Sdílej
Každý jedinec již od dětství bojuje o své místo na té naší planetě. Již ve školce se společenství selektuje na silné jedince a ty slabé. Zatímco ovce jen papouškují a pokyvují lídrům, silní jedinci nemusejí být jen ti, co stojí u kormidla. Autorita není vždy přirozená, a tak někteří stojí v rohu a budí dojem outsiderů. Na škole pak mnohdy podléhají šikaně, ale stále se nepodvolí k tomu, aby byli ve stádu. Postávají na okraji, jsou jiní, oproti lídrům nejsou třeba tak průbojní, ale něco z nich vyzařuje. Jen to chce ve správnou chvíli probudit. O pár let později pak v zaměstnání mohou přirozeně dospět do fáze, kdy diktují, přestože to někteří stále nechtějí přijmout a ukazují na ně prstem. Je takovým outsiderem i Momo?
Roman toho za ty roky ve hře dokázal už mnoho. Dle mého názoru mu loňský moment, kdy jej mnozí označili za konfidenta a scéna od něj dala ruce pryč, paradoxně pomohla. Jeho vzestup byl na počátku sólové kariéry hmatatelný, ale postupem času začínal ztrácet na lesku. To vedlo k tomu, že třeba na pokračování „Rivala“ už mi poslechem příliš nenabídl a také jsem ani u něj necítil tu chuť se posunout dál či chtít něco dokázat. Prostě takový ten stav: všechno mám, všechno jsem si splnil, všechno už dokázal…
Koncertní ban a zpřetrhání některých „přátelských“ vztahů vedlo k tomu, že se Momo více uzavřel do sebe. Přestože technicky patří dlouhodobě k těm nejsilnějším na scéně, dostal se do role outsidera, který musí zase všechny přesvědčit o své loajalitě a lásce k řemeslu. A tak by se dalo s čistým svědomím říct, že v minulém roce povstala z popela osobnost zase o něco silnější, smířenější se stavem věci a s chutí bojovat za lepší zítřky. A když to nepůjde, není třeba to lámat na sílu, jak zmiňuje na nové desce, že by mohla být zároveň i tou poslední v jeho kariéře.
„Out.sdr“ disponuje tradiční drzostí, ale i s velkou dávkou vyrovnanosti. Již od úvodní skladby je možné registrovat tu dávku lidskosti, jež Momo reflektuje skrze svoje bars. Nechybí pohledy do minulosti, stinné momenty, které paradoxně pomohly k vzestupu. Každá hyena se musí nasytit, každá chyba či přešlap pomůže být odolnějším. Vyrůstat na adrese slovenské metropole není easy, což Momo popisuje v pokračování „Ja som Bratislava“. A nechybí také pasáže, že v životě nikdy neohnul hřbet před těmi nepřirozenými autoritami.
Po technické stránce je nová deska velice výživná. Momo opět kromě lehkého pohupování umí prodat i svou strikci a schopnost lámat slabiky. Dokazuje tak, že stále patří k nejsilnějším hráčům u našich východních sousedů. Pomáhá mu v tom i dobrý výběr podkladů, na což měl však čich vždycky. Přestože „Out.sdr“ na první pohled budí dojem depresivního vyobrazení minulosti, současnosti a možná i budoucnosti, skrývá se v něm více motivace a chuti vzepřít se osudu než u tváří, pro které je motivační rap denním chlebem.
Už jsem si zvykl, že Momo bude vypouštět alba, která nebudou vykazovat delší tracklist. V jeho případě to však omlouvám, neboť fráze nahrát méně, ale o to úderněji, tady platí. Věci jako „Mysel vs srdce“, „Vacej“ nebo „Vytretie podlahy“ patří k těm nejblyštivějším momentům s časovým přesahem. Moderní zvuk a rázný projev přilákají mladé posluchače, staří musí ocenit výpovědní hodnotu a nemohu se mýlit, že by se mohlo jednat o renesanci v kariéře Moma. Takhle by mohla vypadat ulice v závěru roku 2019. I když se k tobě scéna odvrátí zády a média ovládá jen jedna loutka, silný hlas neumlčíš. On si k posluchačům vždycky najde cestu…
8/10
Už jsi četl?
