jiný projev. A tak ti tři pomalu dožívají v stejně jako filmových „sedm statečných“.
4. Jay Diesel
Jirka Nafťák není přímý dědic slavného Rudolfa Diesela ani bratranec herce Vina Diesela, nýbrž východočeský Kunny, který toho má nemálo za sebou. Jeho nejsilnější éra D Real C je už v paměti kronikářů, kteří své poznatky před odchodem do posluchačského důchodu zaznamenali na svitky papyru. Kde jsou ty časy, kdy využíval ještě svého hlasového potenciálu a nelepil jen pozlátka v krásném faraonském hávu. Kdyby Jay vyměnil rap za fotbal, mohl by s Martinem Feninem zápasit ve statistikách počtu restartů své kariéry.
3. El Nino
V této rubrice se nelze bavit jen o vládcích, kteří utvářili mocné dynastie mocipánů a vládli pevnou rukou svému panství. Nešlo nezařadit i mikulovského bojovníka za neosobitost, který se na vladařských dvorech nazývá El Nino. Tento rytíř byl naposled spatřen v klipu po boku sličných konkubín, honosného kočáru a ručních zbraní, která by naháněla strach nejednomu adolescentovi. Jenže tento trendový pokus postrádal absolutně autentičnost a logiku. Na počátky své životní dráhy v Disgrafix nebyl považován za vyhnance, jenže chuť po moci a slávě ho zcela zaslepila a po vzoru svého idola Rytmuse ve své noře začal užívat jen CTRL + C, která ale nezafungovala dle očekávání.
2. DeFuckTo
„Kam nohy jdou, tam jdou, kam vlezou, tam jsou a kde jsou, tam málokdy zůstanou….“ Tento výňatek z textu se dá krásně spojit se zlínskou dynastií, která tvořila historii české rapové scény. Jenže počáteční slova uznání a možná lítost o předčasném konci otevřel comeback, který poukázal na zcela jiné těleso, které pojí s nostalgií jen název. Dnešní přisluhovači DFT nemají sílu a víru, která by byla třeba vynaložena na stavbu velkých pyramid a oni vládcové si to v růžových brýlích ne a ne uvědomit. Možná bych z egyptských přirovnání odběhl na Staroměstké náměstí a příštím článkem se třeba pokusil vyvolat první českou rapovou defenestraci.
1. Staženo šéfredaktorem tohoto webu.
