Kdyby v hudbě skutečně rozhodovalo datum výroby, rockeři by už dávno chodili kolem Pink Floyd se slovy „sorry, dědo“ a (diskuse na sociálních sítích bbarak.cz div se) kupodivu nechodí. Mladí The Neighborhood Kids jsou další připomínkou, že dobrý zvuk má místo přiblblých datumů jen uši.
To, že mládežníky dokáže uchvátit estetika stará několik dekád, je vlastně celkem pozitivní zpráva. Zvlášť v době, kdy se pořád najdou troubové, kteří potřebují oddělovat starou hudbu od nové a další ňoumové měří relevanci stopkami. Jenže čas v hudbě sám o sobě nic neznamená. Rozhoduje úroveň.
Pěkným příkladem je právě perspektivní parta ze San Diega, jež se hlásí ke „conscious rapu“, revolučnímu hip hopu a oldschoolovému boom bapu, ale rozhodně nepůsobí jako muzeum s otevírací dobou od devíti do pěti. Základ tvoří Verde, Amon the MC a DJ JG, v rozšířené podobě pak jejich rap doplňují živé nástroje a zvuk může sklouznout až k funku, punku nebo rocku.
Ostatně jejich fanouškem je i Tom Morello z Rage Against the Machine, který je označil za svou novou oblíbenou kapelu. The Neighborhood Kids už mají za sebou také letošní osmnáctitrackový debut „Voice of the Revolution“, na němž se objevila například Sa-Roc a produkčně přiložili ruku k dílu také Snowgoons.
Nedávno se pochlubili novinkou „LIVEGOOD“ (ft. Rocky G), která zas a znovu dokládá, že čerstvý boom bap nemusí být výhradně záležitostí pamětníků. Kvituji, že se nepředstírá vynález kola, jen jednoduchá estetika, jíž hip hop zná desítky let, podaná s energií lidí, kteří u jeho vzniku ani nemohli být. A možná právě to je na The Neighborhood Kids sympatické. Z minulosti si berou fungující věci a používají je po svém. Jen tak dál!
