Sdílej
Přestože byl teprve druhý den, zastihla mě celkem únava. V kombinaci s vedrem to byla nepříjemná situace. Moc tomu nepomohl ani začátek line-upu, který byl pro mě vcelku nezajímavý, proto jsem se snažil moji mysl upírat ne na spoře oděné ženy, ale na pozdější hodiny, kde měly vystoupit už slušné hvězdy. Po pravdě řečeno, začátek odpoledních koncertů si ani moc nepamatuji. Začal jsem registrovat až později. Vím, že John Robinson a Lewis Parker mě překvapili svojí energií, že H16 hráli bez Ciga, který se připravoval na státnice, že po skončení koncertu Pezeta mě málem smetla mega obrovská tsunami odcházejících Poláků, a že super tlustý Phat Cat a obrýlený Elzhi navzdory tomu, že nejsou ještě moc sehraní, zajeli dobrou show, při které nejvíc vyznívaly pecky, které má na svědomí Black Milk, který nese po Dillovi detroitskou pochodeň. Samy Deluxe v sobě nezapřel pozici nejúspěšnějšího německého rappera a působil na mě strašně chladně, nepřístupně a v zákulisí se pohyboval až arogantně. Na pódiu byl přesto král. Doprovázel ho na kytaru děda s copánkem a zpěvačka, některé pecky zajížděl ve stylu unplugged a já kromě jeho neuvěřitelného plivání cenil to, že to nebylo jen klasické pouštění inster a rapování. Bylo to něco mezi živou kapelou a DJem. Slovensko zastupovali ten den taky vytopení Handlováci Moja Reč a Rytmus, Ego, Anys, kteří se už netěšili takové popularitě jako v minulých letech. Bylo to dané tím, že tam byla spousta cizinců a taky tím, že některým ortodoxním hh fanouškům deska Král moc nesedla. Přesto při skladbě “Zlatokopky“ zněl mocný sborový chorál, který doprovázely šlehající plameny od pódia. To vypadalo docela působivě. PSH měli ze všech československých kapel ten den tu největší odezvu a přišlo mi, že si svojí show opravdu užívali. Freestyle battle mezi ČR a SK nemohl proběhnout, protože nedorazil Bio, tak došlo jen na exhibici našich předních volnostylařů. Nejsebevědoměji působil asi slovenský Shomi, který podle mě všechny přesvědčil, že se v Souboji titánů neobjevil zbytečně. Večer by ho zdolal asi jen Kraken. Mrzí mě, že jsem promeškal 2 koncerty v hangáru, které jsem chtěl dát. Uteklo mi jak Brooklyn Academy ožralecké hovado Block McCloud, tak i němečtí boombap obránci Antihelden. Páteční den měl pro mě čtyři jasné vrcholy a do toho ještě nepočítám skandujícího DJ Lucase a Jirku Mádla, který v Axe koutku umýval holky od čokolády. Prvním byl Large Professor. Už jenom to, vidět chodící legendu, která učila DJ Premiera makat na Akai S-950 a která přivedla Mobb Deep do studia, je jeden velký zážitek. Za těch dvacet pět let nasbíral kvantum hitů, od jeho domovské kapely Main Source až po jeho legendární sólo LP. Sice vypadá, že si pořád žije ten svůj devadesátkový zlatý sen, nicméně byl naprosto přirozený, autentický, zábavný. A taky zase hodně malej. Celkově mě letos překvapila výška některých rapperů, kteří ve světě klipů a fotek nevypadají tak zakrsle. Překvapil mě i velmi slušný feedback od publika. Na to, že hrál po šestý, tak byl prostor před stagí solidně zaplněn. Druhým vrcholem byl výstup brooklynských vojáků BCC. Už jsem to sice viděl, pohromadě i jednotlivě, ale tahle věc se prostě může vidět stokrát. DJ byl na začátku tak nervózní, až mi ho bylo trochu líto. Bootcamp neprovedl hromadný útok, ale útočil po formacích. Steele byl zmaštěný tak, že možná ani nevnímal, kde je. Jeho farmy byly minimálně o čtyři až pět čísel větší a chvílemi to vypadalo, že je na pódiu kocour Mikeš a.k.a. kocour v obřích botách. Tek skákající přes šňůru jako přes švihadlo, měl pro změnu vousatou bradu, které konkuroval jedině Sage Francis či Freeway. Smif-N-Wess mají na kontě legendární hity a díky bohu taky všechno zásadní z Dah Shinin´ zaznělo. Zazněly i hymny z Nocturnal od Heltah Skeltah, kteří nastupovali vzápětí. Sean P je prostě obrovský a Rock je blázen, který mě se svými trhanými pohyby a skandováním „when I say Heltah, you say Skeltah“, vždycky rozesměje. Ten večer se taky odehrál souboj mezi ním a Chali 2na, kdo disponuje nejdelšími prsty v rapové hře. Oba je totiž mají velké jako novorozenci celé ruce. Buckshot byl v tomhle jasně mimo hru, přesto byl jasným leaderem a lidi reagovali na Black Moon hity typu “Who Got Da Props“ či “I Got Cha Opin“ nejhlasitěji. Třetím vrcholem byli Masta Ace a Edo G. Masta je takovým americkým DJ Vadimem, který na Kempu vystoupil už několikrát, sólo nebo s EMC. Přesto opět zabil. Tohle tě neomrzí. Navíc když se objevil po boku Eda, se kterým stvořil výbornou desku, kterou jsem nespravedlivě ohodnotil ve své recenzi. Edo není zase až takový showman jako opět vystylovaný Ase (červená košilka, podkolenka, z kalhot vlající krajky nebo co to bylo…), přesto se nechá strhnout a baví. Tancuje, pracuje s rekvizitami typu klobouček při předvádění EPMD a srší z něj energie. Když pominu tunu hitů alá “Born To Roll“ či “I Got To Have It“, je tu album, kvůli kterému přijeli a které obsahuje takové prasárny jako “Little Young“. Tohle nebyla jen super energická show, ale i lekce z historie. Diktát. Čtvrtým vrcholem byl pro mě Chali 2na alias „hlas, co si nespleteš“. Nenechal jsem si ho naposledy náhodou, protože jestli mě někdo na celém kempu překvapil, tak to byl tenhle obr z LA. Od prvního okamžiku, co jsem ho spatřil, působil strašně familiérně, extra sympaticky, usmíval se, ochotně se s každým bavil, fotil své kolegy, křepčil…Vím, že to není žádná mega hvězda typu 50 Cent, přesto má už něco za sebou a rozhodně by mohl být na to pyšný. Ale nebyl. Navíc když potom vystoupil se svojí kapelou House Of Vibes, všichni šli do kolen. Já samoška taky. Tohle nečekal asi nikdo. Nejen dům, ale celý areál byl plný neuvěřitelných vibrací. Tóny funku, soulu, té nejfajnovější černošské muziky se linuly napříč festivalem, a jestli si při nějakém vystoupení přišli na své hudebníci duší i tělem, tak při tomhle. Chali 2na vše ještě doplňoval tanečními kreacemi, čímž konkuroval Woodymu a jeho audiovizuální show. Tohle se prostě povedlo. Čistá a nefalšovaná zábava Tak asi tak jsem vnímal svůj druhý den na Kempu.
Už jsi četl?
