Sdílej
V Německu, Polsku či Francii je to běžné, v Čechách této disciplíně kraluje Sergei Barracuda, který příští rok vydá třetí pokračování své pouliční ekonomické balady. Momo vsadil na podobnou kartu, výsledkem je druhý díl Rivala, který se však v mnoha aspektech liší od svého staršího bratříčka. Autor nám v nedávném rozhovoru přiznal, že bere tento název za svůj další pseudonym, proto chápeme jeho volbu, přesto by se dalo polemizovat nad efektem.
Pojďme se však podívat na ty zásadní změny. Tou první jsou především nové tváře jeho vlastní stáje. Palermo již prokázal, že má zájem stát na vlastních nohách, další sólo prý také klepe na dveře. Sandra také není pro fanouška Moma tajemnou neznámou. Do rodiny přibyli Royal G a Simon Red. Momo se tak obklopil tvářemi, kterým věří a pomáhá na vrchol. Jen další roky ukážou, zda budou parťáci potřebovat několik let chodit za ručičku a pak ukončí průměrnou kariéru, nebo dokážou zacílit na vlastní publikum a vymaní se z nálepky „to je ten a ten od Moma“.
Momo: Pokud je rapper dobrý, tak se času na festivalu bát nikdy nemusí
Nejvíce k tomu má nakročeno Palermo, který má však náskok i díky dřívějšímu napojení na Moma. Skladba „Neviem kto je kto“ funguje atmosférou i podáním a nebráním se četnějšímu poslechu. Téma je sice běžné jako letní grilovačka, ale zpracování je typické pro Moma, který rád štěká jako nasraný pes. Díky této skladbě se dostáváme i k producentovi Royal G. Jeho věci na tomto nosiči jsou vydařené a musím se přiznat, že je to jeden z mála nových tuzemských producentů, u kterých cítím rukopis. Pochvala na místě, ale zůstávám ve střehu. Pokračuj a vyvíjej se, ale jsi sledován.
Sandra je napojená na Moma nejen hudebně, ale myslím, že jim to klape více ve vztahu než na desce. Bohužel jsem zatím nenabyl dojmu, že by splňovala parametry zpěvačky, kterou si pozvou i další prvoligový hráči a na desce je podle mě stále jen z protekce. Simon Rad je zajímavá mladá krev, která však potřebuje ještě dozrát, dobarvit svůj hlas, ale po verbální stránce je to perspektivní rozehrávač. Pokud mu bude štěstěna přát, jednou by to mohl dotáhnout daleko, ale také může padnout jako anděl.
Nyní se dostaneme k hostům, kteří byli nominováni mimo label. Největší překvapení je pro mě asi Pil C. Nemohu říct, že by výsledek nefungoval obstojně, ale jsem v šoku z této symbiózy. Věrní čtenáři vědí, že před rokem vznikl pro náš web rozhovor, ve kterém se Momo celkem obouval do tohoto interpreta, a nezdálo se být možné, že by se sešli na společné skladbě. Můžeme se jen domnívat, zda se vztahy vylepšily nebo se jednalo o kalkul, když je Pil C aktuálně v kurzu. P.A.T byl využit jen v refrénu, ale zklamaní nebudete. Ono mu to tam šlape i v lehce vokálovém hávu. Adiss v poslední době také podlehl kvílení a zaprodanosti, proto i jeho výpovědní hodnota klesla na jednoduchý bod mrazu. To takový Supa i hostovačku nikdy neojebe a proto patří k nejlepším textařům na Slovensku. Kontrafakt zde mají zastoupení v podobě Ega, ale přiznám se, že flow častého experimentátora mě v tomto případě nenadchla.
Vraťme se ale k ústřední postavě tohoto díla. Momo opět trochu vyzrál. V textech je možné nalézt více zodpovědnosti a rozumu, přestože je zřejmé, že stále rád provokuje a popichuje okolí na úkor polechtání svého ega. Díky dlouholetosti na scéně si to ale může dovolit. Za sebou máme několik úspěšných desek, dobře se prodává i merch. Na té poslední se samozvaně nazve Bratislavou, ale možná bych mu oponoval několika skladbami, které v minulosti již v podobném duchu vyšly. Nemusíme skloňovat jen notoricky známý hit od A.M.O., ale například i DNA a další. Třináct stop je vzhledem ke zvolenému konceptu ideální porce, aby člověk neměl po poslechu hlad a nebyl ani překrmený.
Rival s pořadovým číslem dvě obsahuje silné momenty jako Priemer, Ja som Bratislava, Nepriatelia či Známe tváre. Tyto věci disponují zajímavými a údernými rýmy, které se vryjí pod kůži. Na této desce ale můžeme nalézt také klasická témata, která velebí autora a dodávají mu vlastních sil do další práce. Rap je hra o egu a bez ega vás na stagi vypískají. Momo má koule na to si své názory obhájit, tohle album to dokazuje. Výsledkem je disk, který je lepší než první díl, který byl lehkým zklamáním. Bohužel na mě budí dojem, že se jedná o jednu z mála desek, která by byla o stupínek lepší bez některých hostů. Nedokážu zatím tvrdit, že tohle je album roka, s největší pravděpodobností se jim nestane, ale v top pětce našich východních bratrů by být mělo.
7/10
Už jsi četl?
